Můj nejmilejší bar

Pomalé tempo, celkem nic moc děj, velké drama v malém baru. Panoptikum trosek sedících každý den za barem a odpíjejících si z láhve života. Snaha něco s tím dělat už není dávno na prvním místě, jelikož už není proč. Vše za co stálo bojovat už ztratili, možná už i sami sebe. Buscemi ten problém neřeší, jenom to prostě natočil. Je to přesně mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec z neznámého důvodu volím čtyři. (02.02.2010)

Víc Zelenka než Jarmusch, hospodská historka bez přesahu o velkém sympatickém dítěti, které nemá jiné ambice než nějak proplout životem, slabochovi, flákači a lháři, tu a tam se projevujícím i jako citlivá lidská bytost, v lehce stravitelném, formálně nijak zajímavém balení, aneb poprvé jsem pochopil, proč lidi používají pojmy jako „figurkaření“ a „chcípáckej film“ v pejorativním slova smyslu. Koukalo se na to vyloženě příjemně, to zase ano, ale vykouřilo se to z hlavy už během závěrečných titulků. (02.11.2013)

v podstatě prostinký film neřešící žádná závažná témata, pouze jakýmsi nostalgickým, místy utrápeným, ale místy i velmi milým způsobem plným naděje nahlíží na předměstský život obyčejných i trochu méně šťastných a neúspěšných lidiček. Trees Lounge je jemně emocionální snímek, který se i přesto, že vlastně pořádně nic neřeší, dokáže dotknout divákovy duše, pokud mu je prostředí nejmilejšího baru a život sympatických looserů aspoň trochu povědomý... Moc pěkné, ale mohlo to být krapet výraznější. 8/10 (29.10.2009)

V životě Tommyho Basilia by se našlo asi jen málo dní, kdy se nedotkl skleničky alkoholu, ale z medicínského hlediska se nejedná o alkoholika. Asi by se nenašla droga, kterou by nevyzkoušel, přesto by bylo nespravedlivé označit ho za narkomana. Tommy má jiný problém. Je jím rakovina vůle. Je to zkrátka slaboch, který se plácá od ničeho k ničemu a není schopen dát svému životu řád a jasný cíl. Čím dál tím zřetelněji cítí, že je něco špatně, ale jestli něco dovedl k dokonalosti, je to pocit sebelítosti a schopnost obviňovat ze svých neúspěchů okolí. Steve Buscemi tvrdil, že jeho hrdina má autobiografické rysy a že měl dost slušně našlápnuto k tomu, aby napodobil jeho postupný úpadek. Každopádně ho hraje skvěle a stejně skvěle napsal i scénář. Je silný v tom, jak je neuvěřitelně civilní a jak přirozeně působí dialogy i postavy, které Buscemi vypozoroval při svých hospodských jízdách. Můj nejmilejší bar je tragikomedie, kde nemusí režisér a scénárista v jedné podobě nic šroubovat a přehánět a přece nutí diváka k zamyšlení. Obejde se bez efektů, bez hrocení situací a stejně naprosto zřetelně cítíte, co chtěl sdělit. Celkový dojem: 85 %. (20.10.2016)

Možná to bude znít trochu idiotsky, ale tenhle film mi (s trochou nadsázky) změnil život. Když jsem Můj nejmilejší bar viděl poprvé asi před 10 lety, což bylo v době, kdy jsem makal v jedný zmrdofirmě zavřenej někde v kanclu, tak jsem si řikal, že bych vlastně docela bral takhle nějak žít. Rozvážet zmrzlinu někde v papundeklový čtvrti a pak si vypít pár piv a panáků v nejmilejšim baru, to by byla paráda. Přestože hlavní postava tady působí spíš jako takovej zoufalec a lůzr, tak mně ten Tommyho život připadal velice pohodovej. V tý době jsem prostě začal svůj další život směřovat k nějaký pohodovější práci. A je to docela zajímavý, ale já jsem opravdu začal díky nějaký shodě okolností pracovat jako automechanik, přestože moje vzdělání bylo gymnázium a neměl jsem absolutně žádnou praxi. Několik let jsem teda pracoval jako automechanik, pak jsem se stal nezaměstnaným automechanikem a nakonec jsem se teda dostal k rozvážení pizzy (tady se to trochu liší, protože ve filmu Tommy rozváží zmrzlinu). No prostě jsem si prožil podobný životní situace jako Tommy. Rozdíl je akorát v tom, že já jsem si ty svoje životní etapy barovýho povaleče, nezaměstnanýho automechanika a rozvozce pizzy rozprostřel do delšího časovýho období. A ještě teda narozdíl od filmu nemám problém s tim, že bych nějaký ženský udělal dítě (nebo o tom aspoň nevim). Ale až na pár rozdílů, je ten film jak z mýho života. Co víc k tomu napsat? Možná to neni nejlepší film na světě, ale je to prostě moje srdcová záležitost. (10.05.2018)