Všetci domov

Ač byl film avizován jako komedie, nenechte se příliš zmást! Nic satirického tipu "Švejka" nebo ztřeštěného na způsob "Sedmé roty" nečekejte. "Všichni domů" je komediálně laděné smutné válečné drama z dob, kdy Italové stáli ve dvojím ohni - mezi Američany, jejiž vylodění bylo na spadnutí a Němci, kteří proti nim obrátili zbraně. Naši hrdinové uslyšeli volání domova a tak se vydali na cestu. Ve filmu je spousty úsměvných scén, které ale povětšinou končí tragicky. Luigi Comencini vytvořil silný film plný silných hereckých výkonů. Zvláště Alberto Sordi byl jedinečný. Jeho proměna z důstojníka na prostého kluka, kterému se stýská po domově až na neohroženého kulometčíka na barikádě je úžasná a po všech stránkách uvěřitelná. Vynikající byl ještě rovněž Serge Reggiani coby vojín Ceccarelli. Za zmínku stojí i vynikající dabing, kdy naši herci propůjčili postavám své hlasy tak, že by je snad hráli s nimi (Sordi - Vladimír Brabec, Reggiani - Vlastimil Brodský). Silný protiválečný film se záblesky jemného humoru a smutným koncem. Trochu mi to připomnělo "Sedím na konári a je mi dobre". 85%. (04.05.2008)

Hodně smutná nekomedie o tom, jak se osvobozovala Itálie. Vtipy se střídají s tragickými momenty, a ačkoliv je film dlouhý a postupně se odchodem některých postav hodně rozdrobí, kolegy zmíněný skvělý dabing ho drží vysoko. Vlastimil Brodský byl i jako dabér nepřekonatelný, ale já bych zmínil i člověka (údaje i na dabingfóru chybí), který namluvil amerického kapitána, na dobu vzniku dabingu měl perfektní americký přízvuk. Divácky poměrně těžký kousek, nejenom kvůli prolínání vtipných a smutných momentů. Serge Reggiani chvílemi vypadá jak Mr. Bean. (25.08.2013)

Válečných crazy komedií typu zde mnohokrát zmiňované Sedmé roty či Velkého flámu existuje celá řada. Ale takové „válečné komedie“, které jsou v první řadě uvěřitelným lidským dramatem na pozadí války, nezapomínají vedle humorné roviny válku pořád zobrazit i z té tragické a smutné stránky, a teprve jakoby až v druhém plánu jsou po většinu času obohacené o výraznou dávku humoru, vnímám jako poměrně unikátní a zjišťuji, že si je až na výjimky cením více. Po Fortunatovi jde o druhý válečný film tohoto vyloženě tragikomického typu, který jsem letos viděl, a možná ani nebude překvapením, že oba vznikly v italsko-francouzské produkci v úplně stejném roce... v době, kdy vzpomínky na prožitou válku za 15 let již stačily uzrát natolik, aby tvůrci dokázali válečné události zpracovat i v odlehčenějším tónu, ale ještě stále ne natolik, aby je dokázali využít jako pozadí k ryzí komedii. A mě se tahle kombinace spíše komorního lidského příběhu + nenuceného laskavého humoru na pozadí tíživé skutečnosti tady zamlouvala a také díky výborným hercům schopným najednou zazářit v obou polohách na mě tento neobvyklý válečný film dokázal zapůsobit v komediální i dramatické rovině. V kontrastu se ocitá na jedné straně oficiální konec války v krajině oproti nebezpečnému konání ze strany pozůstalých německých vojáků, které v krajině nadále přetrvává. Snad jen delší rozjezd v prvních 20ti minutách mi vytváří překážku na cestě k plnému hodnocení, ale jakmile se naplno rozjelo „road movie“ na cestách hrdinů směrem domů, ocitl jsem se s postavy na stejné vlně a prožíval s radostí i smutkem jejich pestrá dobrodružství. Taky mě po dlouhé době zas jednou potěšila možnost slyšet i původní český dabing ze staré školy se skvělým obsazením (Sordi – Brabec, Reggianni – Brodský). [85%] (10.10.2021)

Málo známý nadstandardní válečný snímek, který je pro nás zajímavý především úhlem pohledu a zobrazením prostředí poražené fašistické Itálie. Válka snímaná pohledem italského důstojníka, který po italské kapitulaci a rozpadu pravidelné italské armády prožívá deziluzi a ztrátu životních hodnot při svém návratu domů. Vojáci jeho jednotky se rozutečou a zbyde jen několik mužů, kteří míří společným směrem. Scénárista v jejich postavách ztělesňuje určité prožitky typické pro onu dobu. Přes zvolený lehčí tón vyprávění jde v zásadě o tragický protiválečný snímek, kde prakticky všechny hlavní postavy postupně zahynou, s výjimkou hlavního hrdiny, který k tomu ovšem ve válečné vřavě závěrečného střetnutí, kdy ho opouštíme, má velice blízko. Film je natáčený s étosem typickým pro poválečnou Itálii a Francii, tedy vykládajícím tehdejší politickou situaci z pohledu vítězné protifašistické koalice a zahlazujícím některé nepříjemné stránky tehdejší reality. Scénář proto volí některé zjednodušující postupy, např. scéna odhalení židovky německými vojáky je nevěrohodná. Kdyby byl scénárista upřímný, nechal by ji udat pasažéry autobusu za podíl na kořisti z jejího majektu ukrytém v kufru. Odhalení amerického zajatce ukrytého u protifašistické rodiny by pochopitelně nevedlo jen k popravě muže jako hlavy rodiny, ale k likvidaci celé rodiny a především brutálního znásilnění manželky, kterého se mimochodem běžně dopouštěly obě bojující strany. Vysoký italský důstojník by se s velkou pravděpodobností bezprostředně po italské kapitulaci nepřidal k odbojové partyzánské organizaci kontrolované v té době komunisty... A tak by se dalo pokračovat. Přes uvedené drobné scénáristické kiksy je to výborný válečný film, který se může pochlubit skvělým obsazením a hereckými výkony. Celkový dojem: 80 %. (10.07.2008)

Plnokrvný obrázok chaosu týchto týždňov v pôvodne fašistickom Taliansku - áno, tak s touto charakteristikou môžem súhlasiť. Chaos bol zobrazený perfektne, a niekedy ho ani nemuseli hrať. Ale vojnová dráma, komédia, tragikomédia? To snáď nie. I keď na druhej strane, Taliani sú takí mizerní vojaci, že vojnová dráma v sa v ich podaní automaticky mení na tragikomédiu. To, čo v tomto filme pokazili scenáristi, to už nemohli napraviť ani dobré herecké výkony, kamera, výprava a ďalšie pozitíva, ktoré tento film nepochybne má. (05.09.2009)