James Bond: Zlaté oko

Je těžké hodnotit zpětně ostatní bondovky, když jsem před nimi shlédnul Casino Royale. Zlaté oko dokonce režíroval stejný režisér, takže budu srovnávat. Brosnan je možná šarmantní a elegantní, ale jeho Bond je příliš uhlazený a hlášky má suché jako Martini. Předtitulková scéna má opravdu neskutečný začátek, to když si 007 (ve skutečnosti kaskadér Wayne Michaels) skočí bungee z 220 metrů vysoké přehrady. Na druhou stranu to vniknutí do letadla během volného pádu mi přivodilo slabší záchvat, při kterém jsem měl pokušení film vypnout. Samotný příběh je děsně rozvleklý a já tam prostě nenašel ani minutu dobré atmosféry. V Casinu Royale mi oči po plátně šmejdily s frekvencí kmitajících pavoučích nožek, aby stihly všechno pochytit. Tady jsem kolikrát koukal doprostřed obrazovky úplně otráveně. Abych jenom nekritizoval, na place toho vybouchlo 18krát víc, než v kterýmkoliv jiným akčňáku a tank si pořídím, až mě naserou dopraváci v Jihlavě (zjevně se s ním dá cestovat všude a vcelku bezproblémově). Famke Jansen je šílená (ale to bylo dáno dabingem), Sean Bean toho moc nepředvedl (scénář mu to neumožnil). Celkově vzato, možná se bondovky oživily novou tváří, ale ve srovnání s Casinem působí moc nastrojeně, načesaně a fyzicky neopotřebovaně. Akční sekvence jsou povětšinou přehnané, nereálné a už dost, dám radši těch 60%, než se ještě rozmyslím... 352 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (08.07.2007)

Vždycky jsem se snažil Brosnanovu sérii obhajovat, ale v porovnání s Craigem to prostě nejde. U něho nechybí drive, živočišnost, tah na bránu, nepěkné scény i směrem k 007. Brosnanovo kvarteto je taková drahá limonáda, přepálené dovádění, povrchní výbušnost. Bond zase prozkoumá erotogenní zóny několika krasavic, znovu zlikviduje bandu gaunerů a opět zachrání lidstvo. Novozélanďan Martin Campbell svižnou akci umí (nejlépe se popasoval s Casinem Royale), nadsázka mu také docela jde, ale pořád je to takový sympatický relax, takže nebýt destruktivní jízdy tankem nebo scény s vlakem, byl bych asi kritičtější. Takhle to žádná srdcovka není. Ač možná nejlepší počin s Brosnanem. (22.06.2017)

Patrně nejzajímavější bondovka s Piercem Brosnanem. Už od prvních okamžiků může, bondovského světa neznalý, divák pochopit, s čím má asi co dočinění. James Bond poté, co se prostřílí z nějaké ruské stanice plné vojáků s AK47, skočí ze skály a volným pádem(!) a dožene volným pádem klesající letadlo(!), do kterého v klidu nastoupí a těsně před nárazem chytne knipl a celé to zvedne a odletí vstříc dalšímu dobrodružství. To není vše. Podobné "úlety" prošpikovávají film jako Jirka Babica nějaký nedomrlý špíz a na konci divák zavře ústa jen proto, aby ze sebe vykuckal přidušené WAU. Viděno poprvé až po Skyfall. (06.11.2012)

Po Skyfall som si povedal, že by to nemusel byť zlý nápad pozrieť si zopár starších Bondoviek. A nebol. Už po úvodnej akcii som mal jasno keď James B r O s N an Dobehne v lufte padajúce lietadlo a ešte odíde ako frajer, aby Tina Turner odpálila Golden Eye. Neskutočne zábavná a akčná Bondovka. 85% - 4* (03.11.2015)

K téhle bondovce mám poměrně vřelý vztah, protože mě v roce 1995 přivedla zpátky k pozapomenuté lásce z dětství. Když se na ní však dívám z odstupu, vyvstává hned několik problémů. Předně: Timothy Dalton vykročil k úplně novému pojetí Bonda, které by osvobodilo sérii z jha okovů Studené válka ještě před pádem železné opony. Zlaté oko se však tváří, jako by celá tahle etapa (dle mého výtečná a produktivní) neexistovala. V polovině 90. let se vrací k dávno přítomné otázce: má Bond na konci milénia ještě smysl, nebo je to skutečně jen relikt skončené války ideologií a přežitého modelu zábavy? Tohle téma rezonuje v opakujícím se motivu "komunistického lapidária", ale především v trojím tázání postav. Natalia se Bonda ptá na jeho chlad a zastydlost u "chlapeckých" smrtících her se zbraněmi. Padouch Alec zpochybňuje Bondovu ikonickou roli "služebníka jejího veličenstva" jako přežitek ve světě, který ztrácí své jasné kontury. A konečně nová M, oproti konzervativním a tradicionalistickým předchůdcům více méně drsná a nevybíravá technokratka, Bonda označuje za misogynního dinosaura. Má pravdu, Brosnan (při vší snaze) v téhle roli skutečně působí dojmem tvrdohlavého reliktu moorovské éry. I když je mnohem přesvědčivější v akci a snaží se Bonda zároveň i lidsky vyprofilovat, jeho postava je pořád spíše "nádoba na třaskavou akci" než nějak působivý charakter s "craigovským" vnitřním napětím. Nelavíruje však jen on, s konceptem bondovky zápolí i Martin Campbell: prostřední část filmu je úmorná a zdlouhavá, chybí tu výrazné humorné momenty a nápaditější akce (všechno se vybíjí spíše v měřítku než v provedení). Závěr konečně chytře zakomponuje rychlý a funkční střih, dokonce sáhne i k fyzicky drsnějšímu střetu Bonda s padouchem. Problém je, že Brosnanovi se tyhle proměny věří jen těžko, i když má patřičně ironický pohled, jeho tvář i hlas jsou neustále až příliš blazeované a sedí skutečně nejvíc k "moorovskému" akčnímu kombajnu - on se při tom (přesně jak píše Woody) snaží o neptavděpodobnou fúzi všech dosavadních elementů této postavy. Nejasnost vyznění (je to bondovské drama, komedie, melodrama) zvýrazňuje otřesná hudba Erica Serry, která se míjí atmosférou jednotlivých scén a hodila by se spíše k lehce erotickému filmu či telenovele. Pozitiva? Výtečný padouch, který narušuje tradici megalomanských ničitelů světa osobní mstou za historické hříchy Impéria. Finále, které ukazuje, že Campbell umí do Bonda vnést značnou porci adrenalinu a dynamiky, když se oprostí od "bombastického kosení desítek nepřátel". Na zodpovězení otázky po "legitimitě" starého Bonda si série počká ještě dalších 7 let a odpověď není nakonec příliš příznivá. Z brosnanovské éry se časem stává tak trochu lapidárium, které nostalgikům skýtá spoustu příjemných vzpomínek, ale prach tu usedá až příliš nemilosrdně. (11.02.2004)