Bones and All

Mám rád festivalový francouzský Raw a další spoustu filmů s tematikou kanibalismu. Ovšem taková romance v podání až mrazivého road trip hororu, který se občas nebojí přišlápnout na gore scény a zároveň umí být tak surrealistický a uvědomělý ve vystavění chladnokrevné atmosféry skrze dialog, tím je tenhle snímek jistě výjimečný. Skoro se zdá, že se nám tu tvoří kultovní dvorní dvojice Guadagnino & Timothée a doufám, že tihle dva budou spolupracovat co nejčastěji to půjde. Jakmile začal Chalamet tancovat na Lick It Up, tak jsem byl opět naprosto unešen jeho hereckým nadáním a byl jsem přesvědčený, že mu budu zobat z ruky zkrátka celý film. To se bohužel nedá říct ale o hlavní hrdince Maren (Taylor Rusell), která mě svým výkonem vůbec, ale vůbec nepřesvědčila a po celou dobu mě skoro ani nezajímala. Naštěstí má Luca cit pro obsazení takových rolí, které mě uhranou sice na krátké stopáži, ale velice intenzivně. Michael Stuhlbarg měl v CMBYN velice nádherný finální dialog. Zajímavá paralela je v tom, že tady má ten nejodpornější a to myslím naprosto v dobrém. Měl jsem z něj doslova strach přes obrazovku, jak nepříjemné to bylo. Naprosto fenomenálně strašidelný byl ale Mark Rylance a jeho copánky.  V tom nepochopení se našla na malou chvíli špetka porozumění, která se náhle zcela rozplynula a celá ta myšlenka zapadla do příběhu jako finální puzzle. Technicky je film na audiovizuální špici, má jednoho z mých nejoblíbenějších skladatelů a velice nadějného, mladého a talentovaného kameramana Arseniho Khachaturana, který se už zdatně předvedl v letošní minisérii The Idol. Občas film ale také režijně pokulhává jakoby do prázdna a bylo by na místě možná mírně krátit, protože těch hluchých míst se během sledování nashromáždilo více. Přesto dávám vyšší hodnocení a to především díky velice expresivního pojetí tématu, který se obyčejně moc nezkoumá a pokud ano, tak ne tak autorským a citlivým dojmem. (25.08.2023)

Luca mne před časem zcela uzemnil svojí Suspirií, takže jsem nečekal o nic menší, zvrácený zážitek. Road movie dvou sick lidí, které ovšem spojuje zcela úpřimná a čistá láska. Guadagninovy filmy jsou opatřeny osobitým vizuálem a čitelným charakteristickým přístupem k směsici žánru. Tím vším opatřil i tohle dílo, které můžete prožít doslova až do morku kostí. (19.05.2024)

Co na filmech nesnáším je to když není zápletka nijak vysvětlena a to je přesně případ u tohoto filmu.Zde prostě jsou lidi co žerou lidi ale proč?jak?co?.....koho to zajímá!? Film nemá tím pádem žádnou pointu jen otravnou romantickou zápletku která končí,, Já bych tě láskou sežral"3/10 (25.05.2024)

Za mě překvapivě působivý film - o hledání sebe sama a hledání někoho, kdo nás bude milovat takové, jací jsme. Je o hledání důvěry, víry v život. Snímek má krásnou, něžnou hudbu, mluví o křehkosti lidského já, má velmi pomalé, klasické tempo typického road-movie. Že je tady konkrétně tím outsiderstvím "pojídání lidí", mi vůbec nevadilo a ani nepřišlo zvláštní, protože film výsledně nemá být nějakým hororovým snímkem (přestože některé scény jsou pěkně nechutné), ale má vypovídat o tom, jak nás mohou vlastní podivnosti pojit s lidmi, se kterými se poutat nechceme, a naopak rozdělovat s těmi, se kterými být chceme a které milujeme. Málokterý snímek umí tak nenásilně a křehce vypovídat o složitostech lásky a vlastního sebevědomí... Just love me and eat... (14.06.2024)