Rudy

Úžasný sportovní film o tom, že žádný sen nemusí být nakonec tak velký a tak neuskutečnitelný, jak se někomu třeba zdá. Rudy opravdu umí chytit za srdce, a když se chytit necháte, prožijete s ním každé nadšení i každé zklamání, zabýčíte se i dojmete, a to hlavně díky supersympatickému Seanu Astinovi. I když děj zavání klišé, nakonec se nic takového nekoná. scenárista i režisér se všemu dokázali zručně vyhnout. A abych nezapomněl, všechno podporuje zcela bombastický Jerry Goldsmith - takovou hudbu už zkrátka nikdo nikdy nesloží. (26.09.2020)

Mít tak jeho vůli. Umět vytrvat a bez zaváhání si jít za snem který mám. Snem o kterém on ani na chvilku nepochyboval, že nebude naplněný. Věděl, že je fyzicky mimo, že nesplňuje nominační kritéria a přesto se nechal s buldočí vytrvalostí, trenink co trénink, otloukak v béčkovém týmu. Dělal to vytrvale dál, protože věděl, že tím pověstným tunelem prostě jednou půjde. Takový příběh Rockyho v americkém univerzitním fotbale. Tohle pro mne byl po dlouhé době zase top sportovní film. Film založený na skutečných událostech, film který vás prostě musí chytit za srdce. Opět lituji absence hodnocení 1-10, zde by to bylo hodně znát. (08.01.2016)

Nevím kolik jsem viděla sportovně zaměřených filmů, ale co vím určitě, že jsem u žádného nebyla tak naměkko jako s Rudym. Nejen, že je to poměrně neznámý film, ale ještě navíc je to o americkém fotbalu, který je mně tak vzdálený, jako ta země samotná. Přesto jsem hned od začátku tomu klukovi s velkým srdcem a velkým snem fandila, studovala s ním, trénovala a čílila se na ty, kteří ho odrazovali. Tomuhle já říkám srdcovka s velkým S a je mně úplně jedno, jestli tvůrci malinko tlačili na city, protože Ruda se svými 160 cm si to rozhodně zaslouží. Hluboce lidský film s nádhernou hudbou Jerryho Goldsmitha a já jen tleskám. "Když člověk něco chce, celý Vesmír se spojí, aby mohl svůj sen uskutečnit" . (22.12.2014)

Není se co divit, že u nás tenhle počin moc známý není. Podobně málo známý David Anspaugh v něm najel trochu pohádkový až naivní koncept, který se ve své pozitivitě stává velmi brzy otravným. Ač nemá nějakou přehnanou stopáž, dost se táhne a první polovina je subjektivně delší, než se zdá, protože se v ní toho tolik neděje a navíc je dost stereotypní. Když se děj přesune na vysokou školu, je to o něco zajímavější, přidává se decentní, ale fungující humor a potřebná atmosféra. Sportovní scény nejsou tak působivé, ale o nich snímek ani není, takže je to v pořádku. Sean Astin v titulní roli je výborný a svou roztomilost nechává působit naplno a právě on je se svou zarputilostí tím, co drží snímek nad vodou i v těch nejklišovitějších a nejpředvídatelnějších momentech, jen škoda, že se k němu nikdo nepřidá a ostatní už nemají moc prostoru, i když tu jsou třeba Ned Beatty nebo tehdy ne tak známý Jon Favreau. Rudy je trochu sentimentální záležitost, u níž je po pár minutách jasné, jakým směrem se bude ubírat, a i když závěr je ohledně laciného dojímání na hraně, je snesitelná, koukatelná a poměrně zajímavá, jen je jasné, že ve skutečnosti se asi příběh odehrál trochu jinak. 60 % (24.07.2022)

Sport měl během let ve filmech mnoho skutečných i fiktivních hrdinů, dovolím si však říct, že příběh ani jednoho z nich se nerovnal tomu, co podstoupil Rudy Ruettiger. Proč zrovna on? Protože paradoxně nikdy nic nevyhrál a ani nebyl zázračným outsiderem, co na jeden večer dokázal poručit větru, dešti. Rudy byl předně neuvěřitelný dříč, který se svou výdrží snažil vykompenzovat nedostatek umu a stát se alespoň na okamžik součástí svého milovaného týmu. Štěstí i smůla mu ale zároveň přály asi tak, jako každému z nás, když za každým dílčím úspěchem čekala další překážka. A toto vše ukazuje snímek nanejvýš věrně, inspirativně a zásluhou orchestru Jerryho Goldsmitha i pořádně velkolepě. Důkaz, že být buldok se občas vyplácí. Díky, Rudy! (28.08.2017)