Traja mušketieri: D'Artagnan

Pravdu povediac mojej najobľúbenejšou ostane asi verzia z roku 1993 vtedy bol mušketierom na krátku dobu v škole asi každý, našťastie sa to väčšinou skončilo bez vypichnutých očí či rozpáraných čriev. Najviac mýlili asi kostými, predsa len človek bol už tak nejako zvyknutý na klasickú vojnu blue jackets proti red socks, aj keď hokej a bejzbal moc dokopy nejdú. Spracovanie Dumasa nesklamalo ani v tejto verzii, paradox je že tú knihy sa chystám už tak dlho prečítať až som zabudol že som ju ešte nečítal a keď si na to spomeniem a chcem ju pri objednávke kníh pridať väčšinou je momentálne nedostupná... (06.05.2024)

Jsem nadšen, špinaví a reálně vypadající mušketýři, tak jak mají být, tedy elitní vojáci, kteří chtějí level up svých schopností a ne se někde promenovat a pařit. Uvidíte perfektní souboje, napětí, co by se dalo krájet, k tomu zelená Evka, perfektně vybrané obsazení. Kostýmy, výprava, hudba, vše tam sedí. Dumasův příběh je podán bez devastujícího vlivu krás woke agendy. Každý herec podává svůj part přesvědčivě, aréna politických intrik může působit pro někoho trochu nezáživně, zejména, když kardinál Richelieu nestojí tolik v popředí, jak by měl. Nicméně rozehráno je to skvěle, doufejme, že druhý film uvidíme v kinech v originále, protože pokud mě paměť neklame tak v našem protektorátu/periferii západních korporací se člověk s původním zněním nepotkal... (14.08.2023)

Athos je protestant,  Porthos bisexuál, d‘Artagnan příliš stár na to, aby se mu říkalo "chlapče", a Milady kouří čibuka. Jussaca se sice dočkáme, ale Rochefort jmenován není (aspoň jsem si nevšiml) a po Bernajouxovi se slehla zem. Přesto dávám plný počet a řadím tuto adaptaci Tří mušketýrů hned za svoje milované lesterovky s Yorkem a Reedem, protože v hutné zkratce a velmi stylově (nejde jen o zdůrazňovanou "špinavou realističnost") odvyprávějí story o královniných přívěscích, na kterou scenáristicky obratně a překvapivě nabalí další záležitosti, takže výsledek nepřipomíná ani tak rozjuchané dobrodružství jako spíše vynikající adaptaci jiné Dumasovy předlohy: Královnu Margot (1994). (11.04.2023)

Asi tisící adaptace známé knihy, přináší snad něco nového? Možná ne, ovšem čistě audiovizuálně pro nové publikum rozhodně vítaná věc. Pokud nemáte s filmovými adaptacemi Tří mušketýrů ještě zkušenost, je to přístupnější než stará verze s Michaelem Yorkem. A navíc pravděpodobně s tím nejlepším, co může dnes francouzská scéna nabídnout. (02.06.2024)

Jsem devadesátkové televizní dítě, takže co se týče adaptací francouzské klasiky Alexandra Dumase, vyrostla jsem na americké verzi s Charliem Sheenem, Kieferem Sutherlandem a soundtrackem od Bryana Adamse. Nová francouzská verze mě uchvátila svým klasickým zpracováním, dokonalým obsazením (žádné plnění kvót a casting herců a hereček, kteří by se těžko objevili ve Francii 17. století). Rozdělení na dva díly neskutečně prospělo samotnému příběhu, protože je najednou spousta času na rozvíjení vedlejších zápletek. Film přesto ani na minutu nenudí, pořád se v něm něco děje, při některých scénách jsem ani nedýchala a u napínavého závěru (samozřejmě s cliffhangerem lákajícím na pokračování) jsem si i hezky pobrečela. Chci se jet podívat do Versailles, přečíst si knížku a konečně po letech zase nakopnout francouzštinu. Když ve vás film probudí tyhle pocity, nejde hodnotit jinak. A nemůžu se dočkat prosince a dvojky. (16.07.2023)