Planéta opíc

Všetci čakali seriózne sci-fi v duchu Schaffnerovho originálu a Tim Burton ich všetkých napálil, pretože si z námetu spravil prču. Najväčšími hvezdami filmu nie sú ľudia, ale opice a záver nie je šokujúci a úvahový, ale popcornovo zábavný. Iskrenie v milostnom trojuholníku medzi americkým hrdinom Markom Wahlbergom, šimpanzicou s krásnymi očami Helenou Bonham Carter a jednoduchou bárbie Estellou Warren je rovnako neodolateľné, ako je Tim Roth v roli generála Thadea odporný. Filmu nechýba brilantné technické prevedenie, dravosť a akčnosť ani dávka ironického nadhľadu. Pri závere som tlieskal a schuti sa smial. A do očí šimpanzice Carterovej som sa takmer zamiloval - po premiére mi niekoľko mesiacov zdobila desktop. Neberte tento film natoľko vážne. Časy sa menia a nie každý musí vidieť príbeh Planéty opíc tak, ako Schaffner. (27.05.2002)

|| Scenár: William Broyles Jr., Lawrence Konner, Mark Rosenthal / Based on Planet of the Apes by Pierre Boulle | Hudba: Danny Elfman | Produkcia: Richard D. Zanuck, Ralph Winter | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: 20th Century Fox | Rozpočet: 100 miliónov $ | Tržby: 362,211,740 $ || Aj napriek menu režiséra sa to drží prekvapivo v realistickej rovine, ajkeď v sci-fi prostedí. Burtonové cirkusácke elementy a komparzi sú síce prítomné, ale zďaleka nie rušivé, ba naopak. Sú efektívnou náplňou doposial nevydenej spoločnosti. Scenár je veľmi slušný, a keď nebereme v potaz niektoré hrubky vo fyzike a v genetike, tak je to fakt nadpriemerné dielo. Wahlberg jednoducho potvrdzuje, že si svôj status áčkového herca zaslúži. (28.08.2011)

Neuvěřitelně tristní scénář jenž se urputně drží jedné dějové linky, která si navíc sama o sobě nevystačí ani na 20 minut, nedokázal bohužel rozdýchat ani vizuální fajnšmejkr Tim Burton. Jakkoliv totiž film oslní velkolepou výpravou a dokonalými maskami, dějová prázdnota chtě nechtě uvrhává diváka do nudy. Výsostné klady, jakými je i krom zmíněného taky castingové obsazení, práce s kamerou a nebo taky výborná hudba Dannyho Elfmana, stále zůstane pocit, že 2 hodiny měly být prokráceny minimálně o dobrých 30 minut. Tak by zůstala audiovizuální hračička, ve které by ještě lépe vyniklo, že Burton to celé vzal s notně velkým nadhledem, kteréž jako důkaz slouží výborná poslední scéna a nebo závěrečné titulky v remixu DJ Paula Oakenfolda. (04.12.2005)

Nad tímto komentářem jsem si velmi lámal hlavu. Velmi kvalitní remake, který dokáže překvapit, pokud čekáte kopírování. Planeta opic je skutečnou planetou opic, kdo viděl pochopí. Struktura opičí společnosti je zajímavá, jednotlivé druhy-orangutani, šimpanzi a gorily, ztratily své původní pozice. Rolí se herci zhostili velmi dobře. (23.02.2008)

Pointa původního díla je profláklá a jiná smysluplně dosadit asi nejde, tvůrci se proto rozumně rozhodli pro změnu celého obsahu i zaměření filmu. Jen ten výsledný produkt dosti pokulhává. Jako první mě zarazil zbrklý úvod. Během několika minut stihne Leon proletět vesmírnou bouří, havarovat na cizí planetě, prchat džunglí před opicemi a nakonec skončit v kleci uprostřed opičího města. V tom fofru se ve mně naakumulovala slušná nedůvěřivost, která bohužel nevymizela ani později. Srovnávání obě Planety opic i přes odlišné pojetí samozřejmě neuniknou. Zatímco ve filmu z šedesátých let fungovalo spojení inteligentních lidoopů s lidstvem, které prošlo těžkou retardací a stanulo právě na pozici opic, tady mají opice pořád dost opičích vlastností (pohyb, skřeky) a lidstvo je inteligentní. Výsledkem jsou zábavné scény, kdy opice ve stresu skáčou na lustr, směšně vřeští, provádějí mnohametrové skoky a mají neuvěřitelnou sílu. Kontraproduktivně zábavný je i Tim Roth jako krutý Thade, jelikož ty permanentně zlé pózy dlouho vážně brát nejdou. Nakolik se ale bere vážně celý film, to mi nebylo úplně jasné až do konce; míra nadhledu není zřejmá a nevýraznost všeho je do očí bijící. Leonovi jako by bylo jedno, do čeho se namočil, chová se stejně flegmaticky od zajetí až po přijetí úlohy jakéhosi spasitele, Ari je hloupoučká nanynka, o Thadeovi už jsem se vyjádřil. Ostatní buď nemají prostor, nebo ho nevyužívají, což je velmi mrzuté u souboje dvou gorilích válečníků a zejména u naznačeného, trestuhodně nikdy nerozvinutého trojúhelníku Leon - Ari - Daena. Po technické stránce je tahle planeta rozhodně obyvatelná. Burton si maluje svoje obrázky a masky i triky jsou prvotřídní, jen je jich málo. Scénář patří také spíše ke kladům - přes všechna negativa se podařilo udržet slušné tempo a film i přes dvouhodinovou stopáž rychle uteče, až jsem se divil, jak k tomu mohlo při tak jednoduchém ději a absenci silných scén dojít. No a co tedy s tou pointou? Příběh je ucelený, docela předvídatelný od začátku, šokovat se pokouší až úplně poslední scénou. Neúspěšně. Plážový závěr staré Planety opic zůstává zdaleka nepokořen a divákovi je konečně jasné, že Burton přeci jen zpoza kamery šibalsky pomrkával. Což ovšem v tomhle případě na dobrý film nestačí. (12.04.2008)