Gosford Park

Robert Altman prišiel, aby na smrť unudil väčšinu divákov očakávajúcich svižnú retro detektívku v klasickom štýle Agathy Christie. Tú menšinu potešil spôsobom, akým komerčnú detektívnu produkciu inovoval - vražda v anglickom zámku nikoho zo zúčastnených zvlášť nevyvedie z miery, pretože sa to "akosi patrí", neúmerne predĺžil expozíciu a vložil dráždivo veľké množstvo scén a postáv, ktoré s vraždou a jej vyšetrovaním vôbec nesúvisia. A vie, čo robí, pretože sledovať unudenú spoločnosť neznamená automaticky nudiť sa (kto videl trištvrtehodinovú bálovú scénu vo Viscontiho Gepardovi, vie, o čom hovorím) a takisto vie, že ak najdramatickejšou udalosťou filmu je vražda a vyšetrovanie, nemusí ísť nevyhnutne o detektívku. A veru ňou ani nie je. Je to maniakálne, obsedantné zaujatie medzivojnovým obdobím? Je to snaha o altmanovskú "komplexnosť"? Je to brilantná sociologická štúdia (groteskný zvyk služobníctva preberať mená svojich pánov, aby každý vedel, kto ku komu patrí)? Možno. Je to ťažký film čo sa týka vnímania, pozornosti a koncentrácie a teda aj hodnotenia. Predsa len si však myslím, že na tej koncentrácii až tak nezáleží - film diváka bezohľadne zahlcuje množstvom mien, ktoré nie je možné priradiť príslušnej osobe snáď ani po treťom zhliadnutí, čo je zámerný a rafinovaný spôsob navodenia špecifickej atmosféry. Je to film z rodu tých, ktoré vás zaujmú i bez perfektnej orientácie v teréne, a to z celkom prostého dôvodu - pretože majú Štýl (analógiu vidím v L.A. Prísne tajné). Scenár zaujímavo narába s hovoreným slovom. Hovorí sa tu prakticky nepretržite, ale skutočných dialógov zaznie prekvapivo málo, keďže rečový prejav hercov je redukovaný na poznámky, glosy, komentáre, na ordinérnu konverzáciu a "small talk". Ak na dialógy dôjde, sú vecné, presné a ironické, bez pokusov o zbytočné významové presahy, ktoré by v takto koncipovanom filme pôsobili rušivo. Gosford Park je špičková filmárčina, na druhej strane absenciou hlavnej postavy či postáv príbeh stráca ťažisko a stáva sa chladne odťažitým. Čakal som väčší emocionálny potenciál. Jedna scéna ma ale dostala - Neviemaký "His Lordship" sa pýta Neviemakej slúžky, či verí v šťastie a ona celkom spontánne a úprimne odpovie. Toto bolo omnoho lepšie než morbídny flirtík Kristin Scott Thomas s "raienom filipí". Mimochodom, film bol nakrútený v perfektne zachovanom palladiánskom Wrotham Park, Hertfordshire z roku 1754, hoci titulky nás presviedčajú o niečom inom. Existuje však aj skutočný Gosford - Gosford Castle v Severnom Írsku - strašidelne vyzerajúca a autokraticky pôsobiaca architektúra v štýle Norman Revival, ktorá sa však hodí na celkom iný typ filmu. (23.03.2006)

Dokonalá herecká sešlost, a tím pádem i skvěle zahrané postavy. Scénář lahůdkově vyvedený, hudba Patricka Doylea, kvalitního to řemeslníka, jako obvykle slušná a slušnější. Osobně bych se rád na víkend ztratil v tom honosném sídle plném původu poněkud vyššího než morální úrovně, kde se takřka každý za něco nebo před něčím ukrývá...skvělé. (27.05.2005)

Robert Altman neztrácí dech a představuje zlomyslnou satiru z víkendového setkání šlechty, nehledá ani tak vraha, ale sympaticky se zaměřuje na prostředí, která jsou nám předkládaná na stupnici snobismu (jeden svět nad a druhý pod schody). Ve finále jízlivě ironický snímek režijní legendy herecky potěší, scénáristicky místy pobaví (jeho košatost je ale bohužel dle očekávání nad plán divákovy orientace v postavách), jako celek ale nestrhne!! (26.06.2012)

Neprekvapil ma koniec tohto filmu. Na tom ale nezáleží. Veľmi zaujímavo vykreslené triedy v spoločnosti, problémy jednotlivých postáv. Každý z hercov sa zhostil svojej úlohy dokonale, vdýchol jej život, aký som už dávno nevidela. Klavírna hudba, ktorá sprevádzala film, do deja úžasne zapadala a Anglický vidiek, príroda dodávajú bodku za nádychom popoludňajšieho čajíka o 15:00. 80% (20.08.2009)

Právě tenhle film mě z filmografie Roberta Altmana eminentně zajímal, nicméně musím říci, že náš kontakt se nápadně podobal čelnímu střetu. Nudnější film jsem opravdu už dlouho neviděl. Uznávám, že evokace aristokratické prázdnoty, přetvářky a bezcílnosti se Altmanovi povedla dokonale, podobně jako zobrazení mimetického a neduhy snad ještě prolezlejšího světa jejich služebnictva. Bohužel mi však zobrazované osudy a onen "ironický místopis" přišly jako turistická objížďka po místech, které mi ale lautr nic neříkají. Podobně velice konzervativní a zkostnatělý styl režie, který jen akcentoval vlastnosti zobrazovaného světa, nedokázal ve mně evokovat žádné silnější pocity. Určitá hysterie a ustavičný patos mi po hodině a čtvrt lezly na nervy a vražda, která měla vytvoři iluzi detektivní zápletky, příliš úlevy nepřinesla. Z odstupu se mi skutečně výborný jeví jen konec, který měl v sobě nádech úlevy jak pro mne, tak pro onen nesnesitelný snobský svět, který jakoby smrtí Sira Williama a koncem honu končil... Přes respekt k řemeslnému provedení a přes uznání, že Altmanův tvůrčí záměr byl naplněn měrou vrchovatou, nemohu pominout, že mě tenhle film nechal aristokraticky chladným. (11.03.2005)