Snorlax

Vizuální stránce není co vytknout, lahodí oku od začátku do konce. Miro Šifra si ukousl obrovské sousto a chtěl pojmout hnedle několik témat, jenže ani jedno se mu nakonec nepodařilo zpracovat zajímavě. I když je politická nervozita cítit ve vzduchu, emancipace žen a dělníků začíná vystrkovat rohy, tak ještě do příběhu narouboval téma vousaté prvorodičky. Naštěstí je Chlupáček velmi schopný režisér, takže dokázal z mizerného scénáře vytěžit maximum.

Asi jsem čekala nějaké trikové orgie, ale kdybych nevěděla, že jeden svět má být zmenšený, nebylo by to poznat. Damon není zrovna můj favorit, takže mi k radosti ze sledování také nepomohl. Ve výsledku je z toho jen hodně promrhaná zajímavá myšlenka.

Vždy mě méně baví Woodyho filmy bez Woodyho, ale tohle je takový tuctový snímek, že to ani není podobné Woodyho tvorbě.

Doufala jsem, že takto prostinký scénář u moderní krimi série nepotkám. Ale chyba lávky, ocitli jsme se sto let zpět a šťastná náhoda střídu tu ještě šťastnější, abychom mohli poznat vraha. No aspoň ten závěr je takový pěkně realistický. Bebjak už pomalu upadá do rutiny a jeho krimi ztrácí ten šmrnc a napětí, co mívaly. Leč sledovatelné stále jsou. Maštalír je sledovatelný též, i když se svým plnovousem blíží k vizáži Rumcajse. Ale poslouchatelný fakt není. Sakra, ať mluví třeba finsky, když nechce mluvit slovensky, ale přestane mi prznit mateřštinu! Když si vzpomenu, jak se perfektně česky hovořící Chudík zdráhal přijmout roli Sovy, jelikož si právě v češtině nevěřil! Ano, vím, že Josef má být původem Slovák, ale pak se tedy táži, proč se nejmenuje Jozef?

Zajímavý pokus odhalit, co shnilého je ve školství českém, troskotá na neschopnosti jít do hloubky a zbytečně krátké stopáži.

O to víc zamrzí, že Českého lva dostali na základě politického rozhodnutí nanicovatí Bratři.

Chtěla jsem napsat, že děj je zcela předvídatelný, ale pak mi došlo, že nelze předvídat něco, co neexistuje. Jednoduché, neurážlivé, na zahnání nudy, nic víc se od toho nedá čekat.

Zlo, které není vidět. Schováno za vysokou zdí neruší až romantickou krásu vily a překrásné zahrady jedné spořádané rodiny. Ve filmu se neobjeví ani kapka krve, ani náznak facky, přesto tušíme, že zdí se odehrávají zvěrstva. A snažíme se nepřipustit si, že by jich byl schopen i milující manžel a táta. Ale veškeré iluze musí vzít za své ve chvíli omývání holínek. Je to Sandra Hullerová, která si ukradla film pro sebe, kdo jako Hedwiga děsí svým chladem ve vztahu k tomu za zdí a především tím, jak to za zdí vnímá jako naprostou samozřejmost.

Pomalu plynoucí pitvání vztahů uvnitř jedné rodiny se nechalo zabalit do soudního dramatu masonovského typu. Sandra Hullerová odvádí výbornou práci.

Natočené je to zručně, zahrané taktéž, ale ten pohádkový scénář mi nekápl do noty.