Po čom muži túžia 2

Rudolf Havlík přišel s pokračováním Po čem muži touží a vlastně nedokázal on ani vyměnivší se scénárista  Filip Oberfalcer nedokázali vymyslet nic nového. Divákům tak předkládají naprosto totéž, akorát místo muže v ženu se mění žena v muže. Když pomineme, že se změnila i představitelka vědmy Zoltany, tak si jen Jiří Langmajer a Anna Polívková vyměnili role. A jací jsou muži dle tvůrců? Jsou věčně ožralá, naprosto jednoducá stvoření, která sice umí makat fyzicky, ale též prdí, smrdí, koupou se jen někdy, fotbal je pro ně vším a hlavně absolutně nerozumí ženám. Tvůrci se absolutně neobtěžovali s vymýšlením něčeho nového. Vrcholem trapnosti je pak fakt, že soused Radim učí Irenu plivat, protože to muži často používají a je to pro ně důležité. Tak nevím, že by se podobná příhoda přihodila samotnému režisérovi? Evidentně není muž, protože jim nerozumí a nic moc o nich neví. Za zmínku stojí rozhodně J. Langmajer, který opět dokazuje, že zvládne zahrát všechno. Fantasy žánr je rozhodně fajn, v Česku se netočí skoro vůbec. Jenže než tohle, tak raději nic. (03.09.2023)

Bavil jsem se. 1)  Film je herecký koncert 55letého Jiřího Langmajera, který nejenže skvěle odkoukal typické, pravda, poněkud stereotypní projevy ženského chování, ale současně si i pěkně nastudoval gesta 42leté Anny Polívkové (psycholožka Irena)._____ 2)  Dvojka má s jedničkou souvislost jen v námětu a jeho zpracování. Jinak ovšem nejde o pokračování předchozího filmu, byť jeho autor, scenárista a režisér v jedné osobě 45letý Rudolf Havlík jen pokračuje v nápadech z prvního dílu._____ 3)  Trochu mě mrzí, že konec je tak useknutý. Bylo by zábavné sledovat, jak se Irena po návratu do svého těla změnila. Rovněž postava Jiřího Langmajera (Kopy) se vznáší v jakémsi vzduchoprázdnu, jakoby Kopy předtím a potom vůbec neexistoval. Inu, možná tomu tak i je._____ 4)  Ale i tak jsem se bavil, což nemohu o naprosté většině dnešních českých "komedií" říci._____ 5)  Kromě již zmíněných herců mě pobavil i 53letý Leoš Noha (dělník na stavbě Fery), 41letý Jiří Maryško (krásně šilhající brankář Zygy). Zaznamenal jsem i svého oblíbeného 23letého Oskara Hese (fotbalista Číro)._____ 6)  Věk protagonistů uvádím k roku natáčení - 2021. (28.09.2023)

Nemám rád, když někdo ve filmu na sílu hraje opilýho. Tady to bylo hned ze startu a navíc to bylo snad nejhůř zahraný opilství co jsem kdy viděl. Hodně trapný byly i scény z fotbalu, ale to je prakticky ve všech filmech. Jinak komedie celkem v pohodě, jednička mi přišla o krapet lepší, každopádně si Langoš svou roli viditelně užil. (10.09.2023)

Zatímco jednička byla zoufalá, volné pokračování resp. spíš zrcadlová předělávka námětu se povedla. Samozřejmě všechno kouzlo a humor stojí a padá na přítomnosti Jirky Langmajera, jenž ženskou hraje dokonale. Doporučuju pánům, aby se na tenhle film podívali po boku svojí ženy, dost možná (pokud jsou sebekritické) uznají, že ženy jsou někdy náročné, jindy na zabití a někdy až dost p**i. Šimčík jako žárlivý manžel a taxikář a Maryško jako pidlovoký gólman? Lepší než ten otravný product placement. Katakombes Milou Kinematografos. (30.08.2022)

Další přírůstek mezi české mainstreamové komediální paskvily, který uráží muže i ženy a inteligenci obecně. Nic než sexistická přehlídka zhoubných stereotypů, které jsou namísto vyvracení stvrzovány a normalizovány a jsou ještě obludnější než v případě předchozího dílu. Jiří Langmajer coby žena v mužském těle předvádí extrémně přepálenou karikaturu zženštilosti (což je v rozporu s tím, jak se hlavní hrdinka chová v úvodu, když ještě má ženské tělo), na sportovní trénink chodí v růžových legínách, v restauraci si objednává "citronovou vodičku" a poprvé poznává, jaké to je dostat míčem do varlat. Opravdovým mužem se nicméně stane, až když se s lahváčem svalí na gauč k fotbalu a začne prdět. Uf, uf. Hlavně je to ale komedie, která pod záštitou žánrové nadsázky podsouvá ženám, že věci jako zanedbávání hygieny nebo nutná potřeba plivat do dálky (ale třeba i nevěra, žárlivost nebo šovinismus) patří mezi mužské přirozenosti, které by měly být ženami omlouvány a tolerovány. Ženy jsou přitom prezentovány jako strůjkyně všech mužských problémů a neduhů, včetně toho prdění, protože když pečou mužům buchty, tak do nich dávají příliš mnoho droždí. Jediné výraznější ženské postavy ve filmu přitom tvoří nekompetentní terapeutka, která nesnáší muže a své pohrdání vštěpuje všem svým klientkám, její kamarádka, která jí jako recept na spokojený vztah bez zaváhání doporučí najít si milence, a hospodská výčepní, jejímž údělem je aktivně se nabízet výrazně starším fotbalovým štamgastům a přehlížet přitom jejich obtěžující kecy. Muži jsou zas vykresleni nejčastěji jako smrdutí pivní primitivové, kteří trpí nejvíce tím, že po nich jejich manželky/partnerky stále něco chtějí a oni nikdy nemůžou přesně vědět co, protože ženská mysl je pro muže zkrátka příliš složitá, než aby jí mohli porozumět. Zakoupení kytky je pak univerzální omluvou pro všechno a řešením všech vztahových krizí, stejně jako občasná večeře při svíčkách, která je zároveň téměř zaručeným příslibem vášnivé noci. Navíc je to líné, odbyté, nenápadité a zoufale nekonzistentní a nedomyšlené. Zakončené je to brutálně uspěchaným závěrem, v němž se happy end dostaví zničehonic lusknutím prstu. Rudolf Havlík se sice navzdory všemu jeví jako schopný a inteligentní filmař, nicméně tohle zapotřebí opravdu neměl. Nechoďte na to, jinak vznikne trojka. (21.04.2022)