Deň po tom

Je to zajímavý, ale nějak mi ten Emmerich přestává vadit. V poslední době jsem si kdo ví proč začal znova pouštět jeho filmy i v rámci mé session katastrofických snímků kterých zrovna Roland natočil požehnaně a kterou teď zrovna absolvuju jsem si zopáknul tenhle spektákl a opět přehodnocuji. Pořád platí, že mě po trikově vymazlený destrukci v první půli celkem obstojně sere ta druhá, která je dost nudná, ale dá se to přežít. Navíc některý ty dialogy jsou tak úsměvný a brakový, že se u toho nedá nebavit, tak s přimhouřením obou očí to nakonec s mou zvyšující se tolerancí k blbým filmům na ten slabej trojec nakonec dá.50% (30.11.2011)

Napodruhé je to už přece jen o trochu lepší. Emmerich ubral s patosem. Ne vždy se mu to daří, ale diváka si získat dokáže. Jeho klimatická akce se může pochlubit opět fantastickými vizuálními efekty a strhující akcí. Bohužel jí tu není tolik jako v jeho předešlých filmech a zejména druhá polovina může přivodit pocit nudy. A to především kvůli slabému scénáři a tuně klišé, které se hlavním a velice sympatickým hrdinům lepí nepříjemně na paty. (10.09.2004)

Nelze upřít filmu solidní atmosféru a několik (naprosto!) omračujících záběrů, ale scénář je někdy tak hloupý, až to mrazí. Den poté ani z půlky nevyužívá potenciál světové katastrofy a navíc naprosto ignoruje zbytek světa. Jedno se však dni poté musí nechat - málokterý film dokáže být s tolika efekty opticky věrohodný. Není snad jediný záběr, ve kterém by nějaký efekt rušil a i takový náročná lahůdka, jakou jsou digitální vlci, překvapivě funguje na sto procent. Být celý film jako zpracování, byla by to bomba. Emmerich je totiž dobrý režisér, ale průměrný scénárista. Otázkou pak zůstává, zda je přes své nedostatky Den poté nadprůměrný? A to bez pochyby je. Bohužel je "pouze" naprůměrný - rozhodně měl na víc... (20.05.2004)

Vy byste chtěli od Emmericha logiku? Nenechte se vysmát! :-) Je pravda, že třeba s Dnem nezávislosti se tohle srovnávat nedá (v kladném i záporném smyslu) ale mě šlo opravdu především o zábavu a triky a ty Emmerich umí skutečně pořád nejlépe. Patriotické se mi to nezdálo moc (ovšem pokud do toho nepočítáte záběr na americkou vlajku), i když jsme se opět dočkali dalšího projevu před shromážděným americkým národem před televizemi. PS za největší zápor filmu považuju to, že se Emmerich nadobro rozešel se skladatelem Davidem Arnoldem. Za tohle rozhodnutí bych mu rozhodně udělil odpad! (22.07.2004)

„Nič také sa nikdy nestalo.“ – „Nie posledných 10 000 rokov.“ Na rozdiel od PATRIOTA sa Emmerich konečne na nič nehrá a iba rozpráva nenáročný dobrodružný príbeh o tom, ako otec (Quaid) prekonáva šialené prírodné problémy a ide za synom (Gyllenhaal), ktorý sa medzitým snaží prežiť. Emmerich má tieto trikové veľkofilmy proste rád. Jeden zásadný rozdiel medzi týmto a ID4 (alebo GODZILLOU) je v tom, že besnenie živlov (na rozdiel od útoku mimozemšťanov, či prerastenej jašterice) poznáme všetci, takže nás z jednotlivých demoličných scenérií mrazí. V neposlednom rade mi to pripadalo u Emmericha prvýkrát, že hrdinami boli obyčajní ľudia, nie papierové figúrky. Roland sa učí - uberá dialógy a necháva rozprávať kameru, hudbu, strih. S týmto jeho filmom som sa cítil dobre (vyberanie kníh na spálenie, vlky). Ale v prípade, že nás chceli tvorcovia seriózne varovať, tak neviem neviem. No ak nás chceli iba zabaviť... uspeli! (30.04.2005)