Chladnokrvne

Knihu jsem zatím nečetl a pokud jde o samotný kriminální případ, dost mne zamrazilo už při čtení zdejšího obsahu. Na samotném filmu mne nejvíc překvapilo, jak dokázal být v několika drobných momentech uprostřed chladnokrevného příběhu docela poetický. Připravil mi zase nejednu emočně náročnou chvilku, i přes většinou chronologické vyprávění přesunul scény s klíčovým masakrálním incidentem až na později a mezi tím hlouběji ukázal dvě postavy, které by mi mohly být za jiných okolností i sympatické. Vlastně mohlo by to být pěkné road movie o dvou sotva dospělých klucích, z nichž jeden se toužil stát zpěvákem a cestoval všude s kytarou, v ukradeném auťáku přidali sebou starého pocestního dědu s vnoučkem a vydali se hledat poklad... cestou potkali víc lidí, občas trousili husté hlášky (třeba ,,Co mají společného cesta na záchod a cesta do hrobu? No když musíš, tak musíš...") a při vší smůle poklad i našli: v podobě skleněných láhví odhozených daleko za silnicí. A my bychom mohli u toho málem snít a také se bavit u nadhledu, s jakým se Dick Hickock (Scott Wilson – viděl jsem ho podruhé a tady podává ještě lepší výkon než v The Gypsy Moths) přiznává k odcizení vozu. Nebýt hlavně toho brutálního incidentu v podobě vyvraždění rodiny a bez řádnějšího motivu k tomu. To je oba při odsouzení na trest smrti snad člověk ani nemůže litovat, leč film díky svým sugestivním scénám z vězení k závěru neměl od toho daleko, aby ve mne kontroverzní pocit lítosti i vyvolával. Rozhodně ale oceňuju tento způsob podání, neboť v případě zcela chladných emocí by Chladnokrevně v mé paměti dost možná záhy zapadlo mezi jinými poválečnými kriminálkami ještě černobílými. A je tu zase přítomen onen smutný paradox: zatímco na jméno Dick Hickock tak skoro nezapomenu, podobně jako na jména Fritz Opitz nebo Olga Hepnarová, jména obětí si už pár desítek hodín po zhlédnutí vybavuju stěží. A co se to vlastně událo...? Zdá se, že pouze jedny z mnoha vražd za dlouhou dobu celého lidstva. A samozřejmě novináři vydělali během pár dnů mnohem víc, než je běžné. ,,Politici budou mít více projevů. Vzniknou nové zákony a každý dostane svůj podíl. A potom za měsíc, za rok... se znovu stane to samé." :-( Bohužel nejen tenhle výrok z filmu zůstává pořád platný... 90% (05.04.2020)

Bombasticky natočený film!! Téměř polodokumentaristický snímek, který vypráví příběh dvou mladíků, kteří byli schpni zabít pro pár dolarů čtyři nevinné, obyčejné lidi!! Právě tento fakt, že příběh je založen na skutečné události, je na filmu to nejstrašnější a zároveň to nejpřitažlivější. Velmi příjemné je obsazení neokoukaných herců, kteří se svých rolí zhostili na výbornou. Psát o režii Richarda Brookse nemá cenu, opravdu precizně odvedená práce! Co hodně přidává na poustavosti je černobílá kamera a pěkná hudba, která skvěle dokresluje už tak temnou a depresivní atmosféru. Truman Capote sepsal příběh na základě výpovědi policie a i přímého kontaktu s vrahy a zároveň se snažil zjistit, co je k tak ohavnému a neomluvitelnému činu vedlo. Pokud nejste knihomol (jako já :), tak doporučuji shlédnout tento snímek a nakouknout do hlav zločinců. Po skončení jsem snad takový zvláštní pocit u filmu ještě neměl......... (25.08.2008)

Tento černobílý téměř dokumentární snímek podle novely Trumana Capote (scénář napsal sám Richard Brooks) popisuje pravdivý příběh z roku 1959. Bezcitný a protřelý recidivista, 20letý Dick Hickock, si za pobytu ve vězení naplánuje přepadení a oloupení bohatého farmáře z města Holcomb v Kansasu, Cluttera. Od spoluvězně má zaručeně pravdivé informace o 10tisících dolarů v jeho trezoru,proto se hned po propuštění chystá vyrazit do jeho domu. Na pomoc si vezme Perryho Smithe, stejně starého chlapce z rozvrácené rodiny,který nemá sebevědomí ani vzor,proto se do jisté míry v Hickockovi shlíží. Každý z nich sám je svým způsobem slaboch a zbabělec, spolu však získávají velkou sílu a odhodlání. Dohodnou se, že na místě nenechají žádné svědky, nakoupí předem potřebné věci na svázání a umlčení obětí. V usedlosti však žádnou hotovost nenajdou a neplánovaně probuzeného farmáře, jeho ženu, syna i dceru brutálně zavraždí. Vše, co ukradou, je tranzistorové rádio,hromádka nekrytých šeků a pár dolarů.S nimi uprchnou do Mexika.Událost otřese celou Amerikou. Jedinou stopou, kterou po sobě zanechali, je krvavý otisk boty. Zadrží je později náhodou, když se pokouší směnit nekryté šeky a při výsleších jeden druhého prozradí. V procesu jsou oba usvědčeni a odsouzeni k smrti oběšením. Každý z nich však vypráví svůj příběh jinak. (22.06.2010)

Spoilery! S hodnocením tohoto snímku mám značný problém. Se strávením úvodních 90 minut jsem měl opravdu značný problém a absolutně jsem nechápal, kde se u tohoto snímku vzalo průměrné hodnocení 85 %. Problém byl zřejmě ve výstavbě děje. 90 minut se řeší neskutečná brutálnost činu, který nebyl divákům představen. Dva kamarádi se toulají světem a není na nich ani náznak toho, že by je provedená 4násobná chladnokrevná vražda nějak výrazně poznamenala. Děj v tomto momentu nebyl vyloženě zlý, jen byl brutálně stereotypní. Stále dokola se omílal motiv. Přišel mi zcela zřejmý. Dva psanci viděli možnost snadného přivýdělku a s ním spojenou naději na vysněnou budoucnost, která by prozářila jejich, do té doby, zcela ubohé životy. Samotný čin mi nepřišel závratně brutální. Chlapci znehybnili obyvatele domu a z frustrace, že z lupu nebude nic jiného než zaznamenaný trestný čin, se rozhodli odstranit svědky, a to rychlým a bezbolestným způsobem. Ukázka provedení tohoto činu odstartovala vynikajících závěrečných 40 minut, kdy jsem prakticky ani nedýchal a které byly zcela bez debat 5hvězdičkové. Opravdu úžasná práce. Od velmi husté atmosféry až po psychologický rozbor dvou charakterově rozdílných, na smrt jdoucích, pachatelů. O tomto snímku budu opravdu velmi dlouho a velmi intenzivně přemýšlet. Obávám se, že k plnému docenění je třeba snímek absolvovat alespoň dvakrát, či být s danou událostí alespoň předem obeznámen. Vzhledem k faktu, že mě snímek 2/3 nijak závratně neokouzloval, se neodvážím dát více než 3 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (07.05.2017)

Zpočátku to vypadá prostě na mrazivou, takřka dokumentární thrillerovou záležitost, při jejímž sledování nám bude  až do konce dokonale zle z dvojice hlavních hrdinů. Jenže ono je to ještě mazanější. Zlomyslnějí. Ne snad že bych si Perryho nebo Dicka oblíbil, ne snad, že by mě přestalo mrazit a že bych jejich příběhu nevěřil, ale postupem času jsem se o těch dvou dozvěděl takové věci, že jejich počínání začalo být v mých očích tragické nejen pro jejich oběti, ale i pro ně samotné. A neodvratný konec rozhodně nepřinesl žádné zadostiučinění, naopak akorát podtrhl celou tu ošklivě smutnou bezvýchodnost. Brrr. (12.11.2023)