tick, tick...BOOM!
Réžia:
Lin-Manuel MirandaScenár:
Steven LevensonKamera:
Alice BrooksHrajú:
Andrew Garfield, Alexandra Shipp, Robin de Jesus, Vanessa Hudgens, Bradley Whitford, Joshua Henry, Jonathan Marc Sherman, Ben Levi Ross, Judith Light (viac)VOD (1)
Obsahy(3)
Nadějný hudební skladatel, který má třicítku na krku, řeší milostné vztahy, přátelství i strasti života umělce v New Yorku. (Netflix)
Videá (2)
Recenzie (140)
Popis filmu mě nepřesvědčil o tom, že tohle by měl být film, na který se budu chtít dívat. Titulní postavu jsem neznal, čul jsem muzikál, který je u mě vždy na hraně. No ale pak jsem viděl pár ukázek se střeleným Andrew Garfieldem a usoudil, že by to mohlo být fajn. V podstatě to ale fajn není, i když Andrew Garfield je přesně tak střelenej, jak jsem si představoval. Celé je to takové hodně konzumní. Hudba je přesně ten sladkobolný popíček, který nemůžu ani cítit. Uznávám sice, že má pár nápadů, které tkví v tom, že předmětem těch skladeb jsou kolikrát věci, o kterých by Vás nenapadlo, že se dá napsat píseň. Celé je to hudebně ale pořád takové stejně skočné a super hyper střelené a rádoby zábavné, že po hodině jsem z toho měl bolehlav až běda. Celý film jsem si říkal, že se dá natočit dobrý a neotřelý muzikál a vzpomínal na La La Land. Tady jsem se ale modlil, ať už je konec. Co naplat, že Andrew Garfield se tu fakt předvádí seč může. ()
Tenhle film mě chytil hned od začátku. Především začátek je tak nabitej pozitivní energií, je to kýčovitě šťastný (to asi dělaj ty muzikálový výrazy herců/zpěváků) a několik těch písníček se mnou vysloveně škubalo (v dobrým) 😁 O hlavním hrdinovi jsem do tý doby neslyšel, ale to rozhodně neubralo na tom, jak mě to bavilo. Písničky jsou fakt klasicky muzikálový, děj se odehráva v devadesátkách, který miluju, takže další plusy. A na závěr, po solidní dávce emocí, se objeví v titulkách reálný záběry hlavního hrdiny, to na mě taky vždycky funguje. Moc jsem si to užil ☺️ ()
Skvelá satira na to, prečo 90 percent ľudí, ktorí sa pôvodne v živote chceli uživiť umením, nakoniec skončia v úplne odlišných odvetviach trhu práce. Z časti autobiografický divnomuzikál, ktorý má pesníčky ako o zmysle života, tak o jogurte, upratovaní či stahovaní sa - jednoducho o malichernostiach - kde sa pieseň nezrodí pre to, aby bola zmysluplná a harmonicky-melodicky krásna, ale preto, aby jednoducho bola schopná byť piesňou o čomkoľvek. Autor si to ospravedlňuje ako "cvičenie na téma", ale prepáčte pán Levenson, ja som chcel vidieť muzikál, ktorý má hlavu a pätu. Zlátanina, ktorá síce vďaka dobrodružnému životu Johnatana Larsona má zaujímavú hlavnú postavu, zahranú skvelým hercom - ale inak, je paskvilom, ktorý ako tak staví poctu skladateľskej legende, ale vôbec mu nie je rovnocenná. I od kvalít Rentu je po hudobnej stránke na míle ďaleko... Ani jeden song si po dvoch dňoch nepamätám, a to je jednoznačná vizitka. ()
Skladatel, zpěvák, tvůrce muzikálů a herec Lin-Manuel Miranda zažívá výrazný úspěch, kdy se z tvůrce muzikálů Život v Heights a Hamilton též zvládl dostat do Hollywoodu. Podílel se na hudbě k disneyovce Odvážná Vaiana, sedmé epizodě Star Wars zase přispěl písní Jabba Flow, později se též objevil v pokračování Mary Poppins, svou hudbou přispěl k nadcházející disneyovce Encanto i chystané hrané Malé mořské víle a jeho kariérní úspěchy se jen rozšiřují. Čerstvě se poté též Miranda chopil svého režijního celovečerního debutu a opět jde o muzikál. Muzikál Tick, Tick... Boom! od Jonathana Larsona je autobiografickým a vypraví o životě umělce, který sice ve věku 35 let podlehl Marfanovu syndromu, přesto za sebou zanechal výrazný odkaz. Takový, že se podle jeho muzikálu rozhodl právě Miranda natočit svůj režijní debut. Do role Larsona byl obsazen Andrew Garfield, který se po skončení s rolí Spider-Mana nadále vydává směrem charakterních rolí, výhra jeho castingu ovšem spočívá v tom, že naštěstí umí zpívat. Nebo minimálně umí zpívat dostatečně na hlavní roli v muzikálu. Především ovšem Garfield opravdu ukazuje, že je velmi dobrým hercem, který komplikovanou osobnost jménem Jonathan Larson dokáže ztvárnit v neskutečně živelném a procítěném podání. Garfield zde podává svůj nejlepší výkon od Hacksaw Ridge. Dost možná dokonce nejlepší výkon od Social Network. Vztah a minulost Mirandy s muzikály je velmi klíčová, je poznat, že film točil někdo, kdo má s muzikály zkušenosti. Efektivní muzikálová čísla plná výrazných písní a v průběhu pravidelný pocit toho, že se téhle látky skutečně chopil někdo, kdo k Larsonovy a jeho odkazu chová výrazný respekt. V průběhu je bohužel až příliš cítit velká snaha o to probudit v průběhu toho všeho nějaké emoce. Místo přirozeného plynutí divákových pocitů se bohužel u filmu často snadno vyvolá pocit, že to chce celé až příliš sázet na emoce. V tomto ohledu by nejspíš bylo důležité vidět původní Larsonův muzikál a následně ho srovnat s filmovou adaptací, protože by se pak možná ukázalo, že to vlastně není úplně chybou filmu, ale muzikálu, ze kterého film vychází. Přesto ovšem přesně tyto pocity dojem z Tick, Tick... Boomu! shazují. Síla Larsonova původního muzikálu netkví v tom, že by pojednával o přelomovém a výjimečném tématu, ale o tom, že je skutečně autobiografický a vypraví Larsonův skutečný příběh. Nejde o typický biopic, jde o biopic smíchaný s muzikálem. Při sledování jsem měl osobně neskutečný pocit, že to musí být na divadelních prknech zážitek, kde to střídání atmosféry a emocí nejspíš funguje o poznání lépe než v případě filmové předělávky. Divadlo a film jsou dvě zcela odlišné záležitosti, vše co funguje na divadelních prknech nemusí nutně fungovat ve filmové podobě a zase naopak. Osobně mě za dlouhou dobu tyhle pocity u žádné adaptace divadelní hry nenapadali tak jako u Tick, Tick... Boom! Když dojde na muzikálová čísla, je to pořád ten talentovaný Miranda. Když se ovšem zrovna nezpívá, je to vlastně celé takové nijaké. Tick, Tick... Boom! má pořád štěstí v dostatečně obsahově silné předloze, kdy to především v druhé polovině začne směřovat k emocionálně fungujícímu finále, kdy jen zamrzí, že to celé emocionálně začne konečně fungovat až zhruba 30 minut před finále. Spousty aspektů je na tom filmu neskutečně potěšujících, přesto v součtu zamrzí, že to celé nefungovalo i v těch pár dalších ohledech, které by z Tick, Tick... Boomu! možná udělali novou filmovou muzikálovou ikonu. Jenže k tomu bohužel ještě něco chybí. Na Tick, Tick... Boom! se v brzké době velmi rychle zapomene a ikonickou filmovou adaptací muzikálu se nestane. Bude ovšem ukázkou toho, že Garfieldovi tyto komorní role neskutečně sednou a Miranda by i jako filmový režisér mohl jednou předvést zajímavé věci. Minimálně několik výrazných náznaků lze objevit i tady..... () (menej) (viac)
Jonathan Larson má před sebou posledních pět let života. Samozřejmě o tom neví, ačkoliv jeho přátelé ve „velkém“ umírají na AIDS. Jemu zatím klepe na rameno třicítka, pracuje jako číšník, ovšem v žádném případě nezapomíná tvořit, a především nasávat život a nelítostnost moderního New Yorku okolo sebe. Řeší nedostavení se úspěchu, miluje svou přítelkyni, talentovanou tanečnici, a dokončuje futuristický rockový kus Superbia, který mu má přinést slávu a zaplašit černé myšlenky. Objevují se tu i prvky, které Jon následně použil i při tvorbě svého nejslavnějšího díla, rockové opery Rent. Ve stejném duchu navázal i dalším muzikálovým bestsellerem Tick, Tick ...Boom! Nedožil se ovšem ani jednoho, nečekaně zemřel měsíc před premiérou Rent. Zkoumal sociální problémy multikulturalismu, závislosti, jako jeden z prvních představil na scéně homosexuální a bisexuální postavy. A energický Andrew Garfield díky němu (znovu) dokazuje, že patří mezi nejtalentovanější mladé herce současnosti. Klobouk dolů. Lin-Manuel Miranda si Hamiltonem (kterého napsal a zhudebnil) získal řadu věčných fanoušků, i tady dokonale potvrdil, že hudbě prostě rozumí. Výsledek je oslavou umění, bohémství a hudby, která není pro masy, hudební čísla jsou každopádně nápaditá, skvěle sestříhaná a prostě jiná – třeba to, když se Jon hádá se svou přítelkyní. Paralelně skladbu sledujeme groteskně zazpívanou jím a Vanessou Hudgens. Výsledek není nijak památný, ale určitou stopu na divákovi zanechá. PS: Na konci jsem přemýšlel, zda je větší kočka právě Hudgens nebo Alexandra Shipp. ()
Galéria (86)
Zaujímavosti (12)
- Ve scéně nedělního oběda (hned poté, co Jon řekne „balance“) zazní na klávesách úvodní tóny písně „La Vie Boheme“ z muzikálu „Rent“. (KGBelik)
- Několikrát je zmíněn Stephen Sondheim, o němž přátelé prozradili, že byl idolem a mentorem Jonathana Larsona a že pomáhal Lin-Manuelu Mirandovi při natáčení. Stephen Sondheim zemřel 26. listopadu 2021, jen několik dní po premiéře na Netflixu. (KGBelik)
- Ve filmu Joshua Henry ztvárnil přítele Jonathana Larsona, Rogera. Skutečného Rogera Barta můžeme vidět, jak sedí v restauraci Moondance. (KGBelik)
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
79. Zlaté glóby - nominace
Dnes odpoledne byl zveřejněn kompletní seznam nominací pro 79. ročník Zlatých glóbů, které každoročně uděluje Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu (HFPA). Předávání cen se má uskutečnit 9.… (viac)
Reklama