Rudy

"RUDY! RUDY! RUDY! RUDY!" Skandoval jsem na konci s celým stadionem. Každý máme své sny, ale jen stěží o ně někdo usiluje tak, jako Rudy, který si chce zahrát za klub amerického fotbalu v Notre Dame, ale ze všech stran slyší, že to není možné. Skvělý děj, který mě naprosto vtáhl a prožíval jsem ho od začátku do konce. (22.06.2013)

Nevím kolik jsem viděla sportovně zaměřených filmů, ale co vím určitě, že jsem u žádného nebyla tak naměkko jako s Rudym. Nejen, že je to poměrně neznámý film, ale ještě navíc je to o americkém fotbalu, který je mně tak vzdálený, jako ta země samotná. Přesto jsem hned od začátku tomu klukovi s velkým srdcem a velkým snem fandila, studovala s ním, trénovala a čílila se na ty, kteří ho odrazovali. Tomuhle já říkám srdcovka s velkým S a je mně úplně jedno, jestli tvůrci malinko tlačili na city, protože Ruda se svými 160 cm si to rozhodně zaslouží. Hluboce lidský film s nádhernou hudbou Jerryho Goldsmitha a já jen tleskám. "Když člověk něco chce, celý Vesmír se spojí, aby mohl svůj sen uskutečnit" . (22.12.2014)

Už toho mám trochu plné zuby. Mladý Američan zdánlivě bez šancí prosadit se v nějakém sportu, který ostatní Američany mimořádně zajímá, se dere a dere. Zpočátku to nevypadá, pak následuje několik neúspěchů, a nakonec to po americku dopadne, jak jsme od začátku očekávali. Navíc ten americký fotbal... (04.06.2017)

Podle hodnocení jsem čekal suprové životní drama a nakonec jsem se dočkal poměrně průměrného amerického filmu, který sází na klasické životní fráze o procházení životem s hlavní myšlenkou, která pramení z toho se nikdy nevzdávat a jít si za svým snem. A místy jsem se také dočkal hodně slušné nudy, mimochodem. (23.06.2016)

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)