Jako v nebi
Du som er i himlen
Réžia:
Tea LindeburgScenár:
Tea LindeburgKamera:
Marcel ZyskindHrajú:
Flora Ofelia Hofmann Lindahl, Ida Cæcilie Rasmussen, Palma Lindeburg Leth, Anna-Olivia Øster Coakley, Flora Augusta, Kirsten Olesen, Lisbet Dahl (viac)Obsahy(1)
Jedného dňa na konci 19. storočia sa život 14-ročnej Lise (Flora Ofelia Hofmann Lindahl) navždy zmení. Je najstaršia zo svojich súrodencov, prvá v rodine, ktorá chodí do školy a je plná nádeje a dôvery v život. Keď však jej matka začne rodiť, rýchlo sa ukáže, že niečo nie je v poriadku. Ako prichádza noc a pôrod postupuje, Lise začína chápať, že deň, ktorý sa začal v detstve, sa môže skončiť tým, že sa stane ženou domu. (PeterSD)
(viac)Videá (1)
Recenzie (14)
Do radosti a veselí se pomalu vkrádá obava a smutek. Obtížné dospívání. Matčin další porod, který nemusel končit tragicky. Místo pera dostává do rukou hrábě. Místo školy "paní na velkém dvoře". Možná to není žádoucí osud, ale život na statku Broholm přejde opět z obav a smutku do radosti a veselí. - S 80% jistotou jsem opět poznal, že se jedná o "ženský film" (scénář, režie), charakteristickým znakem je tu opět "znejistění". ()
Těch zásadních dvacet čtyři hodin (možná o trochu víc), každopádně ta krátká doba, jenž dokáže naprosto změnit život, budoucí plány, které se zdály být tak blízko. Léto, louka a šťastná Lise, jeden z poetických záběrů kamery, které vlastně nezmizí po celý film, jenom jich na úkor zmaru ubývá. Ten Marcel Zyskind dokáže vystihnout, jeho kamera je k hercům velmi detailní, až dokumentární, přitom venku stejně kvalitně zachytí i poetiku okolní krajiny. Děj samozřejmě stojí na postavě Lise, zprvu mladé ambiciózní dívky podporované matkou, která s ní vidí velkou a především jinou budoucnost. Téměř hodinu po hodině je znát, jak její nadšení postupně opadá, jak tiše přijímá svůj úděl, protože to tak musí být. Je to o náboženství, ale i lidech, kteří ho využívají k pohledu svému, takže i když se vše odehrává v devatenáctém století, nechybí tomu aktuálnost. Výborná je dobovost filmu, prostředí statku, zvyky, kostýmy. Herecky potom především Flora Ofelia Hofmann Lindahl, protože ta proměna tam je i beze slov. ()
čtrnáctiletá Lise má sen být moderní dívkou. To na konci devatenáctého století znamená třeba chodit do školy a v ideálním případě se dostat pryč z rodinného hospodářství. Vše ovšem zkomplikuje matčino těhotenství, které neprobíhá zrovna ideálně a jelikož je Bůh všemohoucí a trochu svině, je celkem jasné že ne vše dopadne úplně podle představ. Jako v nebi je moc hezky natočená, velmi dobře zahraná (hlavně sedmnáctiletá Flora Ofelia Hofmann podává skvělý výkon) skoro hodinu a půl trvající deprese, která sice chvílemi působí dost studeně a nedokáže naplno vtáhnout, ale to se nakonec ukáže je umocňovací prvek celé té tíživé situace. Silný malý kousek...70% ()
Seveřané kruté životní osudy zkrátka umí, a když mají k dispozici komorní příběh z 19. století, tak to platí dvojnásob. Život na venkově je zobrazen se všemi klady, ale hlavně hromadou záporů. Některé scény jdou až za hranu stravitelnosti a pohled na předčasně dospívající hlavní hrdinku skutečně není příjemný. ()
Zaujímavý pohľad do života na dánskom vidieku na sklonku 19. storočia. Hlavná herečka to zahrala perfektne, myslím, že nikto nie je na pochybách, čo sa jej celú tú noc honilo hlavou. Jedna veľká tragédia a jej životným snom je koniec... a šmitec. Za tie dobové reálie prst hore. Nadpriemer. 75/100 ()
Reklama