Jeřábi táhnou
Leťat žuravli
The Cranes Are Flying
The Cranes Are Flying
Réžia:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Jeden z najvýznamnejších sovietskych vojnových filmov rozpráva o tom, ako kruto 2. svetová vojna zasiahla životy civilistov v zázemí. Komorný príbeh z obdobia 2. svetovej vojny zobrazuje krutosť vojny na osude mladého dievčaťa. Moskovčania Veronika a Boris boli zamilovaní a šťastní, no do ich života kruto zasiahla vojna. Boris musel náhle narukovať a hoci Veronika na neho nezabudla, počas jeho neprítomnosti podľahla Borisovmu bratrancovi Markovi a vydala sa za neho. Až po svadbe pochopila, že Mark je bezcharakterný. Do konca vojny zúfalo čaká na Borisa, voči ktorému cíti veľkú vinu, osud jej však už nedá príležitosť na hľadanie odpustenia... Pôsobivé filmové dielo využíva dynamickú ručnú kameru, ktorá vyjadruje psychológiu jednotlivých postáv príbehu a obohacuje tak obraz dejín o intímny rozmer. Na MFF Cannes získal film Zlatú palmu a Zvláštne uznanie pre hlavnú ženskú predstaviteľku. (STV)
(viac)Recenzie (120)
Náhodou jsem dnes v televizi narazil na "Jeřábi", pár minut jsem se díval, a pak jsem pokračoval v tom, co jsem měl v úmyslu. Proč jsem se na tento film, který jsem hodnotil ***** nepodíval znovu? Protože je tabu. Podobně jako pár dalších fimů, které jsem viděl před více než 50 lety (De Sicovy "Zloděje kol", Felliniho "Silnici", Bergmanovu "Hanbu"), nejsem schopen si znovu pustit (ani přes lákadlo vyšší kvality). Jsem si vědom, že mají leccos společného, jakýsi truchlivý romantismus, jakési nenaplnění, jakýsi přímý dotek, jakýsi život před životem. Teď už jen vím, že se tyto filmy už znovu nikdy nepodívám. Už je prostě nechám táhnout.... ()
Film je zapamatováníhodný především ve stylové rovině - užití širokoúhlého objektivi deformující každý záběr do surreálných poloh nebo práce s jeřábem, který se spíše než na samotný dav soustředí na tváře jednotlivých postav, bylo ve své době novátorské, stejně tak i soustředění se na proměnu hlavní hrdinky z bezstarostné dívky vezlomenou ženu bez naděje. Chyba nevidět. ()
Petr a Lucie nebo také Romeo, Julie a tma, aspoň tím svícením na ústřední dvojici v začátku příběhu. Tragický, a v dnešní době těžko docenitelný kus ze sovětské kinematografie. Musel jsem se smát vzletnému Štěpánovu prohlášení v závěru, že soudruzi udělají vše, aby už ženy nemusely oplakávat své nezvěstné muže. A pak přišel Josif Vissarionovič a těch vdov bylo ještě víc. Film obsahuje celkem dvě silné scény: když Veronika vyběhne po schodišti a otevře dveře do neexistujícího bytu; a pak to bombardování prožité v bytě. Přičtěte k tomu jeden z nejstarších dochovaných dabingů ( Studio pro úpravu zahraničních filmů pro ČST Praha, 1965, famózní Ludvík Žáček) v hlavních rolích Jana Štěpánková, Eduard Cupák, Bohuš Záhorský a Josef Vinklář. Kvůli naposled vyčteným faktorům hodnocení tak vysoko, jinak by to byly 2*. ()
Filosofie... Přemýšlej. Rozhodni se. Truchli. Žij. Přežij. Styď se. Vstaň. Děkuj. Žij. Jeřábi táhnou jsou filmem věčným. Jeho příběh nikdy nezemře, tak důležitý pro minulé, dnešní i příští generace je. Sděluje nám důležtou myšlenku a to sice tu, že člověk musí být smířený sám se sebou, bez toho nemůže žít. Ne normálně. Herci předvedli skvělé výkony. Konec je jedním z nejhezčích filmových momentů, které jsem zažila. Ve vzduchu bomby, rány, strach a napětí všude kolem - a klavír! To je další z těch úžasných momentů. Ale přesto není film Jeřábi táhnou o síle momentu. Je o věčnosti. ()
Geniální!!! Myslím, že některé scény zůstanou v mé hlavě už napořád.. Jsem si vědom toho, že lze polemizovat jestli to občas nespadá do nějaké manýry, jestli forma není příliš zbytečně melodramaticky přestylizovaná a jestli úplný závěr není rána do obličeje inteligentního diváka s trochou vkusu. A asi lze v těchto případech říct: Ano! Ovšem v tomto případě mi je to jedno a umím odpouštět.... ()
Galéria (80)
Fotka © Potemkine / Ministerstvo Kinematografii
Zaujímavosti (18)
- Napriek tomu, že sa film odohráva v období druhej svetovej vojny, Kalatozov sa absolútne vyhol zobrazeniu Nemcov ako nepriateľov, ako nejakých démonov. Skôr sa upriamil na Rusa Marka (Aleksandr Shvorin), ktorého expresívne nerealisticky zobrazil ako zvádza Veroniku (Tatyana Samoylova) v najfamóznejšej scéne snímky. Filmovou rečou a kamerovými podhľadmi zobrazil Marka ako hororového protivníka, ktorý sa postupne zmocňuje dievčiny, v ktorej vyhasla nádej v budúcnosť vzťahu s Borisom (Aleksey Batalov). (Biopler)
- Pablo Picasso po zhlédnutí označil film za nejlepší, který kdy viděl. (Hans.)
- Svadba Veroniky (Tatyana Samoylova) a Marka (Aleksandr Shvorin) symbolizuje hlboké ponorenie sa do depresie, nie je to hľadanie šťastia či slasti s iným milencom. Veronikino “previnenie” nespočíva v tom, že podľahla Markovi, ale v tom, že stratila nádej, že prijala duchovnú smrť a že jej život stratil zmysel. (Biopler)
Reklama