Moskva slzám neverí

Snímek obdržel Oskara a má se jednat o jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů, což je ovšem relativní pojem, protože o komerci se v pravém smyslu slova v sovětském distribučním systému nedalo mluvit, tam vždycky šlo spíš o výchovnou a propagandistickou funkci. Udílení Oskarů vždycky do značné míry podléhalo nejen komerčním, ale i politickým zájmům, takže přidělené ceny jsou obvykle výsledkem nějakých módních vln nebo společenského kalkulu, jako v tomto případě. Právě končila vlna politického oteplování mezi oběma supervelmocemi, která spadá zhruba do funkčního období Jima Cartera, a tak se americká Akademie rozhodla vlnu vzájemných kulturních výměn a zvýšeného zájmu o sovětskou kulturu odměnit soškou za nejlepší zahraniční film. Po pravdě řečeno si myslím, že tahle volba svědčí spíš o nemohoucnosti sovětské kinematografie, protože jestli jde o nejlepší film její produkce, tak pánbůh potěš. Jedná se o typický sovětský cajdák s nesmyslně přetaženou stopáží, nevýraznými postavami a nemoderním pojetím, které svědčí jednak o tom, že sovětská kinematografie byla izolovaná od jejího západního protějšku, kde se tehdy v 70. letech odehrávaly velké věci - např. na poli nezávislého filmu, jednak o tom, že tvůrci opravdu nemuseli vycházet divákovi moc vstříc, protože návštěvnost nebyla měřítkem, které by rozhodovalo o filmové výrobě. Budu tvrdý a napíšu, že kdyby se stopáž zkrátila o hodinu, zapracovalo se ve scénáři na dialozích a herci místy, vlastně docela často, nepřipomínali leklé ryby, šlo by pořád ve světovém měřítku a v příslušném žánru jen o mírně naprůměrný film. Nehledě na to, že z postojů sovětských hrdinek a jejich chování by např. americké a západoevropské feministky ublinkávaly. Kladem sice je, že ideologické postoje, tak typické pro sovětskou tvorbu, jsou v tomhle případě výrazně upozaděné, ale při pozornějším sledování se i ony neomylně dají identifikovat. Celkový dojem: 35 %. (27.06.2011)

Na moje zoznámenie sa s ruskou/sovjetskou kinematografiou som si vybral túto klasickú Oscarom ovenčenú romantickú drámu. A musím povedať, že toto zoznámenie bolo vcelku vydarené. Na moje úprimné potešenie sa film vyhol takmer akejkoľvek komunistickej propagande (správanie sa niektorých postáv, resp. niektoré ich prejavy boli síce možno až príliš "politicky korektné", ale s priahliadnutím na ročník filmu to bolo ešte v medziach únosnosti), dokonca sú tu aj jemné náznaky kritiky systému - v jednej vete sa napr. kritizuje/zosmiešňuje plánované hospodárstvo. I keď toto má s kvalitou samotného filmu pramálo spoločného, pre mňa to predstavuje jedno z najväčších pozitív. Tie ostatné sú najmä príbeh ako taký, až prekvapujúco pestrá paleta charakterov, ktoré sú aj relatívne dobre prekreslené a dobré herecké výkony hlavných predstaviteľov - konkrétne nad všetkými vyniká Alexej Batalov jednak herecky a jednak má najsympatickejšiu postavu, vďaka ktorej má druhá časť lepšie "grády" ako prvá, melancholickejšia a vďaka ktorej sa moje hodnotenie, ktoré kolísalo medzi 3 a 4*, prehuplo do vyššej triedy. U mňa takých 7-8/10. (19.04.2006)

Moskovský epos + ženská odysea + moderné spracovanie s takmer i nulovým výskytom súdruhov & súdružiek = sovietsky titul Moskva slzám neverí; venujúci sa trojici najlepších kamarátok, pričom akýsi, povedzme ústredný prím, bude nakoniec predstavovať iba jedna z nich - Káťa - azda vôbec tá najzaujímavejšia postava, aká sa mimochodom ponúkala naprieč, vskutku, naprosto pestrou paletovou mozaikou medziľudských vzťahov medzi ženami a mužmi, čo bola zároveň i hlavná podstata daného, kinematografického diela s celkovo až približne i 20-ročným rozpätím nasledujúcich udalostí [začínajúc v roku 1958, a končiac asi okolo roku 1978], v ktorých teda nebola žiadna núdza o pomerne dosť zaujímavé situácie; v podstate najmä vďaka čomu samotné sledovanie našťastie neskĺzlo do akejsi statickosti či trebárs taktiež aj teatrálnosti v rámci celého rozprávania, za to ale režisérskej roztržitosti zo strany Vladimíra Meňšova, som určite viackrát postrehol, ale nie zase toľko, aby mi to úplne pokazilo potenciálny zážitok, v ktorom bola naprostá, a k tomu i nefalšovaná radosť zo sledovania ústrednej protagonistky v podaní Viery Alentovovej, ktorá bola v tom čase nielen skutočnou manželkou režiséra tohto titulu, ale zároveň tiež utiahla i väčšiu-väčšinu [prí]slušného počinu len na svojich pleciach, ktorej neskoršie zručne sekundoval i prichádzajúci Alexej Batalov. • Mal som zameškaný jeden väčší rest, ktorý už nejaký ten piatok rozhodne poznám, keď by som chcel na záver hádam len úprimne skonštatovať, že isteže neľutujem svoj strávený čas, zrovna až takto priamočiaro obkolesený samými, sympatickými predstaviteľkami, keďže i Antonína a Ľudmila svoju kamarátku zväčša iba vkusne dopĺňali a povzbudzovali, a tak práve preto boli akosi ich mužskí náprotivkovia mierne odsunutými na vedľajšej koľaji, čiže autor sa inými slovami zrejme najviac snažil i o to, aby čo najvernejšie zobrazil akúsi ženskú emancipáciu, z čoho sa už pomaličky začínal ozývať akýsi f e m i n i z m u s, ktorý ozaj máličko začal vystrkovať rožky, no aspoňže ešte v prijateľnejšej miere...? (18.05.2024)

Je to sice zajímavý snímek a na rozdíl od většiny tehdejší sovětské produkce i kvalitní, ale ta rozvleklost mě poněkud unavila. Vpodstatě jde o romantické drama, roztažené do období dvaceti let, jenže romance v ruském provedení, to není jako z Hollywoodu. Velice dobře zahrála Věra Alentěva v hlavní roli, i když se její postava dala vybarvit ještě více, než jak je ve filmu načrtnuta. To, že film dostal Oscara, je spíše jen jakési ocenění netradičnosti tohoto žánru v ruské kinematografii. (17.04.2003)

Zaujímalo ma za čo mohol dostať ruský film v 79-roku oscara. Film je dosť rozťahaný a skrátiť ho aspoň o 30 minút by mu len prospelo. Kvalitných ruských filmov je požehnane a preto mi toto pripomína taký politický kalkul. Nikto ma nepresvedčí, že oscar pre tento film nebolo politické rozhodnutie. Tento film aj keď svoje kvality má, totiž nieje nič mimoriadne a oscarové už vôbec nie. Taký ruský klenot ako napr. Osud človeka zadupe toto priemerné dielko hlboko do zeme. 60%. (18.08.2011)