Keď prehovorila

Je to hodně dobrý film, který mi dost příblížil kauzu s Weinsteinem, o které jsem věděla spíš jen povrchově. Nicméně mi ale přišlo, že tomu filmu pořád něco chybí, přišlo mi to takové mdlé a bez jiskry. Koukat se na to dalo, vydržela jsem to celou dobu, i když Carey Mulligan moc jako herečku nemusím a není mi příliš sympatická, tak se na to dívat dalo. Místy jsem měla i hustí kůži a slzy v očích. Je to hodně silné téma a věřím, že takových případů bylo a je v Hollywoodu daleko daleko víc. Jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo a ještě tím, že použili reálné nahrávky s Weinstem tomu dodali na autentičnosti a měla jsem z filmu lepší zážitek. (08.06.2023)

Ze stejného pytle jako The Insider, Truth nebo třeba The Post, takže davido-goliášovská bitva proti zkorumpovaným mocenským strukturám skupinkou přesvědčených investigativců. Navíc to obsahuje celkem důležité a detailní monology přeživších o povaze jejich zneužití pro ty, kteří stále ještě nejsou schopni pochopit, že znásilnění není jenom to, když na vás v noci vyskočí ze křoví chlupatý námořník s páskou přes voko. Bohužel, oproti jiným zástupcům žánru novinářských dramat, ten film nemá příliš zajímavé postavy, protože jejich jediná vlastnost mimo novinářské zarputilosti je demonstrace potřeby sdílené/otcovské mateřské, s čímž si paradoxně ten film ale nedokáže poradit, takže oba manželé protagonistek jsou úplně bez vlastností a prakticky by nemuseli mít ani obličeje. Pobavila scéna s dotěrným blbem na baru, který je regulérně tenhle týpek. Uznávám, že v takovémto světě bych nechtěl žít. (09.03.2023)

Film Když promluvila se vrací do roku 2016, kdy investigativní novinářka deníku The New York Times Megan Twohey pomohla zveřejnit příběhy několika žen obtěžovaných tehdejším prezidentským kandidátem Donaldem Trumpem. Odvážné oběti se od veřejnosti dočkaly jen odsudků, pohrdavých komentářů či dokonce výhrůžek ze strany podporovatelů Trumpa, jehož americký lid zhruba měsíc po vydání článku zvolil prezidentem nejmocnější země světa. Zklamanou Twohey (Carey Mulligan) o pár měsíců později osloví její redakční kolegyně Jodi Kantor (Zoe Kazan), k níž se dostala informace, že jeden z nejúspěšnějších hollywoodských producentů Harvey Weinstein sexuálně napadl známou herečku Rose McGowan a že podobných případů se ve věhlasné továrně na sny odehrálo mnohem více. (15.12.2022)

(83/2023) / Ale hej, nakoniec fajn. Páčilo sa mi, že si ide film tak trochu vlastnou cestou a namiesto prvoplánových emócií ide skôr cez poctivé stvárnenie práce novinárskeho teamu, ktorá nakoniec viedla k celkom šokujúcemu odhaleniu a aj k odsúdeniu. Mulligan je skvelá, poslednú dobu som ju videl ešte v pár filmoch a mám rád ako hrá svoje postavy, civilne, uveriteľne. Zoe Kazan je výborná tiež. Myslím si, že tento film bol potrebný, ja som sa čo to nového dozvedel a aj ako osveta to funguje. Dobrá filmárčina klasického strihu. (8/10) (19.11.2023)

Dostať prasáka Weinsteina za mreže je skvelá vec, ale film nejde dostatočne do hĺbky, aby si človek nemusel naštudovať niečo z internetu, aby sa dostal do príbehu viac. Americké publikum samozrejme pozná tých faktov viac. Je zvláštne, že rapavý tlusťoch si mohol robiť, čo len chcel, celé desaťročia. Zvláštne mi ale príde, že obete a herečky sa začali ozývať až keď sa to celé prevalilo. Dovtedy mnohé z nich nielenže mlčali, ale ešte s ním posedávali na Zlatých glóbusoch či Oscaroch. A ešte jedno je zvláštne, čo sa netýka filmu, ale filmovej postavy a doby, ktorú žiaľ žijeme. Novinárka Megan Twohey dostala za tento prípad veľa cien, pochvaly, uznania. Prešlo len však len pár rokov a dnes je pranierovaná za to, že vyjadrila nesúhlas s podávaním blokátorov puberty a rôznych trans svinstiev deťom. A už nie je slávna. Už je hnusne transfóbna, už nie je "naša", už je to "fašistka". (21.01.2023)