Batman

Velmi dobrá adaptace comicsu, což je samo o sobě dost jedinečný úkaz. Škoda jen, že je na filmu tak moc vidět jeho stáří. Především druhá polovina filmu je skvělá, první má moc pomalý spád. Mělo by to být spíš za 4****, ale jednu hvězdičku přidávám za to, že šlo dlouhou dobu o nejlepší comicsovou adaptaci. (19.11.2004)

(1001) Burton si bere komixovou předlohu a KONGENIÁLNĚ ji převádí do filmového média. (Ha, celý život jsem čekala, až budu moct tohle slovo použít ve větě.) Nevím, jestli tohle nějaký jiný režisér na poli komixové adaptace kdy dokázal. Takhle z hlavy mě napadá snad jenom první Vrána Alexe Proyase. Dle mého názoru je klíčem to, že oba režiséři vytvářejí působivé obrazy založené na jednoduchosti, kontrastu světla a stínu, výrazné výtvarné stylizaci, živoucích postavách a hmatatelných kulisách. Současný trend hyper-realistických, digitálně nablýskaných, opozlátkovaných manekýnovitých pseudopsychologických blábolů jde zcela mimo mě a snad by měl být i trestný ve jménu blaha. A zpátky k Burtonovi, první film vytyčuje směr a teprve druhý tvoří opravdový kult. (18.11.2006)

V roce 1989 si tvůrci jakéhokoliv komiksového filmu mohli ještě vymýšlet vysloveně co chtěli. A jelikož se v tomto případě jednalo ještě k tomu o Tima Burtona, bylo jasné, že tady v tomto případě o zklamání rozhodně nepůjde. I po takřka třiceti letech můžu totiž říct minimálně to, že na rozdíl od dnešních komiksáren tenhle má absolutní duši hračičky a vizionáře Burtona. Batman je tady temnej jak půlnoc, Joker je ujetej jak splašenej vlak a hudba v tomto případě je tak geniální, že ve spojení s Timem Burtonem, který tomu všemu dodal bláznovství, glanc a vizuálno, nemohlo vzejít zklamání. Je hezké vidět, jak tenkrát u podobných filmů vládla především zábava. Dneska hlavně barevnost, digitálno, pseudorealističnost a vnucené hlášky v hubě postav, které by si je ani nezasloužili. Tady se stačí zaměřit jenom na scénu a už jste na koni. Třeba ta, jak Joker vtrhne do muzea a za poslechu boží Princovi skladby tam se svými kumpány posprejuje a počmárá jeden renesanční obraz za druhým. To je prostě geniálnost taková, že přebít ji nedokáže ani celej arzenál samotného Marvelu současnosti. (13.02.2017)

Gotham City mluví o jediném: netopýřím muži, který je lovcem zločinců. Už na přelomu třicátých a čtyřicátých let komiksoví vydavatelé usoudili, že je třeba postavit se konkurenčnímu Supermanovi. Tenhle BatZorro se trefil do vkusu diváků, stejně jako o desítky let později při filmovém zpracování vcelku neznámého Tima Burtona. Pozornost na sebe i po letech strhává Jack Nicholson, chichotající se magor se zelenými vlasy, který otravuje kosmetické přípravky i dětské pudry. Mimochodem se ví, že měl smlouvu tak dobře sepsanou, že licenční poplatky mu plynuly i z dalších pokračování, z prvního dílu bral procenta také třeba z prodeje tužek nebo ořezávátek s logem žlutočerného hrdiny. To, co se děje na plátně, je na jednu stranu moc fajn (a se spoustou nápadů), jindy jsem se ovšem přistihl, jak sleduju hodinky. Možná i proto, že postavy vážně nedosahují takové hloubky, jak bych si přál. Danny Elfman ale neumí zklamat!! (30.04.2016)

Neopakovatelná (i když pravda, že stále umírněná) Burtonova atmosféra s příjemným Michaelem Keatonem a výborně vyšinutým Jackem Nicholsonem dává vzniknout komiksové legendě. Je sice pravdou, že by psychologické vykreslení postav zasloužilo větší prostor (jedná se pouze o pár úryvků z minulosti), ale i tak se jedná o jeden z nejlepších komiksových filmů... (03.04.2003)