Batman

(1001) Burton si bere komixovou předlohu a KONGENIÁLNĚ ji převádí do filmového média. (Ha, celý život jsem čekala, až budu moct tohle slovo použít ve větě.) Nevím, jestli tohle nějaký jiný režisér na poli komixové adaptace kdy dokázal. Takhle z hlavy mě napadá snad jenom první Vrána Alexe Proyase. Dle mého názoru je klíčem to, že oba režiséři vytvářejí působivé obrazy založené na jednoduchosti, kontrastu světla a stínu, výrazné výtvarné stylizaci, živoucích postavách a hmatatelných kulisách. Současný trend hyper-realistických, digitálně nablýskaných, opozlátkovaných manekýnovitých pseudopsychologických blábolů jde zcela mimo mě a snad by měl být i trestný ve jménu blaha. A zpátky k Burtonovi, první film vytyčuje směr a teprve druhý tvoří opravdový kult. (18.11.2006)

Gotham City mluví o jediném: netopýřím muži, který je lovcem zločinců. Už na přelomu třicátých a čtyřicátých let komiksoví vydavatelé usoudili, že je třeba postavit se konkurenčnímu Supermanovi. Tenhle BatZorro se trefil do vkusu diváků, stejně jako o desítky let později při filmovém zpracování vcelku neznámého Tima Burtona. Pozornost na sebe i po letech strhává Jack Nicholson, chichotající se magor se zelenými vlasy, který otravuje kosmetické přípravky i dětské pudry. Mimochodem se ví, že měl smlouvu tak dobře sepsanou, že licenční poplatky mu plynuly i z dalších pokračování, z prvního dílu bral procenta také třeba z prodeje tužek nebo ořezávátek s logem žlutočerného hrdiny. To, co se děje na plátně, je na jednu stranu moc fajn (a se spoustou nápadů), jindy jsem se ovšem přistihl, jak sleduju hodinky. Možná i proto, že postavy vážně nedosahují takové hloubky, jak bych si přál. Danny Elfman ale neumí zklamat!! (30.04.2016)

Ach to boli časy keď som si ako 10 ročný sadol pred TV (a nielen ja) a prvý raz bez dychu sledoval tento filmový klenot medzi komixami, ktorý rozhodol, že je to bezprostredne môj najobľúbenejší komixový hrdina:) Skvelá temná atmosféra, šialený a zvrátený Joker v podaní majstra Jacka Nicholsona a vynikajúca hudba Dannyho Elfmana pod taktovkou Tima Burtona, to je dokonalá kombinácia a pre malého diváka 1000 násobne. Žiaden film ma tak nedostal ako tento, skrátka bomba a aj keď s odstupom času má isté komixové chyby (Joker nezabil Batmanovi rodičov alebo Batmanovo pravidlo - Nezabiješ) stále sa jedná o jeden z najlepšie nakrútených komixových filmov aké som kedy videl. (09.05.2009)

Burton působí dojmem člověka, který je na své mateřské půdě, jakoby mu právě vizuální volnost komiksu rozvázala ruce a umožnila legitimně film prosytit svým svérázným viděním. Batman je tak filmem v nejlepším burtonovské tradici plný skvělých záběrů a odvážných výtvarných řešení, které dodávají celku nezaměnitelnou atmosféru na pomezí pohádky, horroru a tvůrčí fantasmagorie. Výborné jsou i cynické narážky na masovost a manipulovatelnost + skvělá komická vsuvka s nenalíčenými redaktory. Středobodem filmu však zůstává "muž dvou tváří" Michael Keaton (skutečně mu ta dvojsečnost sedí náramně) a především Joker Jacka Nicholsona, jehož nakažlivě extravagantní pojetí nové smrtonosné avantgardy patří mezli nejlepší záporácké manýry v dějinách filmu. Batman působí na svou dobu moderně, jako by předběhl vývoj a patřil spíše do současné vlny komiksových adaptací se vší tou lehkostí, vizuální vybíravostí a odporem k planému heroismu. Bohužel příběh filmu je až příliš řidký, nemá gradaci a ke konci obsahuje nudná a vyloženě samoúčelná místa, kde sice září Burtonův filmařský zrak, ale chybí napětí... Velmi podobný syndrom stihl i Batman Returns. Přesto řadím úvodní dobrodružství netopýřího muže na piedestal komiksových adaptací jako film, který vytyčil směr. A ptám se, proč Nolan a spol. cítí touhu ho převyprávět. (19.12.2006)

V roce 1989 si tvůrci jakéhokoliv komiksového filmu mohli ještě vymýšlet vysloveně co chtěli. A jelikož se v tomto případě jednalo ještě k tomu o Tima Burtona, bylo jasné, že tady v tomto případě o zklamání rozhodně nepůjde. I po takřka třiceti letech můžu totiž říct minimálně to, že na rozdíl od dnešních komiksáren tenhle má absolutní duši hračičky a vizionáře Burtona. Batman je tady temnej jak půlnoc, Joker je ujetej jak splašenej vlak a hudba v tomto případě je tak geniální, že ve spojení s Timem Burtonem, který tomu všemu dodal bláznovství, glanc a vizuálno, nemohlo vzejít zklamání. Je hezké vidět, jak tenkrát u podobných filmů vládla především zábava. Dneska hlavně barevnost, digitálno, pseudorealističnost a vnucené hlášky v hubě postav, které by si je ani nezasloužili. Tady se stačí zaměřit jenom na scénu a už jste na koni. Třeba ta, jak Joker vtrhne do muzea a za poslechu boží Princovi skladby tam se svými kumpány posprejuje a počmárá jeden renesanční obraz za druhým. To je prostě geniálnost taková, že přebít ji nedokáže ani celej arzenál samotného Marvelu současnosti. (13.02.2017)