Slepý muž, který neviděl Titanic

Uběhlo už několik týdnů od projekce na KVIFF, ale stačí si jenom mírně vzpomenout na některé scény a už se mi zase hrnou slzy do očí. Zvrat po výstupu z vlaku ve mně vyvolal takovou směs šoku, vzteku a znechucení z lidské podlosti, jako dlouho nic. Jeden z nejsilnějších filmových zážitků v životě a nejemotivnější film s handicapovaným hlavním hrdinou, jaký jsem kdy viděla. (31.07.2022)

„Jakej film jsi viděl naposled?“ - „Nakonec jsem se díval na filmy Johna Carpentera. Když už jsem nebyl schopnej rozlišit Kurta Russella od huskyho, přestal jsem.“ O zdravotních handicapech s nadhledem? Líbilo se mi už to technické zpracování, kdy je publiku navozena snížená viditelnost (rozostřenost), aby se mu podařilo alespoň malinko přiblížit Jaakkovi. Ten je na vozíku, slepý a orientuje se jen pomocí zvuků, čichu a hmatu. Tempo filmu je mu také přizpůsobeno, což však nevadí. Když přijde na onen nápad, divák mu to sice přeje, ale zároveň si uvědomuje, že bude zcela odkázaný na ostatní. A pak přijde dějový zvrat, který změní náladu celého snímku…což asi ne každému sedne. Pro mě se však film stal ještě zajímavějším a Jaakkovi jsem fandil naplno. Zároveň se nedostavilo žádné citové vydírání, a to ani při emocionálním konci. Slabší bylo jen trochu rozporuplné chování „těch 2 z Farga“, jinak spokojenost a silné 4*. „Myslíš, že se zvládnem potkat, než 1 z nás umře?“ - „My ale ještě neumíráme.“ - „Dneska ne, ale kdo ví, co bude zítra…“ (29.04.2023)

Forma značně převyšuje obsah, i když i ten rozhodně není k zahození. Měla bych připomínky k únosu hlavního hrdiny. Rozhodně nerozporuji, že by mohl existovat někdo, kdo je schopen ublížit nemohoucímu. Ale ukončení této akce postrádá odvahu předešlého děje. Leč berme to pouze jako pihu na kráse precizně zpracovaného černým humorem prosáklého snímku. (19.12.2023)

Potešilo ma, že aj fíni majú vagabundov a nie je to tak dokonalá spoločnosť. Na druhej strane, mohol to čávovec očakávať, aj keď mal skvelý plán a veľmi veril, že sa to podarí. Už len tí susedia mu mohli dať dostatok informácií o ľuďoch žijúcich mimo jeho bytu. Je to vlastne snímok o jednom človeku s extremne blízkou kamerou. Keby to malo dve hodiny, skočil by som z okna. Tak je to krátke a miestami aj vtipné. 3 z 5 (23.04.2024)

Tak sugestivně podaný film o postiženém muži jsem snad ještě neviděl. I přesto, že se jedná o jednoduchou zápletku, donutí vás si prožít hrůzné i šťastné chvíle spolu s úžasným Petrim Poikolainenem, který bohužel skutečně trpí roztroušenou sklerózou. Když k tomu připočtu jeho nerdskou lásku k filmům především k hororovým a postapo scifátkům, je to můj muž. 80% + kamera Sari Aaltonen (05.12.2023)