Traja mušketieri: D'Artagnan

Dobrodružná klasika klasik o kvartetu héros, co jsou sice loajální králi, ale jmenování nebo milost si zaslouží až poté, co mu přeleští parohy.. Na eskamotérské prasárny od Hereka i Andersona možno zapomenout, Francouzi vrátili svým románovým hrdinům ztracenou čest prostřednictvím přirozenosti, důvtipu, šarmu a kinetické akce hrající si s perspektivou. Ten, co by pronesl: „Úkol splněn, potvora je mrtvá“ nebyl v tu dobu ještě ve službě, takže natěšenost na druhý díl může plně propuknout. Kvůli přítomnosti Cassela můžeme říct stejně jako u Mesrina.. (24.11.2023)

Mnohé asi bavily osudy ústředního kvarteta a všechny ty pletky a intriky, já se spíš vždy těšil, jakmile kamera zrychlí a zpozorní na všechny ty dramatické souboje, kterých teda není moc. Protože za jednotvárného krále bych život fakt nepoložil, uvěznění a záchrana Athose mě zrovna nestrhla, ambiciózního kardinála jsem nějak „nevnímal“, další postavy (kterým se kolikrát věnujeme víc než postavám samotných mušketýrů) se vyskytují tak nějak pořád s vážnou tváří. A když mluví (a mluví dost), tempo začne drhnout. Na plátně se sice pořád něco děje, ale není to extra nápadité, zábavné nebo napínavé, atmosféra je sice špinavá, ale na dřeň rozhodně nejdeme, souboje jsou fyzické i místy neurvalé, kolikrát natočené na jeden záběr, ale je jich prostě málo. Výprava je fajn, herci jsou fajn, i když Evy Green mělo být víc, nicméně na pokračování mě tvůrci úplně nenalákali. (05.08.2023)

Od doby, kdy jsem poprvé četl knižní předlohu, mi vrtalo hlavou, proč se těm skvělým šermířům říká mušketýři, ale nikdy mě to netrápilo natolik, abych po tom pátral. Dnes už díky Jiřímu Kovaříkovi vím, že je mezi mušketýrem a Královským mušketýrem velký rozdíl, který se s postupujícím časem ještě prohluboval, takže v osmnáctém století už tvořili Královští mušketýři jízdní gardu. Tím pro mě odpadla celá řada neopodstatněných připomínek, a kdyby tvůrci v ději místo křesadlových fusil použili doutnákové muškety, přihodil bych z čistého nadšení i pátou pěticípou. Takhle se ale sekli o celé století. Nevím jestli byl Alexandre Dumas hugenot, faktem ale zůstává, že kardinál Richelieu vypadá v jeho podání jako bídný skunk, zatímco ve skutečnosti byla jeho spolupráce s Ludvíkem XIII. tím nejlepším, co Francii potkalo (a celá řada hugenotů z dobytého La Rochelle mu vděčila za život). Nebývalé, právě jsem se zastal katolického kardinála... Když se odrazíme od toho, že je předloha čistou fabulací a chudák královna Anna z toho proto vyšla jako nějaká párty girl, udělali tvůrci to nejlepší, co mohli. Už jsem viděl nejedno zpracování tohoto příběhu a musím uznat, že dnešní zážitek byl pro mě tím nejlepším. D’Artagnan pro mě z této verze vyšel jako ambiciózní mladý muž, který se snažil nejen stát Královským mušketýrem, ale po celou dobu bylo jasné, že plánuje invazi do Alžíru. Výborně jsem se bavil a doufám, že se dočkám i pokračování. / Poučení: Placák z Doverských útesů asi nebude nejlepším nápadem. 4*+ (14.11.2023)

Povedená adaptace Dumasovy klasiky lehce obměňuje slavný příběh a sází na skvělé akční scény, nádhernou výpravu a charismatické herecké obsazení. Zcela vynechává humor a hraje na vážnou notu. A funguje to většinou velmi dobře. Režisér Bourboulon bohužel úplně nezvládá prodat komornější scény a dialogy a ke konci to vypadá, jako kdyby si ukousl příliš velké sousto a finále, jakkoliv působivé, je tu trošku navíc. Ale i přes tyhle problémy je to vysoce nadprůměrné dobrodružství rozkročené mezi starosvětskostí a moderní filmařinou. (10.04.2023)

Athos je protestant,  Porthos bisexuál, d‘Artagnan příliš stár na to, aby se mu říkalo "chlapče", a Milady kouří čibuka. Jussaca se sice dočkáme, ale Rochefort jmenován není (aspoň jsem si nevšiml) a po Bernajouxovi se slehla zem. Přesto dávám plný počet a řadím tuto adaptaci Tří mušketýrů hned za svoje milované lesterovky s Yorkem a Reedem, protože v hutné zkratce a velmi stylově (nejde jen o zdůrazňovanou "špinavou realističnost") odvyprávějí story o královniných přívěscích, na kterou scenáristicky obratně a překvapivě nabalí další záležitosti, takže výsledek nepřipomíná ani tak rozjuchané dobrodružství jako spíše vynikající adaptaci jiné Dumasovy předlohy: Královnu Margot (1994). (11.04.2023)