ostravak30

Zlatá labuť je zvláštní seriál, na jehož tvorbě se ale potkali tvůrci, kteří s historickými seriály nějakou zkušenost mají: Vyprávěj, Četníci z Luhačovic, První republika... Mezi hlavními atributy se dá vypíchnout, že se celý odehrává v jednom obchodním domě a kamera skoro nevypadne ven. To je velká škoda, ale budiž. Větší problém ovšem vidím v pojednávaném čase. Ať tak či tak, časově to prostě nesedí. Vše podstatné by se teoreticky mělo odehrát v roce 39/40, ale když k tomu připočítáte těhotenství a porod Markétky, nevychází to vůbec. Nejsem velký znalec historie, ale třeba měl rok tenkrát 13, 14 měsíců a víc. Vůbec největší překvapení ale nacházím u chování nacistů, samozřejmě hlavně velitele Prahy. Ti se nechávají vydírat, smlouvají, snad i prosí. Jakoby nacisti byli ti hodní pánové, kterým nevadí, když jim hlavní postavy odmlouvají, nedělají co oni nařídí nebo chtějí a tak bych mohl pokračovat. V tomto ohledu zachování hlavních postav ustupuje logice reálného vývoje. A to nemluvím o Báře, která zmizela za hranice a pak se s klídkem vrátí. Ví, že ji hledají, ale ona se následně promenáduje v Labuti a začne tam zase pracovat. A nikdo se tomu nediví, nacistům to nevadí. Netřeba říkat, že v určitých parametrech je seriál zajímavý. První série je trochu nudná, ale pak se rozjíždí konečně nějaké napětí a drama. Ale víc než k historické pravdě míří, a to i závěrem, k romantické telenovele.

Bohužel se člověk po shlédnutí dokumentu nemůže ubránit dojmu, že autoři nebyli zcela spravedliví a objektivní. Jasně, překvapilo mě, že američtí diváci pískají na domácí finalistku, ale nevím proč by to mělo hned souviset s rasismem. U nás svého času nebyl populární Rosol. Stejně tak zákaz celotělového oblečení měl nějaký význam z pohledu pořadatele a nikdo nemluvil o zadku Sereny. Tenisové úspěchy a fakt, že se stala legendou a jednou z nejlepších hráček všech dob jí nikdo upřít nemůže ať vypadá, jak vypadá. Mě se taky fyzicky nelíbí, ale kvůli tomu na kurtu nebyla. Jenže na druhé straně figurovaly její záchvaty vzteku, napadala rozhodčí a Naomi Osak degradovala finále. Proč jí řada lidí neměla ráda? Chovala se arogantně, povýšeně a namyšleně. Nemůžu dávat ruku do ohně za všechny, ale u mě to souvislost s barvou pleti rozhodně nemělo. A je trochu povrchní všechno ihned házet na rasismus, ačkoli je nutné si přiznat, že roky otroctví zanechaly na USA jisté známky. Rasismus tam prostě zakořeněný je....

O pouhých deset let později by se podobný název už objevit nesměl, jelikož cigán už není korektní označení. Nevím jak na Slovensku samozřejmě, u nás je to slovo zakázané. Čeští Romové a Slovenští Romové jsou úplně jiné typy, takže pro našince nebude snímek nejspíš až tak poučný. Tamní obyvatelé o nichž pojednává příběh bydlí v osadě a dodržují tu své vlastní zákony a pravidla. Od toho se můžeme odpíchnout, protože v tomhle budou Romské komunity podobné všude na světě. Cokoli jiného se rovná zradě. Z filmu je snadné pochopit, v jakém začarovaném kruhu může žít někdo, kdo se prostě jen špatně narodí. I když se chce vymanit z bezútěšného místa, vlastně to nejde. Matka tlačí na to, aby se vydělávalo, náhradní otec nutí adoptivního syna do zločinů. A když svitne naděje, že by někdo mimo komunitu mohl pomoci, místním se to nelíbí a rychle to utnou. Tím pádem dospívajícím chybí vzdělání a i peníze, aby mohli začít žít jinak a lépe. A tím pádem musí krást a tím pádem...atd., atd. Je to šílená situace, ale snímek jasně naznačuje, že i když pro reportéry stále cikánské obyvatelstvo volá po pomoci, v jakýchže podmínkách to musí žít, vlastně jim to z velké části vyhovuje. Mají svobodu, mohou si o sobě rozhodovat sami. Ale za jakou cenu? A vzepřít se nelze... Jenže to pak Romská otázka nemá řešení a to nás klidně mohou v EU nazývat rasisty jak chtějí.

Prostředí vinařství na pomezí Rakousko-italských hranic je bezesporu zajímavé samo o sobě. Do toho zakomponovaná italská mafie a dávný zločin. Faktem je, že první epizody nám příběh spíše rozvíjejí a děj se příliš neposouvá. Vše podstatné se stane na počátku a pak v závěru. Ve víně je vražda je taková minisérie, která nenadchne, ale též neurazí. My Češi máme vinařství spojeno především s pohodičkou, dobrosrdečnou náladou apod. Z tohoto pohledu může seriál působit poněkud exoticky, zvlášť když přichází ze zahraničí. Na druhé straně oku lahodících exteriérů využívali filmaři hlavně zpočátku, pak už došlo na zločin a převážná většina se odehrávala potmě. Každého někdy dožene minulost, Mattea dohnala nyní a pouze závěrečné rozuzlení přináší alespoň trochu napětí ačkoli na skutečný souboj dvou rivalů vlastně nedojde. Závěr bych si určitě představoval napínavější a dramatičtější. Trochu plytké, jakoby bez nápadu a invence.

Jak už bylo řečeno, jde o bajku po česku, která poukazuje na malou žábu, ohánějící se ochranou zákona. Jenže ten je na zákony přírody krátký, což v 21. století poznáváme plnou měrou.

Nesouhlasím, Kateřina Neumannová to po MS v Liberci neměla v Česku lehké a byla nějakou dobu zatracovanou osobností. Pochopil jsem, že Naopak nezůstane u jedné epizody a nejspíš den naopak prožijí i další celebrity v premiéře nejspíš na podzim nebo příští rok na jaře, ale uvidíme. Faktem je, že vydávat za výměnu trénink tenisu a atletiky je dost úsměvné stejně jako masáž. Naopak její dcera jakoby něco řešit, přitom manažer festivalu se k ní choval dost neuctivě. Docela by mě zajímalo, zda takto skáče do řeči, vypíná telefon a chová se arogantně i ke slavné lyžařce. Určitě ne. Tím pádem to celé ztrácí autenticitu, která by ve výsledku jistě způsobila mnohem větší sledovanost, kdyby to všechny strany braly vážně. Dopředu domluvené zápletky a rádoby pracovní dramata jsou trapná. Tím spíš, když Lucie zašla na OV, tam dostala úkol, její jediná skutečná celodenní aktivita před sháněním kapely a děláním vlasů, a na jeho splnění vůbec nedošlo. Prostě něco ve stylu reality show Kardashianových a to jsem neviděl ani jeden díl...

Celkem jsem netušil, že mezi dámy v lůžkovém kupé nesměly mužové, docela by mě zajímalo, jak je to dnes. Logiku to samozřejmě má a dámy byly zkrátka tehdy outlocitné, ačkoli já bych taky nemohl být v lůžkovém se ženskou. Spíš jsem nepochopil, proč se muž neotočil na druhý bok a nezalezl pod peřinu. Nic z toho by se nestalo a všichni by měli klid. Hlavně díky tomu, že čučel se pak dostal do všech svízelí. Souhlasím každopádně, že bez Josefa Bláhy a jeho mimického (především očního) herectví by povídka nebyla ani za mák tak dobrá.

Nejsem si jistý, zda někdy porozumím Franzi Kafkovi a Sigmundu Freudovi. Zatímco tomu druhému se dá úspěšně vyhnout, Kafka je slavný český spisovatel a zkouším tak nalézat k němu cestu pomocí filmů. Amerika je hlavně o ztrátě ideálů v demokratický svět za velkou louží. Je symbolické natočit tento snímek v letech 90. krátce po revoluci. Jelikož růžové brýle vůči této zemi asi rychle opadly. Každý systém má svá negativa, kapitalismus nevyjímaje. To poznává i hlavní hrdina. Chcete-li uspět v podnikání a být lepší než všichni ostatní, musíte mít tvrdou povahu, s nikým a ničím se nemazlit, před nikým neustupovat a hlavně povýšit byznys nad osobní zájmy. Přesně takový je jeho strýc. Nemá rodinu, za to je nejbohatší. Nemá volný čas, tato daň je ale zaplacená úspěchem v obchodu. Jenže to není pro každého. Z tohoto filmu určitě vyniká nejvíc výtvarná stylizace ve stylu Zemana, která sice jako představa Amerika vypadá trochu podivně, spíše jako nějaká utopistická představa zámořské země, ovšem není to tak strašné. Pak samozřejmě herecké výkony, především Jiří Lábus se blýskl. Vždyť o rok dřív ještě zahrál Rumburaka, exceloval v Ruské ruletě a vůbec byl spíše považován za komediálního herce. A pak velmi oceňuji masky. Právě na jmenovaném jde nejvíc vidět odborná perfektně provedená práce.

Britské dámy jsou linkou, která nás provede italským fašismem a průběhem války. Jejich obdiv k Mussolinimu bere dech. Faktem je, že ženy vždy milovaly muže odvážné, silné s dobrým postavením. Z dokumentu vím, že italského diktátora svého času obdivovaly tisíce žen, které mu doslova padaly k nohám. Ta slepá víra je pak stála ztrátu ideálů a leckdy i dalších atributů včetně života. Přesto mě bezmezná naivita postarších paniček nepřestala udivovat. I po zatčení stále věřily, ale nakonec...co jim vlastně zbývalo. Možná si jen nechtěly připustit skutečnou pravdu. Herecké obsazení je nadprůměrné, ale scénář neměl co nabídnout. I tak jde ale o docela zajímavou sondu do duší tehdejších společenských nálad a situace v této jižní zemi.

Moc nerozumím, proč vznikly dva televizní záznamy stejné divadelní hry, nicméně o Divadle Letí jsem v životě neslyšel a i jejich prostory působí pozoruhodně. Poněkud rozpadající se budova, zevnitř ne zvenku, je divadlo, celkem komorní, jak se mi zdálo. Na druhé straně netuším, zda obouchané zdivo nemělo být pouze kulisou zmíněné divadelní hry, v níž hlavní roli na sebe bere první manželka prezidenta. Za každý úspěšným mužem stojí žena, tvrdí se. Nemyslím si to, ale u nepraktického Havla by to platit mohlo. Z filmů a dokumentů, které jsem o něm dosud měl možnost shlédnout působil dojmem typického intelektuála a umělce, kteréhož praktické věci musela zajišťovat výhradně žena. Samozřejmostí je, že v dokumentech, v nichž vystupoval pouze on, není prezentován tak, jak tomu bývá ve filmech a třeba i v divadelních představeních. Nevím čím to, že se tvůrci většinově zaměřují na tyto exprezidentovy přednosti: ženské, chlast a disidentská práce. U posledního je to jasné: setkávání se s dalšími disidenty, psaní manifestů, úvah, dopisů z vězení, sledovačky StB. atd. Jenže každé ztvárnění této historické postavy se především opírá o to, že to byl dě.kař a ochlasta. Ani zde to není jinak. Olga to na jednu stranu bere s nadhledem, na druhou jí to vnitřně muselo rvát duši. A Vašek je přesvědčen, že ona to vše bude chápat. Smíří se s tím. Jináč to ani nejde. Co mi nejde pod nos je určitě celá chaotická dramaturgie. Ovšem na můj vkus. Přeskakování z události do události, z jednoho roku do druhého. Stejným tempem jsou na pódiu ztvárňované i osobnosti, z nichž některé lze poznat snadno: Václav Klaus aj. U jiných můžeme jen tipovat. Právě ta neznalost, o koho že to vlastně jde a tím pádem co se na scéně odehrává za dialog mě nutil k hledání smyslu té či oné scénky a trochu jsem se v celém divadle ztrácel. Jisté však je, že potkat jinou a ne tolik chápající a tolerantní ženu plnou nadhledu, možná by Havel ani nedosáhl toho, čeho nakonec dosáhl.