Ed Wood

75% - Upřímně řečeno nevím, jestli se tady Burton snažil navodit atmosféru okolo „slavného“ režiséra tím, že použil pár jeho „fíglů“, ale tento film jsem mu zkrátka nezbaštil. Vše při tom začalo slibně. Po teatrální ouvertuře skvělý začátek s parádním úvodním záběrem, a s velmi působivou hudbou Howarda Shorea. Film začínal splňovat má vysoká očekávání. Pak ale nastalo časté opakování téhož. Jak dějově, tak i hudebně. Logika citací Labutího jezera mi rozhodně ušla (viz diskuze). Díky různým nepřesvědčivým elementům scénáře na mě Johnny Depp po čase začal působit jako parodie sebe sama, a já přestal rozumět smyslu existence tohoto filmu. Nehodnotím tento film kriticky proto, že bych neměl rád transvestity, či holywoodské „legendy“. Ed Wood mě prostě kromě svých Burtonovsko-atmosferických triků, či Bélových strhujících monologů s náhle rozšířeným hudebním podbarvením prakticky ničím nezaujal. Na film se krásně dívá, stojí za shlédnutí, ale kdybych nebyl býval od něj tolik čekal, byl bych býval nebyl tak zklamán…Proto "jen" 4* ;o) (14.11.2006)

Filmy sa majú točiť hlavne s láskou. Občas to však nestačí a niektorí filmári sa stávajú kvôli svojím počinom vysmievanými a nenávidenými. No občas sa stanú aj kultom, podobne ako Edward D. Wood Jr. Pocta Béčkovej legende, ktorá si vyslúžila titul „najhorší režisér všetkých čias" je najlepším dielom Tima Burtona. Čiernobiela trefa do čiern... do čierneho je takisto paradoxne jeho komerčne najmenej úspešným filmom, no srdce filmového fanúšika pri ňom zaplesá. Ponúka nahláškovanú („Is there a script?" „Fuck no. But, there's a poster."), dojímavú a elegantne natočenú zábavu okorenenú jednou z najlepších úloh Johnnyho Deppa. Hereckého Oscara sa však dočkal Martin Landau ako umierajúca bývalá hviezda Bela Lugosi. Druhá soška putovala do rúk maskérov. (18.06.2003)

Ed Wood nie je dokonalý. V poslednej štvrtine mu mierne dochádzajú baterky. Ale aj tak - pocity, ktoré vo mne vyvoláva každá spomienka naň, podnietená hlavne počúvaním roztomilého soundtracku, predstavujú zážeh tej najväčšej filmovo-fanúšikovskej nadšeneckej iskry. Tým, čím je pre Spielberga Schindler's List, je pre Tima Burtona Ed Wood. A pre mňa - fanúšika aj veľmi zlých filmov - je nakrásnejším vzdaním holdu filmárčine. Každou postavou, každým úšklebkom Johnnyho Deppa, každou kúzelnou a zároveň komickou scénou, ktorú Burton servíruje ako na horskej dráhe. It's a treasure! (04.06.2005)

O Woodovi ako skutočnom režisérovi a o jeho tvorbe som si naschvál dopredu nič nezisťoval. Neviem, či je to dobre, ale ja som bol nakoniec s filmom naozaj spokojný. Aj životopisný film si Burton nakoniec natočil svojim osobitým štýlom a s dvorným hercom Deppom to dotiahli do pozoruhodného konca. Edov život, teda aspoň ten režisérsky, na ktorý sa zamerali vo filme najviac, sa ani nedal poňať lepšou formou, než uštipačným pohľadom s horkou príchuťou. Veď keď si tak vezmeme Woodov stručný životopis ani nemusíme dlho rozmýšľať nad tým, ako to celé bolo. No som rád, že práve jeho sa rozhodol Burton priblížiť. Rád by som však videl, ako by dopadol film, keby sa držali Woodovho umenia aj čo sa týka samotného rozpočtu :). Dúfam, že sám Burton to so zháňaním sponzorov nikdy nebude mať také ťažké. Ale podľa všetkého sa nemáme čoho báť. 80%. (02.01.2008)

Měl jsem tu „čest“ pouze s jedním z Edových filmů, Plan 9 from outer Space. Ano, byl hrozný, ale Tim Burton se rozhodl ukázat, že všechno bylo jinak. Dvě hodiny filmového času věnoval kolegovi, který zůstal pouze nepochopen. To neuvěřitelné nadšení, kterým při natáčení svých filmů oplýval, bylo až nakažlivé a z tohoto díla to sálá v každém záběru. (Dle mého) životní výkon Johnnyho Deppa jemuž stačí jenom nefalšované pousmání na producenta a divák mu to sežere se vším všudy, přináší do každého záběru téměř až dětsky neskrývanou radost z vlastní práce. Když pak proběhne legendární rozhovor s Orsonen Wellsem, začne se odvíjet jeden z nejhypnotičtějších, nejdojemnějších a zároveň nejkrásnějších konců filmového nebe. Klobouk dolů Time, klobouk dolů Johnny, odpočívej v pokoji Ede (21.10.2005)