Žeriavy tiahnu

Tento film mohol vzniknut az po smrti Josifa Vissarionovica Stalina v obdobi destalinizacie a chruscovovskeho tani. Sovietsky film rezisera Michaila Kalatozovova sa vysielal aj v byvalom Ceskoslovensku a ja som si jeho projekciu po dlhom case opat zopakoval. Krasny pribeh o laske on + ona, do ktorej zasiahne Velka Vlastenecka Vojna ma stale co ponuknut, lebo II. svetova vojna je v ramci dejin 20. storocia uz vlastne folklor : vieme prakticky vsetko od A az po Z. Poniektori to uz prehanaju - idu zbytocne do hlbky a ak to takto pojde dalej, budeme zachvilu vediet aj to, ci Georgij Konstantinovic Zukov cistil hajzly po vysrani v smere pohybu hodinovych rucicek alebo proti! A nepochybne budeme vediet aj to, aky typ hajzlovej kefy pouzival a kde ich chodil nakupovat. To vsak tu nepatri. On sa musel v dosledku vojny od nej odlucit a neskor pocas bombardovania sa tato pani Tatjana Samoljova opat vydala za akehosi Marka. A moze sa rozbehnut pribeh. Herecke vykony su tu dost o nicom a chybaju realne sceny /aspon chcelo to vybuch tanku alebo zhorenie nejakej drevenice/, a nuda TeptiChumbanzial dostala isty priestor, a to nie je dobre. Potesi aspon optimicky koniec vojny a tym aj filmu. V ramci mimoamericke vojnovej kinematografie vsak rozhodne silny snimok. 80 % (18.04.2015)

Náhodou jsem dnes v televizi narazil na "Jeřábi", pár minut jsem se díval, a pak jsem pokračoval v tom, co jsem měl v úmyslu. Proč jsem se na tento film, který jsem hodnotil ***** nepodíval znovu? Protože je tabu. Podobně jako pár dalších fimů, které jsem viděl před více než 50 lety (De Sicovy "Zloděje kol", Felliniho "Silnici", Bergmanovu "Hanbu"), nejsem schopen si znovu pustit (ani přes lákadlo vyšší kvality). Jsem si vědom, že mají leccos společného, jakýsi truchlivý romantismus, jakési nenaplnění, jakýsi přímý dotek, jakýsi život před životem. Teď už jen vím, že se tyto filmy už znovu nikdy nepodívám. Už je prostě nechám táhnout.... (07.03.2020)

Asi bola chyba pustiť si to po Svetluškách... necítil som nič, láska zamilovanej dvojice so mnou nepohla, ich osud mi bol ľahostajný. A neuveril som ani novému vzťahu hlavnej hrdinky, nechápal jej rozhodnutie - ja viem že čakala dlho (ale ta čo čakala?), ja viem že bol ten druhý neodbytný - no a čo? Buď nemilovala Borisa a potom je celý film zbytočnosť alebo si niekto nedal dosť práce s tým, aby jej rozhodnutie napriek veľkej láske k Borisovi dostatočne odôvodnil alebo ešte lepšie - prinútil diváka jej napriek všetkému fandiť, pochopiť ju, súcitiť s ňou alebo rovno 'spoluprežiť'. Chcelo by to remake, príbeh sám núkal viac. Úplne najhorší je fujtajblový, dobe vzniku poplatný záver. (17.08.2006)

8/10 Až na prvotní premisu celého příběhu pravděpodobně jeden z nejrealističtějších válečných filmů, který si za pomoci výborných pohybů kamery (souběh kamery a hlavních hrdinů mezi stromy nebo davem, podhledy) podporovanou sugestivní hudbou (hlavně v bombardovací scéně) všímá nejen dění na frontě i v týlu za velké vlastenecké války. Boris je typický sovětský úderník a místo do chomoutu se svou krásnou přítelkyní se bez jejího svolení žene na obranu vlasti do zákopů. Tam při náhodné střelbě umírá. Veronika v první chvíli odmítá tuto zprávu akceptovat a stále čeká na svého milovaného. Ovšem třetí strana milostného trojúhelníku Borisův volnomyšlenkářský bratranec pijan a pianista vidí svou šanci a po systematickém nátlaku krásnou Veroniku zlomí ve svůj prospěch. Příběh pokračuje v nemocnici, kde se Veronika kromě Borisova strýce primáře se střetává i raněnými vojáky, kterým se snaží jako vykoupení za svou „nevěru“ pomoci v rekonvalescenci. Jako další dobročinnost, která jí má zajistit vykoupení, se začne starat o nalezeného sirotka. Prvotní premisa v podobě nadšeného vstupu do armády na obranu vlasti mi přišla v konfrontaci s tužbami mladého mileneckého vztahu až příliš nerealistická, podobně jako závěrečná rychlá proměna smutné Veroniky po projevu vojenského politruka na nádraží v zasloužilou svazačku rozdávající květiny. (02.05.2008)

Intimní a intenzivní film. Málokdy jsem se s hrdiny sžila tak rychle a sama cítila jejich emoce. Stali se mými přáteli hned od prvních scén. Dovádivá Veverka a přemýšlivý seriózní Borja jsou lidi, které bych ráda pozvala na návštěvu. ___ Herecké výkony nejde dostatečně vyzdvihnout, oni to snad doopravdy žili. Příběh je zdánlivě prostinký, ale kolik různých emočních rovin a psychologických odstínů se za ním skrývá. ------ Ano, občas je něco šablonovitého - buržoazní dámička na komunistické Sibiři, bezpáteřní Marek, jeho prospěchářský šéf, ale to se dá odpustit a dokonce i přijmout u filmu, jehož vyznění je jednoznačně protiválečný apel a poklona obyčejným lidem v příšerných časech. Tohle klišé však dokázal film oživit a prodchnout vášní. Připočtěme k tomu artovou kameru, její lichoběžné úhly, které nám však hrdiny ještě více přibližují. Uvolněnost prvních milostných scén střídá nervózní napětí, kdy jenom bez dechu čekáme, jak se s ním Veverka vypořádá. Protože je jak tikající bomba, která může stejně tak dobře skončit výbuchem a sebezničením, jako tím, že nabere druhý dech. V některých scénách exaltované ruské herectví beru, jsou prostě emocionálnější než my. SOUHRN: Když válka zasáhne i rozkošnou Veverku. (21.03.2020)