Rebel

Když se naprosto sladký marocký recitátor, jak jinak než Belgičan jako poleno, rozhodne rapovat za ISIS, vznikne spousta chytlavých, něžných, lidských a vesměs srdcervoucích hitů s filosofickým přesahem, jako například Ceinture moi avec une bombe, Lapider ta femme nebo dlouholetá jednička hitparády Aldžazíra - Détruire tous les infidèles. A podle těchto údajně skutečných událostí se kozí bratři – Adil a Billal, jak jinak než Belgičané jako poleno, rozhodli, jak jinak než s belgickými herci jako poleno (myslím, že rymejk „Flanderského lva“ by měl dneska už dost problémů s autentickým kástingem), uplácat údajně originální výpravu do nejhřejivějšího státu světa, kterou bych zcela neoriginálně pracovně nazval Požáry v Chalifátu. Nedosahuje sice strhujících či CTK (Co to kurva…?) kvalit ani jednoho z nich a dost nepokrytě na nich parazituje, ovšem i tak se jedná vcelku působivou a nesmírně romantickou výpravu do nejžhavějšího nitra nejmírumilovnějšího světového náboženství, které nám, zejména díky nesobeckým a otevřeným srdcím Belgičanů, Francouzů, Švédů, Kocába, Kohouta a Džamily, alhamdulillah již tak krásně zakořenilo i v Evropské Utopii. Vždyť přeci úplně každý se středověkou mentalitou, kdo v 21. století pětkrát denně mlátí hlavou o zem na modlitebním koberečku, je zcela jasným hladce asimilovatelným světoobčanem, apriori pacifistickým a filantropickým, kulturní a vzdělanou bytostí s přínosem pro kteroukoliv civilizovanou zemi, navíc bezesporu naprosto imunní proti jakékoliv demagogické manipulaci libovolnými bludy. Tak jen houšť, soudruzi, vždyť Paříž, Brusel nebo Stockholm už dávno potřebovali urbanisticky zmodernizovat tím tolik progresivním vypalováním a zkurvený kapitalismus zničit revolučním rabováním zotročujících a kolonizátorských kokotporátních značek ani trochu parazitickými „kulturami“. Jen bych spal kapku klidněji, kdyby nejdřív někdo vyfuckoval výše zmíněné chalífáty a ty sluníčkové miláčky ze Schengenu. K filmu vřele doporučuji mísu slaniny a výtisk Koránu na jemném třívrstvém papíru, až vás ta svačinka řádně promastí a začne projímat. (03.07.2023)

Viditelně hodně osobní projekt, který diváckou formou dokáže velice poutavě přiblížit pohled na ISIS a na to, že ne každý vousatý islamista má na sobě výbušný pás dobrovolně. I přes téma, které je viditelné spíše v artovějším pojetí je Rebel přímočarým thrillerem kde nechybí velice slušná akce i pochyby hlavního hrdiny, jeho vzdor a dokonce i náznak lásky, která samozřejmě nebude jednoduchá. Bohužel režijní duo mělo tendence pojmout hodně témat a minimálně dění poslední třetiny vypadá jak dva různé filmy a celkově je zde dost na sílu stejně jako poutavá ale z děje vytrhávající hudební čísla. Rebel by možná lépe fungoval jako minisérie, kde by se vše načrtnuté, mohlo důkladněji rozepsat a převyprávět. (16.08.2023)

„VÍŠ NASSIME, TENHLE POZEMSKÝ ŽIVOT NEMÁ ŽÁDNOU CENU. JE TO JEN CESTA, BRÁNA DO RÁJE. …“ Zajímavej vejlet mezi syrský džihádisty. Zajímalo vás, jak to vlastně celý funguje? Nejen tam, ale co se pak děje „doma“?  /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Součástí příběhu jsou hudební videoklipy a poezie. Je to proto, že ISIS byl proti hudbě a ženskému hlasu. 2.) Film vychází ze skutečnosti. Spojuje příběhy různých rodin.. 3.) Režisér Adil El Arbi před premiérou v Cannes prohlásil: „Inspirovali nás režiséři jako Martin Scorsese, Spike Lee a Oliver Stone. Film „Rebel“ je naše „ČETA“ 4.) Thx za titule „num71“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (31.08.2023)

Připadalo mi, že když dojde na akci, funguje to jaksi polovičatě (one shot by se měly používat jen tam kde to má smysl, ne z povinnosti, že je to zrovna trendy) a bůhvíproč mě téměř úplně minuly ty hudebně taneční vsuvky (snad jen ta finální měla nějaký katarzní náboj). Krom toho je to ale parádní drama, které umí zatlačit na pilu tak aby to nebylo trapné dojení emocí. Pokud má divák ke vztahu k ISIS nějaké skrytě voyeurské touhy, tak tady si z velké části příjde na své. (22.10.2023)

Bruselská problémová čtvrť, matka samoživitelka-imigrantka a dva synové. Do Evropy evidentně přišli (v případě staršího Kamala) jako děti nebo se v multikulturním Bruselu již narodili (mladší Nassim). Možná vyšší očekávání od společnosti, možná sociální vyloučení, možná všelijaké dezinformace, možná jen slib. Průšvihář Kamal, člen pouličního gangu, totiž slíbí matce, že svůj život změní k lepšímu a vydává se dobrovolničit do Sýrie. Ovšem po nějaké době se k rodině dostane video, na kterém synek spolu s dalšími stoupenci Islámského státu popravuje skupinku vězňů. Třináctiletý Nassim nevěří, že se jeho starší vzor stal teroristou (brzy pochopíme, jak to celé bylo), ovšem postupně se sám stává obětí manipulace a radikalizace bratrových „kámošů“. Kdo jel někdy bruselským metrem nebo navštívil nějakou tamní arabskou čtvrť, tak asi tuší. Brusel – na jedné straně nablýskané čtvrti a diskutující hlavouni z celé Evropy, na té druhé značné kulturní rozdíly a sociální potíže. A to fakt nemyslím ty po večerech všudypřítomné pytle s odpadky... Adil El Arbi a Bilall Fallah (kteří v Hollywoodu bodovali s povedenými třetími Mizery) na svoje kořeny nezapomněli a přispěchali s evidentně osobnější výpovědí. Je to lákavá kombinace komorního dramatu a akčního thrilleru s odlišnou (muslimskou) perspektivou syrského konfliktu. Lidský život tu nemá pražádnou cenu, duo autorů nicméně sáhlo po příliš mnoho tématech, místy je to uspěchané, jindy nevěrohodné, tu a tam mi chyběla důkladnější práce s postavami i příběhem. Kupříkladu nesmírně mrazivý Chalífát mě pohltil zatraceně silněji. Mezi třemi a čtyřmi hvězdami. (03.09.2023)