sud

Že je Jean Lefebvre komediální klasik a Mireille Darc sexbomba víme všichni, ale drsňáka Lino Venturu a věčného záporáka s gorilím zjevem Michela Constantina v komických rolích jsem dosud neviděl. A zvládli to na jedničku. Když si k tomu připočtete gang ujetých Anglánů na mopedech se stylem oblékání alá Angus Young z AC/DC, je o zábavu postaráno. Velmi dobrá komedie, plná překvapení. 85%.

U nás takřka neznámý western, za oceánem jedna z největších žánrových klasik. Na svou dobu nezvykle špinavé a zablácené, s uvěřitelným dějem a nečernobílými postavami. John Wayne coby Hondo je sice správňák jak řemen, ale do Mirka Dušína s kloboukem má daleko a darebáci se najdou jak mezi indiány, tak mezi bělochy. 85%.

Spaghetti westerny (nebo by se dalo říci přesněji italo-westerny) byly ve své době bezesporu fenomén a stále si nacházejí svou fandovskou základnu. Dlužno však říci, že až na snímky předních tvůrců a nemnoha jejich následovníků jde spíše o brakový subžánr, většinou vykrádající (především) Leoneho tvorbu. Patří mezi ně bezesporu i Sabata, ten však pracuje se silnou nadsázkou a s "ukradenými" prvky pracuje velmi originálně. Bizardní druhy palných zbraní, hůlka s vystřelujícími hřeby, indián - artista...v jakém jiném westernu tohle uvidíte? Se scénářem je to podstatně horší - dějová linka (poměrně svižná, až na ten nastavovaný závěr) je prostinká a hloupá, až to práská dveřmi. Charismatický Lee Van Cleef rozhodně nezklame (částečně mi postava Sabaty přišla jako takový prequel plukovníka z Pro pár dolarů navíc), jeho parťáci jsou sympatičtí, hlavní záporák správně odporný a Linda Veras je nádherná, ovšem postava Banja v podání Williama Bergera je neskutečně otravná. Pro žánrové fandy jako zajímavou trošku do mlýna určitě doporučuji, jinak se o nic převratného nejedná. 50%.

Ze všeho nejvíc mi to připomínalo komiks. Napínavý, zábavný, hezky nakreslený, ovšem někdo z něho vytrhal nějaké bubliny s dějem a nechal pouze akci. Nedostatek solidní akce se filmu opravdu vytknout nedá (až na ty komické piruety vojáků po zásahu kulkou), s dějovou linkou (jak jsem se již zmínil) a nedostatkem cynismu a černého humoru (jedna z nejdůležitějších atributů spaghetti westernů obzvlášť v závěru citelně chybí) je to však horší. Film se mi líbil, ale díky již zmíněným faktům a ve srovnání s žánrovou konkurencí ode mne nedostane víc, než 60%.

Špionážní válečný film z německé strany - dostatečně napínavý a s nepříliš předvídatelným dějem. Potěší i atmosférická černobílá kamera a výborné herecké výkony agenta Marlona Branda a férového kapitána Yula Brynnera. Za zmínku stojí i Martin Benrath v úloze fanatického nacisty Kruseho. Hrdinové se sice několikrát dopustí několika hovadin, jinak ale žádné výraznější výhrady nemám. 80%.

Poměrně zajímavá podívaná z koloniální Afriky, která si po celou dobu nedokáže rozmyslet, zda chce být psychologickým dramatem s krimi zápletkou, či spíše zvrhlou černou komedií. To bych tvůrcům i odpustil, ovšem v druhé půli výrazně spadne řemen a závěr de facto vyšumí. Jinak Philippe Noiret hraje výborně, Isabelle Huppert jakbysmet (ta je navíc velmi sexy a dokonce se celá odhalí), ale tentokrát to na víc, než 60% nestačí.

Syrové levicové drama z Itálie 70. let se silným společensko-kritickým podtextem. Podobných filmů v té době vznikalo poměrně dost a tento patří spíše k těm průměrnějším. Ne že by neobsahoval pár silných scén, ovšem oproti jiným žánrovým souputníkům spíše klouže po povrchu a konec, ve kterém se prakticky nic nevyřeší, celkový dojem moc nevylepšuje. Cesta bezcharakterního novináře za úspěchem vzdáleně připomíná novějšího Slídila, ten mě však svým vyzněním zasáhl o dost víc. Jediné, co je bez debat srovnatelné se svým o generaci mladším bratříčkem ze zámoří, je bezchybný výkon hlavního antihrdiny - zde jako vždy výborný Gian Maria Volonté. 60%.

Zábavný stylový akčňák z mého oblíbeného motorkářského prostředí s výborným záporákem Lancem Henriksenem. Škoda, že hlavní hrdina, navzdory své muskulatuře, působí spíše jako pornohvězda filmů pro čtyřprocentní sexuální menšinu. 50%.

Jedno z nejsyrovějších vězeňských dramat, které jsem v životě viděl. Vskutku bych v té době nechtěl být zločincem v Itálii a dostat se do podobného zařízení. Jako většina tehdejších italských či francouzských žánrových filmů levicově zaměřený a silně společensko-kritický. Depresivní atmosféra, několik (nejen na svou dobu) brutálních scén, hořký závěr. Ani dnes nic pro slabé povahy s výborným Frankem Nerem v hlavní roli. 80%.

Romance s příběhem jako vystřiženým z Harlequina, který nepostrádá snad žádné klišé červené knihovny a který bezesporu ocení spíše dámská část divácké obce. Proč tedy dostává Procházka v oblacích ode mne nadprůměrné hodnocení? Krásná kamera ve spojení s takřka pohádkovou atmosférou mexických vinic a podmanivá hudba Maurice Jarreho opili mé oči a uši a skvělí herci ve mě dostali i to ostatní :-). Postavy (včetně hlavní dvojice) jsou velmi dobře napsané i zahrané a já jim to prostě věřil. Pár scén je rovněž z rodu nezapomenutelných (tanec v kádi s hrozny, večerní serenáda či takřka apokalyptický požár v závěru). Je to sladké? Ano! Ale tak krásně sladké, jako polibek od smyslné Victorie či čokoládové bonbony, které s gustem ochutnává děda Pedro. 75%. P.S.: Dlužno ocenit i zdařilý český dabing v čele s (tehdejší) manželskou dvojicí Pomeje / Kuklová.