Priehrada (E04)

„Na kolik vyjde takový měsíc potápění?“ – „Dva miliony, možná míň.“ – „Možná jenom milion. Sportka už moc nefrčí, takže zkusíme bábu tutovku.“ Výsledek nadále nekopíruje zahraniční vzory, je autentický a svůj. Půjdou nebo nepůjdou vytáhnout? V sudu zůstane lidská bílkovina, louh nerozpustí projektil a zubní plomby, takže nějaká šance je. Jen ty sudy budou zatraceně hluboko. Viditelnost tak půldruhého metru. Na helmě svítilny a v ruce reflektor. Plavalo se opatrně nade dnem, aby se nevířilo bahno. Venca Plíšek ovšem těmhle „ekologickým“ průzkumníkům s příbramskými SPZ věří. A my věříme týmu okolo režiséra Petera Bebjaka. (12.02.2022)

Třetí díl nastolil nový standard seriálu, jehož hlavní zápletka orlických vražd eskaluje každým dílem a je čím dál tím víc napínavější. Jedinou výtku mám snad k nepříliš uvěřitelně napsaným postavám, které v původním seriálu byly buď víc klidní (původně Polývka, teď Finger), nebo víc obezřetní (Vetchý, teď Bartoš). Jasně, řeším blbost a kdyby postavy byly na novo vytvořené, neřešil bych to, ale když jedete podle něčeho, co znáte a postavy se chovají takto, kazí to dojem. (30.01.2022)

Tenhle díl by podle mě obstál i jako celovečerák do kin a pro mne jde o zatím to nejlepší z celého seriálu. Ucelený scénář, dusivá atmosféra parného července, rekonstrukce potápěčských aktivit a mnoha problémů kolem naprosto dokonalá. Kamera je tedy pořád strašná, ale občas se tady uklidní na alespoň nějaký statický záběr, a Pagáčová se naštěstí jen mihne. (31.01.2022)

Nepamatuji si, že bych si kdy z nějakého českého seriálu odnesl takový zážitek jako po čtvrté epizodě Devadesátek. To, co tato epizoda divákovi dala, by se dalo bez nadsázky přiřadit k highlightům nejen tuzemské seriálové tvorby, za kterou by se nemusely stydět ani lepší zahraniční produkce. Nevybavuji si, že bych po dosledování nějakého CZ/SK seriálu zíral na závěrečné titulky s otevřenou pusou a právě zpracovával zážitek, který daleko převyšuje návštěvu kina. Atmosféra, napětí a tíživá hudba Juraje Dobrakova vrhne diváka do středu dění a to způsobem, že si ani neuvědomíte, že sledujete televizní seriál. Už v tuto chvíli lze Devadesátky považovat za klenot české seriálové tvorby, který už teď sedí na trůnu a na míle převyšuje laciné, brakové, hloupé a scénáristicky/dramaturgicky primitivnější konkurenty, které cílí na nenáročné a po pracovním dni unavené publikum (zdravím Voyo a kreativní producenty tuzemských komerčních televizí). Pokud by se tvůrcům i nadále podařilo přidat pod kotel a zobrazit následující bezprostřední dění ve své surovosti a ohyzdnosti tak , jak se celá kauza udála, tak tu můžeme mít český Černobyl a to bez nadsázky. Klobouk dolů všem zúčastněným a Marešovi zvlášť. PS: Juraj Dobrakov coby skladatel se mi začíná čím dál tím víc líbit. (01.02.2022)

Byl jsem manželkou nepřímo donucen  sledovat tento díl vychvalovaného seriálu, ale pro mne osobně to bylo emočně nezajímavé a nemohl jsem se dočkat až konečně vytáhnou ten sud a budu moci jít spát. Sledovat Krejčíkovou se Siniakovou v Melbourne, Roryho v Dubaji nebo Slavii proti Ostravě v Edenu bylo mnohem zábavnější. No a co se týče kriminálních seriálů, tak se těším na druhou řadu Ozark a Devadesátky klidně oželím. Holt den má jen 24 hodin a je třeba s volným časem nakládat podle svých představ (31.01.2022)