Traja mušketieri: Milady

V první díle voda, teď oheň. Milady on fire, doslova a do písmene. Eva Green téhle postavě vdechla ještě víc tragiky a osvobodila jí ještě víc z korzetu "villain" schématu, který známe z klasických mušketýrů. Díky tomu jsou kanonické momenty příběhu v závěru skutečně silné a Milady dává novou energii zdánlivě neproblematické postavě D'Artagnana (o Athosovi samozřejmě nemluvě). Bourboulon opakuje devizy jedničky, má to silný rozjezd, výbornou akci i temnou naléhavost, kterou chytře narušuje Portos s Aramisem a jejich frontový wedding special. Tentokrát navíc funguje i lépe vystavěné finále. Jisté rozpaky (opět) z některých jankovitých oslích můstků a nadále poněkud enigmatickým motivacím vybraných dějových zvratů politické linie. Sympatické je, že podobně jako Milady i Richelieu získává v téhle verzi nové vrstvy nad své padoušství. Na okraj, jsem ten poslední, kdo by zrovna v adaptaci díla kreolského autora kritizoval figury jiné barvy pleti, ale "černý princ" působí zatím trochu jako pověstný simpsonovský pes Poochie. Ve třetím díle čekám nápravu! Krucinál, já čekám hlavně ten třetí díl téhle nejlepší dumasovské adaptace! (21.12.2023)

Tři mušketýři: Milady jsou povedenou druhou částí, kdy double feature obou filmů po sobě ukáže, jak výtečně dohromady dvě části příběhu fungují. Martin Bourbolon v druhé části v podstatě servíruje větší nálož všeho, přitom všem ovšem pořád neztratí hlavní triky. Eva Green si ve své dost možná životní roli připisuje na účet další výraznou femme fatale, akce je opět správně špinavá i realistická, opět to celé působí dojmem, že každý člen štábu věděl, co dělá, výsledkem je i tentokrát blockbuster, který by si v Hollywoodu ostudu neukousl. A který vyvolá naději, že by se tato interpretace Tří mušketýrů mohla dočkat alespoň ještě jednoho dalšího dobrodružství.... (14.12.2023)

Ať si kdo chce, co chce, říká, Athos je nejzajímavější a psychologicky nejpropracovanější postavou Tří mušketýrů (a tím nemyslím jen tuto adaptaci), Porthos se odminula poněkud umravnil, po Rochefortovi pořád ani stopy a lze jen hádat, kolikrát ještě Milady vstane "z mrtvých". Protože jde o jeden film (jen rozseknutý na dvě části), musí být hodnocení stejné, tedy absolutní. Nenudil jsem se ani chvilku. (17.12.2023)

Těšil jsem se moc a převládá velká spokojenost. Druhý díl Mušketýrů je stejně dobře natočený a zahraný jako ten první, přičemž mu podle očekávání kraluje Eva Green. Ať už svádí nebohého D'Artagnana nebo se ohání kordem, není pochyb o tom, že se pro roli Milady narodila. Režisér Martin Bourboulon přitom ždíme maximum nejen z ní, ale i z ostatních herců, z lokací a vůbec z celého konceptu, kdy šikovně kličkuje ve stopách Dumasova románu. Z mnoha situací tu vykřeše pořádné drama díky tomu, že si hraje s diváckým očekáváním, a velkou devizou je pochopitelně akce, která je stejně parádní jako minule. U mušketýří „Black Ops akce“ jsem si dokonce zavzpomínal na Skálu, o to víc proto zamrzí, že finální třetina kromě drcení emocí nenabídne i nějakou větší melu. Celé zakončení je vůbec největším problémem, protože... druhý díl trochu působí jako prostřední část trilogie, což jsem upřímně vůbec nečekal. Ačkoliv se skoro všechno uzavře, pár linek by ještě sneslo dovyprávění, a pokud zázračně nevznikne trojka, vlastně mě to bude mrzet. Klidně bych v tomhle pečlivě vybudovaném světě strávil daleko víc času. (11.12.2023)

Přestože jsem z prvního filmu nebyl zdaleka tak odvařenej jako mnoho jiných, věděl jsem, že na dvojku se podívám. Protože Eva Green. I kdyby hrála v nějaké odpadní záležitostí, kvůli ní se na to mrknu. Což ale neznamená, že pak budu milosrdný k těm, kteří ji tou srajdou obklopili a dám lepší hodnocení. Tento film samozřejmě tak hluboko nepadá...konec konců Tři mušketýři jsou francouzský literární klenůtek; výtky jsou spíše záležitostí vkusu diváka, než že by šlo o objektivní nekvalitu. Dumas byl romanopisec a chápal, jak moc příběhu škodí, když jsou nadužívány náhody, když se autor čtenáři podbízí, když je předvídatelný, nebo naopak zbytečně zašmodrchaný... . Byl mistr svého oboru. To se ovšem o Matthieu Delaporte říct nedá. Chápu, že nechtěl kopírovat některou z desítek adaptací, které za těch skoro 100 let vznikly...přestože chtěl využít atraktivních prvků, kterými je román prodchnutý. Dokonce nemám velké výhrady k rozhodnutí udělat realisticky pojatý příběh bez dobrodružného a odlehčeného nádechu. I když na můj vkus je to zbytečně přehutnělé. Jenže ta snaha udělat z dobrodružně historického románu thriller, vyústila v rozsáhlé přepisování; snahu zvýraznit především dramatické momenty. Vlastně čistý protipól zprzněnosti Paula W.S. Andersona. Místo jeho akční debilitky, dostáváme rodinné a válečné drama na pozadí francouzské intrikami prošpikované historie. V případě postavy Milady, dokonce drama antických rozměrů. O pokračování moc nestojím, ale bylo by víc než vhodné, dát postavě Milady možnost, prosviňačit se až ke svému konci. Je to autenticky špinavé, surové, ovšem pro mě často nezáživné...to když se nás tvůrci snaží vzdělávat ... . Občasné snahy o vtípky působily skoro nepatřičně...přestože jsou ozdobou originálu. Takový hybrid oceňuji především stran výpravy a hereckých výkonů...je to poctivý historický film, ale mě nijak zvlášť nebavil. Ty 4* jsou z jedné třetiny jen za Evku. (27.04.2024)