Labyrint

Pohádka, kterou jsem viděl jako malej kluk ve škole v přírodě a dodneška si nemohl vzpomenout, jak se jmenuje. Ale rozhodně na mně zanechala následky, jinak bych si na ní po těch letech nevzpomněl. Když jsem si pouštěl po těch letech ukázky na youtube, už to nebylo ono, ale v dětství to pro mě byla bomba. Skvělá Jennifer Connelly, David Bowie, bludiště, skřeti a hlavně atmosféra. (06.04.2009)

Holčička, nebo přesněji slečna, v neskutečném skutečném, neskutečně skutečném nebo možná skutečně neskutečném světě zachraňuje svého bratříčka, kterého se chtěla zbavit, ze spárů někoho, koho chtěla milovat. Díky dobové módě víme o všech koulích, které má hlavní záporák k dispozici, pouze o těch čarovných jsme si však jisti, že jsou jen mýdlovou bublinou. Přiznejme si, že to trochu trikově zastaralo. Děj není nijak složitý, vlastně je až zarážející, jak lineárně přímočarý mravoučný dej dokázali zaplést do složité konstrukce proměnlivého labyrintu. Ale kritizovat něco tak roztomilého a příjemného, to by nebylo fér. (15.02.2014)

Labyrinth formálně navazuje na starší loutkové fantasy The Dark Crystal a je to hodně znát. Nicméně díky přímočaré zápletce a přítomnosti Davida Bowieho obliba Labyrinthu přetrvala. Dodnes jsou různé plány na pokračování v různých formátech, nedávno například vyšel v češtině stejnojmenný komiks, který pro změnu funguje jako prequel. Pro dnešní oči sice původní film hodně zestárl, ale jako ukázka vývoje žánru v 80. letech to určitě špatný zážitek není. (08.10.2021)

Nie som obdivovateľom tvorby anglického speváka Davida Bowieho. Počúvam iný druh hudby. Bowie mi nikdy nebol ničím sympatický, preto mi veľmi dlho trvalo pokiaľ som si pozrel film "Labyrint". Je to nahlúpla, prestarnutá psychedelická fantasy rozprávka. Zženštilý, strapatý Bowie v obtiahnutých leginách a čižmách s vysokým podpatkom bol doslova trapný. Jeho postava nemala žiadnu charizmu. Pôsobil kŕčovito a nevieryhodne. Našťastie to zachraňovala mladá, krásna Jennifer Connelly. ** (18.04.2017)

Klasická dětská fantasy z osmdesátých let. Naivní děj je situován do labyrintu, který zde zdařile supluje za rozsáhlý fantastický svět. Snímek se příliš nesoustředí na postavy ani budování spletitých vztahových pavučin, ale spíše na samotnou cestu labyrintem, ten se tak stává nejdůležitějším činitelem snímku. Nejde tu ani tak o záchranu dítěte, ale o postupné procházení nejrůznějších zákoutí a objevování nových skrytých postav. Přestože některé prvky (ruce, dveře) jsou docela zajímavé a pěkně vizuálně řešené, není (minimálně v dnešní době) tato exhibice vizuální nápaditosti schopna udržet diváckou pozornost po celou dobu. (14.04.2012)