Šťastný nový rok 2: Dobro došli

Už je to víc jak rok a půl, co jsem viděl ten první film, tak mi chvíli trvalo, než jsem se v osobách zorientoval. No, není to žádná extra podívaná, to rozhodně ne, ale jako úplný průser to taky nevidím. Dobře se koukalo na celkem příjemné prostředí, mně z ústřední dámské čtveřice především na G. Marcinkovou a T. Pauhofovou, no a "dánský imfluencer. Zabili ho.", tak ten to zabil:). (12.11.2022)

Jediným opravdu vážným problémem filmu je tradičně Dagmar Veškrnová,menším pak předabovávání některých(?)scén,což mně osobně leze řádně na nervy.Jinak pohodička,šum moře,dovolená,..Příběh je jednoduchý,až naivní,ale na odreagování a natěšení se na léto a dovolenou u moře ideální.K čemu nějaký složitý děj,umělotinu které zdejší uživatelé rádoby zatleskají,přitom samotnému obsahu ani nerozumí.To už je ale alfou a omegou ČSFD. (03.03.2023)

Kroner mohl být pro slovenskou kinematografii svěří vítr, ale rychle mu došlo, že rychloobrátková komedie zapáchají komercí je produkčně jednodušší a dokonce i něco vydělá. Předchozí Šťastný nový rok za moc nestál, ale tady už nedává smysl ani samotný název. Retardovaná partička se přesunula na chorvatské pláže, takže jde o klasický formát, kdy se spojí natočení filmu a dovolená pro štáb i herce do jednoho projektu. (23.04.2023)

Akože tu sa vôbec nemusíme ojebávať v tom, že toto bolo kvalitné hovno. Jednotka oproti dvojke je umelecké dielo a komédia roka. Nezmyselné scény, dronshoty bez pointy, mrte ilustrákov, vtipy len s nadávkami a hotel, z ktorého nebolo ukázané skoro nič. Lišková sa snažila, ťahala to tam, ale čo z toho, keď zvyšok si len prišiel užiť dovolenku? Bez chémie, bez vtipu, bez emócie. V kine by som to už vážne nedal. Stačilo, nepokračujme v tejto sérií, už nikdy! 1 z 5 (21.07.2022)

Přestože je film Šťastný nový rok 2 doslova obsypán pozlátkem luxusu, který je na hony vzdáleny běžným lidem (zapůjčená jachta, zpěvák apod.), stejně si myslím, že v porovnání s úvodním snímkem dopadl lépe. Nacházejí se zde vtipné situace, které pobaví samy o sobě. Souvislý děj totiž film nemá. Sledujeme přípravy, rozlučku a nápravy starých křivd a rodinných roztržek. Příliš mnoho té srandy ale nečekejte. A o romantice také nemůže být řeč. Pokud ovšem nepovažujete za romantiku seznámení Gabriely Marcinkové s pohledným účinkujícím v baru a následné vyplakání se mu na rameni. Podobné je to i s Antónií Liškovou, jež se zřejmě rozhoduje mezi chlapy podle toho, který míň chrápe. Vše je podřízeno místu příběhu. Krom klasických cizojazyčných herců zde tak trochu poznáváme i kulturu Chorvatska. Nebo snad Slovinska? Neměly v tom jasno hlavní postavy natožpak divák. Podobně nešťastné bylo nevytvoření titulků u jazykově odlišných konverzací. Tím víc, když ne všechno je přeloženo nějakou postavou jiné. I tohle by přitom mohlo působit úsměvně, když divák ví o čem cizinec mluví víc než Čech nebo Slovák. Místu natáčení pak byla přizpůsobena i hudba a závěrečný taneček, který při vší úctě byl vlastně to nejlepší na filmu. (06.05.2023)