Skrytý pôvab buržoázie

Kdybych se přidal k ostatním a dal vyšší hodnocení jen protože... Boňuel, Oscar a spousta obdivných óóóch a ááách kritiků, byl bych stejný pokrytec jako postavy, které ve svých filmech tak rád kritizuje. Mám za to, že film je dobré vnímat intuitivně, že nemá být nutné studovat si kontext jeho vzniku, pátrat po životopisu autorů, ba ani znát knižní předlohy. Film je dle mého názoru médium, kterým se dá sdělit vše i bez toho, aby se musel pro pochopení obsahu vytvářet návod. Musí fungovat bez znalosti předchozích filmů, nebo dokonce stranické příslušnosti tvůrce.  Z toho pohledu, mě tento film vysloveně otrávil. Jsem milovník bizáru...chytrého a poťouchlého bizáru a absurdna, jaký umí třeba Anderson, nebo kdysi Gilliam, či Burton. Ale tohle? Dědkovské pošklebování se s vědomím, že si v tom zase někdo, něco víc najde. Speciálně ve druhé půli se Boňuel utrhl ze řetězu a vytvořil zlomyslný artový výtrus bez jakéhokoliv přesahu. Mám rád filmy, které nutí k zamyšlení, ale samozřejmě se nechám rád i jen pobavit. Nic z toho mi Nenápadný půvab buržoazie nenabídl. PS: Snad je to i tím, že nejsem socialista a buržoazii, ani církev nevnímám zdaleka tak negativně, jako Boňuel. (09.01.2022)

Formálně zcela surrealistický snímek, obratně si pohrávající s tématem snů, je ve skutečnosti poměrně dobře čitelnou kritikou vyšší společnosti, církve a společenských konvencí, tedy témat, do nichž se Buñuel strefuje rád a často. Jistě nepřekvapí, že jeho postoje jsou zjevně značně levicové, blízké komunistické či anarchistické optice. Postava velvyslance despotického státečku, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog, mu navíc umožňuje, zaměřit svou pozornost na otázky neokolonialismu, protekcionismu, "politické korektnosti" a diplomatických "sňatků z rozumu" uzavíraných ve jménu "vyšších zájmů", navzdory zjevné nespravedlnosti a potírání lidských práv. Rozhodně se většinou jedná o témata velmi palčivá a stále aktuální, jakkoli zrovna výpady proti církvi poněkud připomínají "kopání do mrtvolky" a je nutné je chápat spíše jako určitou režisérovou osobní obsesi, než téma hodné kritiky ve druhé polovině dvacátého století... Spíše než surrealistický a absurdní, je film obsahově dosti levicový a velmi angažovaný... Přesto zde nalezneme i zřetelně surrealistická témata. Vedle už zmíněného tématu snu, které ovšem působí zčásti jen jako formální rámec a samozřejmě také jako jeviště výsostně surrealistické hry s polaritou sen vs. realita, nalézáme zde silně akcentované téma smrti a záhrobí. Méně nápadné je jak téma sexu tak téma podvědomí, přičemž obojí vyznívá především jako kritika pokrytecké společnosti, přestože je zde samozřejmě čitelné i obecné napětí mezi "vysokým" a "nízkým" či mezi "rozumovým" a "pudovým". Méně surrealistické, ovšem z filosofického či sociologického hlediska o poznání podnětnější, je ovšem téma společnosti jako divadla, v němž jednotlivci zastávají přidělené role. S tím souvisí i celým filmem prostupující téma uniformy jako nositele daných společenských rolí (biskup/zahradník, sluha, voják, policista)... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Bebacek, Silas, Ony, Xeelee, Cimr (25.10.2010)

Přestože jsem surrealista tělem i duší a přestože mám Luise Bunuela moc rád, tak mi Nenápadný půvab buržoazie příliš nesedl. Neustále jsem měl pocit, že Bunuel je zde ve své surrealistické fantazii mnohem umírněnější než ve svých starších filmech a snad i to je důvod, proč zrovna tenhle snímek získal Oscara. Stejně tak obrazově je na můj vkus až příliš "nenápadný". Snad až na dvě nebo tři scény mi tohle nic nedalo a tak nějak jsem se apaticky pronudil až do konce (i když závěrečná scénka s masem pod stolem byla výborná :). V porovnání například s Viridianou musím hodnotit pouze průměrně. (06.04.2012)

Pitomci, podlézavci, pokrytci. Zbohatlíci, církev, armáda. Zas a znovu se schází a pořád jim to nevychází. K smrti je děsí, že by někdo mohl odhalit jejich pravé záměry. Nahromaděné lži vycházejí najevo ve snech, které jsou nakonec možná pravdivější než to, co je vydáváno za realitu. Bunuel natočil úžasně krutou komedii s poněkud surrealistickým nádechem. Jídlo, sex, sny a scény jako z artfilmu nahlíženého montypythonovskou optikou. Režie je obdivuhodně úsporná, může-li něco říct jedním záběrem, neříká to třemi. Pouze jsem si vždy nebyl zcela jistý, co vlastně říká, ale pokud zrovna ničím jiným, bavil mne film neustále svou podvratnou neodhadnutelností. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Šandík, Trainspotter, Vančura, troxor, tomtomtoma, pouler (12.10.2012)

Nenápadný půvab protektorátu, aristokracie, postkolonií, dat, scénáře, inspirace, datových schránek, švédského popu, monarchie, dialektiky, Slezska... Stačí s pomocí Googlu lehce nahlédnout do hlubin internetu, aby člověk zjistil, že doslova přetéká nenápadnými půvaby kdečeho, což jsem si zde dovolil ilustrovat pár náhodnými ukázkami. To je nejlepším dokladem toho, že titul tohoto Buñuelova filmu dávno zlidověl, a sousloví "nenápadný půvab" se stalo vyprázdněnou floskulí a ohavným klišé, ke kterému se uchylují nejrůznější jedinci, snad aby svým textům dodali punc jakési pseudointelektuální zajímavosti (či jaké obskurní motivy tyto lidi vlastně přimějí parafrázovat název filmu, který ve většině případů nikdy ani neviděli). Nenápadný půvab buržoazie je v každém případě velmi nevšední film. Na tento žánrově obtíženě zařaditelný koprodukční francouzský snímek lze nahlížet jako na hříčku 72 letého španělského velikána, ve které rozehrává satirickou podívanou plnou bizarních a absurdních situací, ve které nešetří nic a nikoho. Je pak jen otázkou individuálního vkusu a momentálního naladění, zda vám takový typ filmu sedne, či nikoli. Osobně mě to - na rozdíl od jiných mistrových filmů - příliš neoslovilo, přesto jsem rád, že jsem to mohl vidět. Třeba už jen pro možnost srovnání s tematicky podobným filmem "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" P. Greenawaye z r. 1989 - mezi oběma snímky lze najít řadu zajímavých paralel... ale to sem už nepatří :) (12.02.2012)