Žeriavy tiahnu

Filmy, které ve své době šly proti proudu, se i v dnešní době ocitají v nepříjemné pozici (stejně jako tenkrát). Jsou potřeba znát souvislotsi a i snimi je často těžké "soucítit. Jestřábi táhnou nabízejí řadu pozoruhodných scén, zajímavých myšlenek, brilantního hereckého ztvárnění (především Taťjana Samojlova) a nevšedních kamerových póz. Film není oslavou války a hrdinných vojáků, jak bylo zvykem, je příběhem o těžkostech milostého vztahu na pozadí válčeného konfliktu. A to opravdu zvládá na jedničku. (27.01.2008)

Vôbec mi to neprišlo ako umelecký film. Hlavne som si užil krásny lyrický príbeh o láske dvoch mladých ľudí, do ktorej nemilosrdne zasiahla vojna a všetko tak zničila. Tiež sa mi páčilo ako to bolo po obsahovej i formálnej stránke realisticky poňaté, žiadne umelé odbočky ani umelé sladidlá, proste tak, akoby scenár napísal sám život. Výborná záležitosť.75/100 (18.10.2016)

Film je sice prostoupený vlastenectvím a přesvědčením, že morální povinností jedince je položit oběť pro dobro kolektivu, ale nejde o nic, co by ho činilo "propagandistickým" - to jen ideologie, které už se přežily, nebo zrovna nejsou v naší společnosti dominantní, jsou pro nás v uměleckých dílech nápadnější a více viditelné. Jeřábi táhnou nicméně stojí především na humanistických základech a strojenost dříve oficiálního socialistického realismu přímo odmítají - když třeba za Borisem dorazí kolegyně z továrny a spustí naučený proslov o práci a plnění plánu, otec rodiny je hned usadí s tím, ať už jsou ticho a raději se napijí. ____________ Přes důraz na lidské osudy se Jeřábi neuchýlili k realistické estetice a jsou naopak poměrně silně stylizované. V rovině herectví a typizovanosti postav to možná chvílemi úplně nenadchne (viz Markovo mnohanásobné provinění, abychom si byli opravdu jistí, že je to darebák), v rovině filmového stylu však snímek nabízí unikátní zážitek. Krom mimořádně působivých obrazových kompozic (postavy na náměstí obklopené protitankovými zátarasy, válečné scény v bažině) nadchne Kalatozovo dílo zejména virtuózním užitím jeřábových jízd - třeba scéna, v níž Veronika / Bělka / Veverka běží po bombardování do bytu svých rodičů je ztělesněním čiré filmařské brilance. (02.02.2014)

Kdyby ve mně tento velmi dobrý válečný snímek vyvolal větší emoce, dal bych 5*. Jeřábi táhnou ukazují, jak válka poznamenala život obyčejným mladým lidem, z bojové vřavy toho moc neukáže, což je možná malinko škoda, ale jak jsem řekl, zaměřuje se spíše na životy hrdinů, kteří v době války žijí, na území, kde jsou nálety, kde se pracuje pro armádu, kde se pomáhá raněným a kde panuje strach o vlastní životy, ale také o životy synů, manželů či snoubenců. Scéna, kdy se harmonikář ocitne u Veroniky je jednou z nejsilnějších v celém filmu, dále bych zmínil snahu o loučení v davu odcházejících nováčků na frontu či závěr na nádraží. Vyloženě nepříjemnou scénou byly fanatické oči Borisova bratrance Marka. To bylo opravdu až moc. (26.11.2014)

Jeden z určite najlepších sovietskych snímkov, aké som kedy videl, na objednávku s „propagandistickým nádychom” . Propaganda nech ide bokom, je v tom veľké umenie, čo sa práce kamery týka, ústredná dvojica „zamilovaných” , je perfektná, ale po odchode Borisa na frontu, si Veverka, ako sa povie : „Kradne si snímok pre seba” ... Taťjana exceluje, vtedy neľahkej dobe, že všetko, čo prežíva ONA, prežívame aj my diváci, a veríme tomu. Režisér Kalatozov a kameraman Urusevskij, musia mať skúsenosti, lebo ich práca nemá žiadnu chybu... Existuje tzv. veľa snímkov na objednávku nejakého režimu, ale málo ich ide v takých šľapajách ako žeriavy... (03.02.2014)