Spolu

Spolu je v první řadě hereckým koncertem Štěpána Kozuba, kterému se podařilo ztvárnit roli postiženého Michala na výbornou, přičemž mu skvěle sekundovaly Veronika Žilková a Kamila Janovičová. Spolu funguje jak na vážné tak i na humorné rovině a nabízí celkem autentický pohled do rodiny zkoušené osudem a na mezilidské vztahy, ať už rodinné nebo partnerské. Trochu mě zarazil zde nejedním uživatelem zmíněný plot twist, nechci se tu ale nořit do vod, kterým vyloženě nerozumím, a tak beru onen zvrat jako nutnou dějovou složku, nehledě na jeho odbornou správnost. Spolu je i tak dobře napsané a citlivě zahrané drama, kterých se u nás ročně vyprodukuje opravdu poskrovnu. (31.10.2022)

Trochu trapas. Skvěle, nebo přinejmenším zábavně hrající Kozub těžko sám zachrání film, jehož tvůrci si podobu postižení hlavního hrdiny (i další věci) směšně a lacině upravují pro nezbytnou potřebu dojení emocí z krizových situací / zvratů. Silné téma ve slabém filmu - když se ale člověk podívá na minulost tvůrčího týmu, je to jednoznačný krok vpřed. (31.03.2024)

Přeafektovaný Kozub, naprosto se do role nehodící Žilková která má roky nálepku blbky Paní Veroniky, iritující sestra na pěst ztvárněná no name herečkou s talentem larvy a naprosto do očí bijící a odporný product placement na BMW. V BMW totiž lze šukat, jezdit, nechat mentála vyřádit a vůbec v celé Praze neexistuje jiný auto než BMW. Na druhou stránku i když je pro mě Kozub všude naprosto iritující debil uznám, že mu role musela dát zabrat, film ukazuje docela důležité téma starání o mentálně postiženou osobu a obětování svého vlastního života a dopady na psychiku všech kolem. Jen je to celé degradované tím vším laciným Českým neumětelstvím, fádní pointou a problémem, že jediný sympatický mentál kinematografie je Forrest Gump. 60% (05.05.2023)

Aneb herecký koncert s tragicky špatnou dramaturgií a scénářem. Docela by mě zajímala  ta francouzská divadelní hra, jejíž adaptací tohle naše Spolu je. Zda i tam se scénář dopouští takových nejapností.  Začnu ale od toho dobrého, Štěpán Kozub. Trailer mne sice trochu děsil, ale to byla mýlka. Autistu zahrál skutečně bravurně a smekám klobouček, až mrazivě věrohodný obrázek. Tím ale téměř končí vše dobré, co Spolu nabízí. Téma o rodině, jenž se potýká s autismem, nás přitom s manželkou do kina přitáhlo.  Navíc je to snad poprvé, pokud se nemýlím, co se v české kinematografii jako hlavní náplň hraného kinofilmu autismus vůbec objevuje. A teď tedy možná trochu nesouvisle ta negativa: K rodině se jen po dvou letech odloučení vrací dospělá dcera, která na svého autistického bratra a jeho eskapády hledí  zděšeně jako by je viděla poprvé. Proboha proč? Autistický bratr se v pěkné scéně při luštění křížovky vyjádří nádherně autenticky k citovému rozkolu mezi  matkou a jeho sestrou, ovšem tuto scénu pro mě zcela nepochopitelně autoři spláchli do hajzlu tou předcházející, kdy se Michal zázračně ze svého autismu "probouzí" a zřejmě  návodně pro diváka neznalého autismu své pocity sděluje naprosto přímočaře.  A tohle vodění na ručičku světem autismu tu na diváka čeká ještě několikrát, Proboha proč?  Některé dialogy jsou pak na pěst (Možná jsem ta kariéristická mrcha, jak o mě tuhle říkali v kanceláři) - Asi se ani nebudu ptát proč, jen obracím oči v sloup.  A tak zatímco některé scény či výstupy dokázaly zabrnkat na city, třeba Žilkové mateřská mantra - "On mě potřebuje, já se o něj starám ráda", tak další  je naprosto znehodnotí. Nahoru, dolu jsem ale vcelku očekával, čili až do samotného závěru jsem byl i relativně spokojený. Nicméně závěrečné "rozuzlení" ve mě i teď rezonuje odpadovými pocity. Tak trochu SPOILERY:  Pominu-li naprostý a vlastně neodpustitelný faktický nesmysl o autismu způsobeném úrazem, tak se mi ze závěrečného zvratu, který de facto opodstatňuje bezbřehou lásku a sebeobětování Michalovy matky, chce zvracet. Jinak by zřejmě svého jiného syna určitě až tak nemilovala.. tak s tímhle mi běžte do prdele, pánové. A korunu dodala "fantasy tečka" v podobě andělsky přívětivého centra pro autisty, kam je možné takového člověka umístit raz dva (to ale ani ve Francii nemají, natož u nás) a navíc po převedení péče  oproti jednomu  podvodně získanému podpisu v kuchyni.  Tak teď nevím, jestli si se zakončením své hry nevěděl rady již autor předlohy nebo tady pánové Laňka a Miller.  Příště to prosím zkuste nejen s citem (ten tam byl , proto také ne odpad) ale i s rozumem, kluci. Dvě za cit a Štěpána. (30.09.2022)

Tyhle dvě slova se ve zdejších komentářích objevuje docela často, a abych řekl pravdu, mám na ně docela alergii. Ono to, ale nejde jinak. Ty slova zní: „promarněný potenciál“. Místo toho, aby se pánové Laňka s Müllerem zaměřili na vztah matky, jenž celý svůj život obětovala péči o postiženého syna a její dcerou, která se díky tomu cítí odstrčená na druhou kolej, všechnu pozornost věnují exhibování čtvrtého ze tří tygrů. Nic proti, Štěpán Kozub  je bezesporu talentovaný herec, ale už ho je poslední dobou moc a hlavně jeho „prosťáčka“ už každý viděl asi 100x. Velká škoda. Za mne dramaturgicky nezvládnuté……možná se tvůrci nechali zbytečně svázat tématem. A tak jestli bych měl zmínit alespoň jedno jméno, tak to je za mne rozhodně paní Veronika Žilková. (21.03.2023)