Maelström

Doufal jsem, že nevyplave a celý zbytek filmu bude bez ní. Nechtělo se mi dál sledovat, jak se sprchuje a zalézá do postele. Od toho popela se ale už neumyla, takže happyend. Celkově dost blbý film. Škoda, že všichni diváci zjevně ještě v jeho průběhu zapomněli, čím její Maelström začíná. Chycená ve víru nicméně byla už před tím, o čemž se ale nedovídáme nic. Sled vypravěčů vypráví velmi starý příběh. (31.01.2016)

Ten, kdo zabil, bude zabit. Já nevím, kde na tak hlubokou myšlenku autor přišel, ale krom nějaké umělé ad hoc symboliky je tu jen standardní propletenec náhod a drama o zodpovědnosti, vině a tak. Existenciální je ale už moc silný výraz. BTW, jsem rád, že jsem ten film konečně dokoukal. Ležel mi tu více než rok. (14.08.2012)

O tom, jak se dostat do maelströmu a jak se z něj dostat ven, víme něco od E.A. Poa. Zde se hlavní hrdinka ale dostala nejspíš do něčeho jiného. Do průseru, který se jí nakonec podařilo úspěšně odsloužit/odsouložit. V podstatě tu jde o problém moderní ženy, které se daří příliš dobře na to, aby dělala takové ptákoviny, po kterých se občas musí pořádně vyzvracet. Jinak ale nemá žádné skrupuje, a pokud se jí děje něco nepřijemného, tak za to mohou nepřející lidé; jí se to nedotýká spíš nepřímo. Příběh o tom nám vypráví bizarní norská ryba, která se ve své zpovědi sice občas opakuje, přeskakuje a vrací se, přesto se však nechala nachytat na jednu melodii od Edwarda Griega. Villeneuve se (za tu rybu) svým norským přátelům omluvil, nicméně byla (ta ryba) dobrým nápadem. Podobně i francouzky zpívané šansony v kontrastu s Waitsovou The Ocean Doesn't Want me. - Už někdy minule jsem psal, že takových dramat vycházejících z traumatu je už skutečně nadbytek. Bibána se nechovala tak, protože prodělala (nějaké) trauma, ale proto, že tak byla vychována a toto také byl vzorec jejího chování (01.02.2022)

46th KVIFF 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Maelström / MAELSTRÖM / Maelström) - Až na toho opravdu bizardního vypravěče, který mi fakt nesedl, další z opravdu skvělých a úžasně věrohodně zahraných filmů tohoto skvělého režiséra... Jak zde ukázal nešťastného, deprimováného člověka bylo až děsivé... - 31. 5. 2011 - 90% (09.09.2011)

Ryby nás lidi zkrátka mají přečtené. Denis Villeneuve natočil chladné existencialistické drama s trhlou romantickou linkou a mírně nastavuje zrcadlo Monty Pythonovu smyslu života, kde taktéž skupina ryb filozofovala nad otázkami lidské existence. Zajímavě strukturovaný příběh se špetkou černého humoru a podívaná, která rozhodně nesedne každému. (02.03.2019)