Obeť

Slovenský film natočený v české koprodukci o Ukrajincích? Nenechte si zmást, poměrně brzy nám výborný scénář rozehraje dokonalé dilema, a já jsem se postupem času čím dál lépe bavil.  Není to film, nad kterým budete postavám tleskat, ale ani si je asi nedovolíte zavrhnout, protože motiv, motiv je tu sakra silný. (18.07.2023)

jádro příběhu nepřináší nic převratně inovativního a i ten "zvrat" už sem někde viděl, ale jelikož jde o docela silné téma, které je dnes navíc ještě aktuálnější než v době natáčení, bez větších problémů přimhouřím obě oči. Z počátku mi to celé přišlo sice takové nijaké, nicméně od určitého momentu, po němž už tenhle příběh nemá žádné úplně dobré řešení mě to dost chytlo. Vita Smačeljuk je jako bojující matka, která následně musí minimalizovat škody výborná a docela škoda, že se všech těch postaviček které se tu objeví je ona jediná propracovaná. Konec je takový jaký je a v tomhle případě mi to nijak nevadí...70% (27.03.2023)

Irina je jediným propracovaným charakterem (typově přesná Vita Smačeljuk), všechny ostatní postavy (včetně syna) působí neživotně a zkratkovitě (co může fungovat v rámci žánru krimi, tak u psychologického dramatu nemůže stačit na vybudování uvěřitelného fikčního světa). Onen fikční svět je vůbec velkou záhadou. Většina exteriérů působí jak normalizační dobovka (vybrané lokace ze Znojma, Ústí nad Labem a Litvínova), čímž značně podporuje stereotyp evropského sociálního dramatu "z východu." S neutěšenými reáliemi současného Česka pracovali daleko lépe například Staříci, zde padla realističnost za oběť obrazové stylizaci. Po dlouhé době je u českého filmu znát práce s více plány ve zvukové stopě, což ovšem naráží na nepříliš povedené herecké výkony. Takže sice slyším, co si v autobuse lidé mezi sebou šeptají, ale ta nepřirozenost tahá za uši. Vedlejší a komparzní role jsou vůbec velký problém, vysoká míra strnulosti se tu vydává za civilní herecký projev. Mediálně známý případ z Břeclavi je velmi atraktivní, protože nabízí drama až skoro antických rozměrů, proto je však o dost těžší ho zpracovat tak, aby nepůsobilo tezovitě a pateticky (reklamně přehnaný kraťas Strach z roku 2013, zpracovávající stejný příběh). Oběť nenabízí patos, jen jednostranné neživotné konstatování postrádající nějakou míru ambivalence, kterou by si takové téma zasloužilo. (26.03.2023)

Nie, že by Obeť nemala pútavý príbeh. Postupom deja sa však snažíte prísť na to, do akého záveru chce autor prísť a čo tým chce povedať, no zisťujete, že každý zo záverov by podnecoval k nenávisti voči nejakému etniku, či skupine. A to je dobrý návod na tušenie záveru. Celkom podivná bola v príbehu pozícia občianskych aktivistov. Autor sa v nej kompletne stratil a tých, ktorých spočiatku vykreslil ako dobromyseľných slniečkárov, ktorí bojujú proti netolerancii, postupne premaľoval na čudných polonáckov, ktorí bojujú proti svojej starostke. (19.09.2022)

To bylo ale hrozný.  Něco jako řemeslně podprůměrná epizoda ne moc záživného českého tv seriálu, snažící se vzbudit dojem, že je to snad indie filmařina evropských proporcí. Tak to sakra ani náhodou. Ke konci to brnkání na demagogickou strunu vykalkulovaného aktivismu sice napoví, že se v tom celém schovává nějakej potenciál pro možná zajímavý film, ale pouhá vibrace něčeho potenciálně zajímavého ten film nespasí. (24.06.2023)