Deň po tom

„Nič také sa nikdy nestalo.“ – „Nie posledných 10 000 rokov.“ Na rozdiel od PATRIOTA sa Emmerich konečne na nič nehrá a iba rozpráva nenáročný dobrodružný príbeh o tom, ako otec (Quaid) prekonáva šialené prírodné problémy a ide za synom (Gyllenhaal), ktorý sa medzitým snaží prežiť. Emmerich má tieto trikové veľkofilmy proste rád. Jeden zásadný rozdiel medzi týmto a ID4 (alebo GODZILLOU) je v tom, že besnenie živlov (na rozdiel od útoku mimozemšťanov, či prerastenej jašterice) poznáme všetci, takže nás z jednotlivých demoličných scenérií mrazí. V neposlednom rade mi to pripadalo u Emmericha prvýkrát, že hrdinami boli obyčajní ľudia, nie papierové figúrky. Roland sa učí - uberá dialógy a necháva rozprávať kameru, hudbu, strih. S týmto jeho filmom som sa cítil dobre (vyberanie kníh na spálenie, vlky). Ale v prípade, že nás chceli tvorcovia seriózne varovať, tak neviem neviem. No ak nás chceli iba zabaviť... uspeli! (30.04.2005)

Nelze upřít filmu solidní atmosféru a několik (naprosto!) omračujících záběrů, ale scénář je někdy tak hloupý, až to mrazí. Den poté ani z půlky nevyužívá potenciál světové katastrofy a navíc naprosto ignoruje zbytek světa. Jedno se však dni poté musí nechat - málokterý film dokáže být s tolika efekty opticky věrohodný. Není snad jediný záběr, ve kterém by nějaký efekt rušil a i takový náročná lahůdka, jakou jsou digitální vlci, překvapivě funguje na sto procent. Být celý film jako zpracování, byla by to bomba. Emmerich je totiž dobrý režisér, ale průměrný scénárista. Otázkou pak zůstává, zda je přes své nedostatky Den poté nadprůměrný? A to bez pochyby je. Bohužel je "pouze" naprůměrný - rozhodně měl na víc... (20.05.2004)

"Jo doba ledová je doba ledová..." jak by pravil pan Huml. Den Poté je trikově vydařený a myšlenkově zcela prázdný. Spousta klišé a trapnosti. Oproti tomu docela solidní tempo vyprávění. Čekáte-li popcorn, u kterého se několikrát zasmějete na účet tvůrců a neusnete při něm nudou, pak je Den Poté snímkem přesně pro vás. (28.05.2004)

Kupodivu musím konstatovat, že je to docela koukatelné (tedy v rámci možností), to jsem od Emericha nečekal. Asi je to tím, že středobodem je tu namísto záchrany americké demokracie cesta otce za synem. Díky tomu celkem absentuje obvyklý americký patriotismus, což kvituji s povděkem. Žádné veledílo, ale na jedno podívání ujde. Z tria "New Yorských ničitelů" tak vychází jednoznačně vítězně, i když je to vítězství Pyrrhovo. (11.04.2006)

Čekal jsem, že se mrknu na katastrofickou jedno až dvouhvězdičkovou socárnu a mávnu nad tím rukou. Jenže chtě nechtě musím uznat, že Den Poté je nechutně bombastický a i přes bezduchou story a sentimentální výlevy a výjevy sázené jako na běžícím pásu stojí za to se na něj podívat. Zásluhu na tom má i kvalitní hudba, za tu se Harald Kloser rozhodně stydět nebude. Plus malá sentimentální perlička - první film, ve kterém jsem viděl Emmy Rossum. Ale že by tady měla příležitost nějak vyniknout svými půvaby nebo nedej bože hereckým uměním, to tedy opravdu ne:) 60% a pryč od toho. (29.05.2005)