Martrix

Snad mi všichni fanoušci belgického knírače, pařížského dýmala, babičky Agáty Christie, rady Vacátka, Corrada Cattaniho nebo nejlepšího a druhého nejlepšího amerického detektiva odpustí, ale v mých očích je král všech fiktivních detektivů jen jeden a tím je Sherlock Holmes. I filmaři jsou si toho vědomi, takže je tato silná značka przněna na mnoho způsobů. Od akční americké čalamády, přes velmi slušnou britskou filmovou sérii, až po neznámý japonský seriál...celý svět je touto postavou fascinován. Nicméně jsem staromil a Sherlocka mám velmi silně spojeného s Anglií. Takže aby mi příběh šmakoval, potřebuji autentické prostředí i herce. Kvalitní příběh je pak samozřejmostí...a tady narážíme na to, že těch originálních od A. C. Doyla není moc. Koho je naopak přebytek jsou matlalové kteří mají pocit, že v "podobném duchu" umí psát taky. Je tedy potřeba považovat si tvůrců jako je David Pirie, který přišel s pěkným nápadem, jak provázat faktický životopis spisovatele s detektivkou. Představuje tak divákovi nikoliv fiktivní postavu, ale předobraz Holmese i Watsona v kontextu života A. C. Doyla. Richardson se pro tuto roli hodí náramně a mě osobně potěšili i ostatní herci, kteří nevypadali jako kdyby si odskočili z reklamy na žužu bombóny, ale jako praví zubatí angláni. Takže za mě velká spokojenost. Ty pindy některých recenzentů, že je to amatérské...to jsou ti, co jsou odkojeni američárnami a s největší pravděpodobnosti jsou přesvědčeni, že Holmes je komiksová postava, která vystupuje pod nickem Dr. Strange. Kdyby se to sestříhalo na 90 min., asi bych dal full. Jdu mrknout na ostatní čtyři kousky.

V hlavní roli je špión, ale špionážní film to není. Protivníkem mu je policejní komisař, ale kriminálka to není. Je to o zradě, pomstě, trochu o přátelství a pomstě, takže je to především drama. Příběhů o agentech, kteří se urvali ze řetězu je vcelku dost. A některé nejsou vůbec špatné, ale Profesionál nad nimi má i po tolika letech navrch. Má totiž Belmonda v jeho nejlepší herecké formě, hajzloidního Hosseina, hned tři krásné ženy, velmi slušnou knižní předlohu a....fidlamotiv Ennia Morriconeho. Motiv, který je na hranici spoileru. Podobně jako když slyšíte svatební pochod a už vyhlížíte nevěstu, tak při těchto tónech smyčců čekáte pohřební průvod. Všechno v tomto filmu funguje jak má a ze svého lesku ani po tolika letech nic neztrácí. Klasika.

Je velká škoda, že je kvalita komedií s Louis de Funèsem tak kolísavá. Důvod je asi prostý. Není tajemství, že se díky hvězdnému skřítkovi velmi často přepisovaly scénáře... to jen málokdy dělá dobrotu. Mnohé zdroje uvádí, že ani několikátá verze scénáře nebyla mistrovi po chuti, takže se stejně improvizovalo při natáčení(na obranu Funèse se ovšem sluší dodat, že i sám režisér později přiznal, že to filmu většinou prospělo). Hibernatus je divadelní hra z roku 1957. Zkoušel jsem zapátrat jak moc se lišila od své filmové adaptace, protože je mi jasné, že i ona mu musela být šita na míru.  Nicméně nic moc jsem nevypátral. Snad jen pár drobností, jako že v ní měl Hubert i dceru, že nebyl továrník, ale filmový režisér...nic zásadního. Je tedy dost dobře možné, že celá kostra příběhu zůstala zachovaná a ladily se jen gagy a dodávaly vtipné repliky. Výsledek je přesto trochu zvláštní. Ta jemná sci-fi složka je použita nenásilně a funkčně; hezky navazuje na tu komediální část. Bernard Alane působil jako Hibernatus velmi charismaticky a popravdě si kradl scény pro sebe, resp. vedle jeho projevu působila Funèsova exprese jako lehké přehrávání. Díky tomu působil především závěr rozpačitě. V tom procitnutí Paula, kdy se dozví pravdu, je nádech romantiky a rýsuje se tam silný moment. Jenže je to celé přehlušené Hubertem. Hlavní postava dostala poslední slovo...být to tak asi muselo, ale dramaturgicky to skříplo. Mám Funèse...vlastně spíš několik filmů s Funèsem rád, ale tady občas působil rušivě a v druhé půli dokonce tak nějak navíc. Na druhou stranu bez jeho energie, by to asi nebylo ono. Pokud bych chválil, bude to tentokrát především Bernard Alane a Jean Bernard-Luc, na jehož tvorbu si ještě posvítím.

Pro nás, kteří se filmy nejen baví, ale zajímají je také filmové dějiny a kontext doby, je Červená ještěrka víc, než jen poslední slušná komedie Jindřicha Plachty, poslední ze tří filmových rolí Oldřicha Lipského, nebo jedna z prvních Miloše Kopeckého, Karla Effy a Josefa Hlinomaze. Jejich role byly epizodní a poznáte je jen když budete pozorní. Kromě závoje času, jsou totiž obklopeni mnoha dělníky filmu, jejichž tváře a jména jen málokomu něco říkají. Dle jejich výkonů bych hádal, že to snad ani herci nebyli. Ten filmový dějepis ukazuje nástup druhé vlny hereckých hvězd, které měly tu smůlu, že je doba, režim, nenechal zazářit tak, jako prvorepublikové celebrity. Vlasta Fabiánová měla obrovskou starpower. Co se týče obsahu...autor předlohy J. Mařánek vedl oddělení státní filmové dramaturgie ministerstva informací. Toto oddělení dohlíželo nad ideovým (ideologicky žádoucím) zaměřením filmů a provádělo konečné schvalování filmů. Je tedy zřejmé že dohlédl i na to, aby se ve filmové Červené ještěrce nic podvratného nebo živelného neobjevilo(a že v jeho knize by se našlo). Navíc je to film z roku 1948, takže nějakou velkou komedii nečekejte. V lepším případě je to místy úsměvná "záležitost", která lehce kritizuje měšťanské pokrytectví. Optikou událostí které následovaly je vlastně úsměvné, že se autor posmívá něčemu, co nakonec sám praktikoval v celorepublikovém měřítku. Tím se vás ale nesnažím odradit. Pokud se od dobového kontextu umíte oprostit, je to průměrný film pro pamětníky. Nečekejte ani převratné výkony J. Plachty. Byť je uveden jako první, prostoru tam moc nemá. V té době už se dobrovolně zabíjel v dolech, což je na něm vidět. Jen málokdo by v tom rachitickém starci viděl 49 let starého/mladého chlapa.

Další z mnoha starých filmů, které v červené udržuje především nostalgie mé generace. Samozřejmě nevylučuji ani možnost, že se tahle blbinka líbí i dnešním mladým, ale moc se mi to nezdá. Opravdu vtipné momenty by se vešly do půlhodinového sestřihu a to v něm budou i ty zrychlené groteskoscénky, které pobaví jen fajnšmekry. Zbytek filmu tvoří omšelý příběh o vzdoru utlačovaných; bezskrupulózní dacan ohýbá zákon a bere si co potřebuje. Co ale funguje skvěle, je výběr herců. Ať už je to sympatický kukuč F. Nera a postava hustého hošíka, nebo tlupa záporáků, není co vyčíst. Díky nim se dají přečkat i hluchá místa, aniž by byl divák vysloveně otrávený. Ovšem občasné nudě se asi nevyhnete.

Kanadská odpověď na Střihorukého Edwarda. Poněkud opožděná a méně vystajlovaná, ale zato chytřejší. Sympaticky podvratná komedie s hororovými prvky a mírným přesahem. Zvlášť v první polovině si můžete místo zombie dosadit třeba otroky, nebo klidně kohokoliv, kdo se ocitne "na druhé straně barikády". Ale nebojte, tvůrci se na společenskou kritiku nesoustředili. I když... Kanaďané si trochu rýpnuli do svých sousedů...ten americký smrádek je nepřehlédnutelný; pokrytectví by mělo být jedním z amerických státních symbolů. Fido ale baví především díky absurditkám, které tento zombie koncept generuje ve velkém. Potěší i pěkný vizuál, kterému vévodí jak stará auta, tak  usměvavá šťabajzna Moose. Povedla se i hudba, takže po technické stránce je to za jedna. Obsahově je Fido trochu řidší, ale co by jste od záměrně odlehčené komedie chtěli? Tenkrát to nebylo v módě, ale dnes by si tento námět zasloužil minisérii. Jistě mě to bavilo víc, než třeba Zombieland.

Bankéři, pedanti, ředitelé a nerudní úředníci, stereotyp do kterého byl "předválečný" J. Marvan zaškatulkován, naednou působí jako svěrací kazajka, ze které se vyšmodrchal až v roli Bohouška. Přestože i na něm musela zlá doba nechat nějaké šrámy, pro jeho projev typická upjatost zmizela a byl jako politý živou vodou. Vlastně jen díky němu a Plachtovi se dá tento film považovat za komedii. Dnes by dostal takový příběh nálepku dramedie. Na bezstarostné prvorepublikové komedie ještě nebyli válkou zmordovaní diváci připraveni; dost možná na ně nebyli připraveni ani tvůrci. Snad i proto z tohoto filmu prosvítá nejen sentiment, ale také jistá konejšivost a laskavost. J. Plachta, jehož hudrování stejně nikoho nepřesvědčilo, že by byl schopen ublížit, byl přesně ten typ člověka, kterého bylo v poválečném filmu zapotřebí. Je velká škoda, že jen pět let nato zemřel. Ale je dobře, že nám po něm zůstaly filmy, jako je tento. Nenechte se odradit uřvaným začátkem, jakmile se dají ti dva dohromady, je to klidnější. PS: holčička zpravodajka, všedrbna, byla dle mého názoru použita v českém/československém filmu poprvé a hned to pěkně zafungovalo.

Pozoruhodný počin. A to nejen v kontextu toho, že byl natočen před sedmačtyřiceti lety. Dean R. Koontz dokáže psát tak, že se vám při čtení ježí chlupy. Nebojí se vydat za hranice, kam se většina jiných autorů, kteří jsou svázáni společenskými konvencemi, vydává jen sporadicky. Ví, čeho všeho je člověk schopen a nejenže neodvrací zrak, on to klidně hodí na papír a vydá. Ale nebojte, tady se drží on...nebo tvůrci v rozumných mantinelech. Ano, některé momenty jsou lehounce perverzní, ale jinak jde o velmi zdařilou mixáž sci-fi a thrilleru pro všechny, kdo se zajímají o problematiku UI. Nenechte se tedy zmást názvem, který evokuje nějaké duchařské křepčení. Ale stejnětak tento film nepodceňujte díky velmi zjednodušujícímu obsahu tady na CSFD. Spíš si představte otravnějšího HALa, který tentokrát dává zabrat jedné pěkné paní. Demon Seed je chytře napsaný, velmi zručně natočený a některé momenty jsou i dnes plně funkční...mrazivé. Vše krásně doplňuje moc povedený vizuál a samozřejmě hlas Promethea. Neodpustím si srovnání a rýpnutí...v tomto filmu je ohledně UI mnohem víc originality a podnětných myšlenek, než v nedávno viděném Atlasu, nebo Stvořiteli. Což je ostudné, ale takhle za uši od filmových staříků, si zaslouží dostat většina dnešní sci-fi produkce. Sedmdesátky byly pro žánr sci-fi a hororu přelomové. Filmy jako Vetřelec, Blízká setkání třetího druhu, Vymítač ďábla a spousta dalších, byly kasovní trháky. Cestu jim proklestily klasiky jako 2001: Vesmírné Odyssea a Planeta opic. Díky nim se začaly na stoly producentů dostávat i knihy autorů okrajových žánrů sci-fi a hororu. Dean R. Koontz je vynikající spisovatel, ale na filmové adaptace svých knih má vcelku smůlu, protože Demon Seed je i po skoro padesáti letech pořád nejpovedenější. Vcelku by mě zajímal remake, kterého by se chopil třeba někdo jako Garland.

Nějakým zvláštním řízením osudu jsem dnes sáhnul po Hrůza v Connecticutu a za chvíli po tom, jsem si pustil Klíč. Připomínám, že na trailery se záměrně nedívám a obsahy čtu několik týdnů před sledováním...chci film vidět tak, jak ho chtěli servírovat filmaři, ne distributoři. Je tedy náhoda, že jsem zvolil dva filmy, které mají leccos společného. Resp. nemají :-) Všechno to, co mi u Hrůzy chybělo, tzn. šikovní tvůrci a sympatičtější postavy, Klíč má. A k tomu velmi atraktivní prostředí New Orleans, resp. jižanský smrádek. A dokonce došlo i na mnou preferované postupné rozkrývání příběhu, který téměř až do konce zůstal mysteriózním thrillerem...nezvrhl se v bubuhoror. Takže ano, první půli jsem byl maximálně spokojený, protože tohle je podle mého gusta. Jenže... . Zatímco Hrůza má dobrý, silný příběh, který by dlouhou, místy rozvážně plynoucí stopáž snesl, Klíč občas vaří z vody a stojí "jen" na šikovnosti režiséra a kameramana. Samotný děj je spíš průměrný, nepříliš originální a místy docela dýchavičný. Závěr je taky nepříliš uspokojivý. Přecejen mám v žánru nakoukáno, jsem tedy kritičtější. Každopádně i tak je Klíč o dost lepším filmem, než Hrůza v Connecticutu. Doufám, že se Iain Softley k hororu ještě vrátí.

Typický příklad filmoprasení. Místo aby se tvůrci inspirovali skutečným příběhem a jen ho posunuli k mysterioznímu thrilleru, tak z něj udělali zcela nevěrohodný a přepálený hororoguláš. Místo aby pracovali s náznaky a postupně rozkrývali příběh Jonaha, naservírovali vysvětlovače v podobě kněze, odhalovače v podobě holky a duchscény jako z Pirátů z Karibiku. Je to škoda, protože i přes to klišé....teenager trpící rakovinou, pojídající experimentální léky vidí duchy..., je první půle vcelku slušná. Některé výjevy jsou působivě nepříjemné a historie domu má silný thrillerový potenciál. Ale jak už jsem uvedl, tvůrci dali přednost doslovně podané horourovině. ALE...v tomto žánru už vznikla spousta horších nepodarků, takže v tomto srovnání...i přes ty výhrady, nejde o vyslovený průšvih. Se sympatičtějšími postavami a lepším režisérem, by se to i s tím blbým scénářem, mohlo vyšplhat do nadprůměru. Takhle jen slabounké 3*.