Modrá Electra Glide

Tohle je jeden z nejlepších, čtete správně, nejlepších amerických filmů. A existenciální drama podle klasických předobrazů. A ó, jak je dobře, že ho nezná každý trouba, tak jako každý trouba zná třeba film Easy Rider. Electra Glide je realistická, až to bolí, a ironická a hořká jako život sám. A nasnímaná až oči přecházejí. Ten film by mohl trvat pět hodin, a pořád by bylo nač se dívat. Death Valley je místo, kam všichni chtě nechtě směřujeme. Někteří na policejní Electře, jiní v mikrobusu s puškou pod sedadlem, my ostatní v kombíku narvaném bicykly, dětmi a piknikovými koši. A všichni moc moc doufáme, že Údolí smrti je ještě daleko. (27.10.2008)

Hledání zkratek ke štěstí a věčné soupeření s establishmentem, i když stojíte na jeho straně.. Harley v modrém zaujme kamerou (exteriéry podle přání režiséra a s úctou k jménu John Ford, interiéry podle mistra Conrada L. Halla, tak zněla dohoda), výkonem Roberta Blakea (spolu se Simírem jediný policista, který oblečení nakupuje v dětském) i svým celkovým cynickým vyzněním. Neexistuje totiž něco jako boží spravedlnost. Je jen nepravý čas a nepravé místo. A tomu nahoře je naprosto jedno, jestli se na něm ocitne nepravý člověk.. Nálepku fašistického díla tomu může dát jen idiot. (18.06.2018)

Tak polovinu filmu jsem si říkala "ó bóže, ó bóže, toho musím milovat, toho musím okamžitě začít milovat!", abych si potom v náhlém momentu osvícení uvědomila, že ho již dávno miluji, protože to je Lynchův Mystery Man. Scéna, kdy se raduje z toho, že je šoférem, a kývá si samolibě hlavičkou s kloboukem - dokonalost! A musím říct, že si nedovedu v hlavní roli představit někoho jiného, protože postava Johna Wintergreena je tak podivně napsaná - ve filmu prochází vývojem, ale navenek se chová pořád úplně stejně - že nebýt roztomilého a dojemného Roberta Blakea, nevím nevím, jak by to vypadalo. V některých momentech je film dost působivý, některé pasáže jsou zase naopak do té balady tlačené vcelku neobratně. Nevím, jak působila motocyklová honička se Zemkem na dobové diváky, ale dnes už rozhodně vypadá nechtěně komicky a to narušuje atmosféru a vytrhává ze soustředění. A takových momentů je tam ještě několik. Jako celek je to potom zajímavý film, který vzdává poctu Fordovi a jedné filmové éře, ale protože je to oltář vystavěný s neoddělitelnými debutantskými kiksy, tak došlo k tomu, že se nedostal do filmových kánonů a upadl v zapomnění. Já při srovnání s těmi skvělými scénami ty chyby mileráda přehlédnu a můžu říct, že pro mě má tenhle film mnohem větší smysl než Bezstarostná jízda. (16.10.2014)

Pravděpodobně jako mnozí přirovnám Modrou Electru Glide k policejní Bezstarostné jízdě. Ovšem pohodová atmosféra je zaměněna za policejní práci a sen stát se detektivem, který se z části splní, ale všechno není tak jednoduché a trpké konce jsou hodně ošklivé. (31.07.2010)

Ze začátku mě to moc bavilo. Hlavní hrdina je malý motopolda někde uprostřed pustiny. Je dobrácký, trošku naivní, má holku, jednoho kámoše u sboru, obdivuje jednoho detektiva a touží po kariéře v oddělení vražd.  A když narazí na mrtvého, neváhá a pustí se do pátrání, aby si splnil sen. Pěkná atmosféra, občas humor, zajímaví spíše béčkoví herci a menší role pro zpěváka z kapely Chicago. Jenže případ se vleče hlemýždím tempem a postupně přichází deziluze, deprese a bohužel taky plíživá nuda. Je to spíše drama než krimi a to takové, které mě prostě nesedlo. Štvalo mě to jak ten dobrák postupně ztrácí všechno důležité a konec byl úplně na přesdržku. Za dobrotu na žebrotu... možná v jiném rozpoložení by to bylo za víc, takhle za 3*. (12.02.2023)