Fabelmanovci

Tomuhle filmu jsem minimálně do půlky notně křivdil a v duchu si už připravoval komentář o tom jak to senilnímu Stevenovi natřu za to, že už točí čím dál slabší kousky. Jenže, oni se nakonec i ti Fabelmanovi rozjedou a co je ještě lepší i nám hodně sdělí o tom šikovném klučinovi, z kterého se vyklube určitě jeden ze 3 nejslavnějších režisérů všech dob. Schválně komu z vás se nevybaví při vyslovení slovíčka Režisér jako první Spielberg. Michelle Williams považuju stále za jednu z nejvíce nehezkých hereček. Zajímavý film, který mě dokázal popostrčit i k West Side Story. Díky Fabelmanovým ten muzikál dám. 75% (27.02.2023)

„FILMY JSOU JAKO SNY, NA KTERÉ NIKDY NEZAPOMENEŠ…“ Osobní (intimní) výpověď Stevena Spielberga, podaná jako rodinný drama, věnovaný sobě, rodičům a lásce k filmu. Citlivě ukazuje vše, co ho ovlivnilo, poznamenalo nebo inspirovalo. Film s duší velkýho filmaře s horizontem dole. Já prostě TYHLE filmy miluju!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se sám sobě složit poctu. 2.) Miluju filmy.  /// Thx za titule „lordek“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.01.2023)

Na Fabelmanovi jsem přes víkend stihl zajít dvakrát a zejména podruhé jsem u nich zažíval pocity, které už si s moderními filmy dávno nespojuji. Dvouapůlhodinová anamnéza slavného filmaře o jeho složitém formativním dětství v rozpadající se rodině je určitě nejkrásnější snímek, jaký jsem za dlouhou dobu viděl, a skýtá narativní postupy tak rafinované a přitom mnohdy úplně nenápadné, že by se generace mladých režisérů opět mohla v kině učit. Příběh začínajícího filmaře a jednoho trpkého rozvodu stojí na střídání umělecké a racionální perspektivy. Kamera protagonistovi odhaluje věci, jež lidské oko v reálu nikdy nepostřehne (včetně maminčiny nevěry v pozadí natáčené akce), a díky fotografické formě záznamu, s nimž můžete ve střižně různě manipulovat, se filmy stávají tím nejspolehlivějším zdrojem existence. Něčím, nad čím můžete mít kontrolu a co dokáže podat autorské formy reprezentace. V závěru to rodinnou situací ztrápený Sammy využije ke glorifikaci školního šikanátora ve školním videu, čímž svému sokovi podlomí kolena - uvědomí si, že ve skutečnosti nikdy nebude vypadat tak dobře jako ve filmu. V životě je občas všechno šedivé a Spielberg v mládí poznal hořkost z antisemitismu, šikany, neúspěchu u dívek a hlavně rozvodu rodičů, z nichž pouze jeden jeho filmovou vášeň podporoval. Fabelmanovi reprezentují dva pohledy na svět, které se musí proplétat, ale ten bolestnější nikdy nesmí zadusit to, co nás nejvíce naplňuje a k čemu tíhneme. Je to emocionální a psychologicky do detailu propracovaná rodinná studie, v níž filmy neslouží jen pro útěk, nýbrž pro objasnění a filtrování emocí. Většina Spielbergových filmů o komplexu z neúplné rodiny nás dokázala vcucnout, ale Fabelmanovi jsou snímek, přes který můžeme inhalovat a navzdory smutným pasážím nasávat radost z vyprávění a jeho podnětů… Po druhé projekci jsem se kodrcal půl hodiny na autobus, do sluchátek jsem si pustil soundtrack Johna Williamse a nechal jsem se unášet tím, co mi Sammyho příběh vyjevil. I já se mohu snažit být extrovert a hlásit se o něčí pozornost, ale v duši vím, že vítám svou introvertní bublinu a ztrácím se ve filmech, kde nemusím řešit mezilidské vztahy, v nichž úplně nevynikám. A kde se raduji z toho, že mohu analyzovat práci s prostorem, pohybem kamery a rozestavením figur po scéně, která je ve Fabelmanech opět nádherná a originální. Steven Spielberg natočil úžasný film, který ke mně promlouval každou scénou a dá se říci, že mi zase trochu otevřel oči. Jestli máte tenhle rok (zatím) vidět jediný snímek, tak určitě tenhle - Avatar se bude muset hodně snažit. (28.11.2022)

Mistrovsky natočená filmová a rodinná anamnéza, která střídá momenty neobyčejného citu, v nichž Spielberg dokáže do komorního měřítka promítnout velké věci, a trochu banální kompilace známých motivů a osvědčených mouder. Několikrát se mnou film dokázal pohnout, hlavně když šlo o skvostný duet Dano - Williams, nebo když chlapecké nadšení z amatérských filmů přeloží způsobem, kdy v divákovi vzbudí pocit, že sleduje něco bezmála zázračného. Film jako médium líčí Fabelmanovi coby dvousečnou zbraň, schopnou rány hojit i nemilosrdně zasazovat. Je v tom kus rozbolavělé, ale smířlivé melancholie, která nepůsobí nijak rozměkle - na to má Spielberg pořád příliš jistou ruku. Na všech těch hezkých obrazech je přesto něco banálně pomíjivého, příliš komfortního, což dokládá anekdotický konec. Nejsilnější dojem tak zanechá vztah Sama a jeho rodičů, v němž se zrcadlí bolest i osamělost Spielbergových dětských postav. Velký respekt, lehké dojetí, ale bohužel taky pochyby, zda ve mně tenhle film reálně zanechá víc než prchavé okouzlení. (21.11.2022)

Zatímco nedávno viděný Babylon byl oslavou filmového umění v jaksi nabubřelém stylu plném ega, toto je naopak čirá a krásná oslava kinematografie skrz Spielbergův osobní příběh. A Spielberg opět převedl svůj ryzí talent, zápal a cit pro tvoření nezapomenutelných filmových skvostů. Tentokrát jde o dílo o to osobitější a speciálnější, jelikož divákovi předkládá skutečný režisérův příběh sledující jeho dospívání, rodinné záležitosti a rostoucí lásku k filmové tvorbě. Měla jsem za to, že jde pouze o „částečnou“ autobiografii a že velká část byla vyfabulovaná pro účely filmu. Jenže když jsem si zpětně četla o tom, co z filmu je věrné skutečnosti a co ne, zjistila jsem, že se filmové dění vlastně velmi drží skutečných událostí Spielbergova života. A tím spíš proto tleskám nad výsledkem, jelikož zachycuje pravdivé dění, aniž by si musel pomáhat velkým množstvím přikrášlování a změn. A přesto je to divácky velmi poutavý zážitek! Takto přirozeně a zároveň poutavě umí příběhy zpracovat asi jen Spielberg. Navíc jsem se mohla skrze film dozvědět více o jeho původu a pozadí, o intimních záležitostech jeho rodiny, o problémech ohledně antisemitismu a šikany… Za mě velmi hutný a nabitý a přesto zároveň přirozený lidský příběh. Samotnou mě překvapilo, že film náhle skončil (sledovala bych Spielbergovy osudy dál :)). Konec mi skutečně přišel trochu moc náhlý, asi jsem necítila dostatečné „vyvrcholení“ příběhu, ale na druhou stranu to asi dá rozum, protože v rámci Spielbergova života rozhodně nešlo o konec, nýbrž o začátek nové éry… Každopádně, k pětihvězdičkovému hodnocení chybí opravdu málo – za mě výsledný dojem skvělý, ale subjektivně mi k nejvyššímu hodnocení něco málo chybělo (snad právě onen pocitově silnější závěr). (Viděno 4.3.2023 v kině Aeon Cinema, Okayama, Japonsko.) ~(4,4★)~ (15.03.2023)