Labyrint

"Fantaghirovská" pohádka s kouzelně psychedelickým Bowiem v hlavní záporné, a nádhernou Jennifer Connelly v hlavní kladné roli. Kupodivu je ale Bowie nejlepší ve chvílích, kdy více mluví než zpívá - skoro všechny písně totiž z filmu vyčnívají jako nepatřičné diskotékové vsuvky s fantasy monstry z latexu hopsajícími okolo. Naštěstí ve chvílích kdy se nikdo nepokouší o rozjuchanou zábavu pro nejmenší je z film rázem velmi koukatelné fantasy ve vynikajícím prostředí a s několika skvělými fantasmagorickými postavičkami ve vedlejších úlohách. Nicméně také s ne příliš uchvacujícím (ne)příběhem, takže legendou rozměrů Nekonečného příběhu se Legenda nikdy nestane. 7/10 (14.06.2010)

Hned v úvodu si můžeme vychutnat Bowieho muziku. Po chvíli se v záběru objeví mladička Jennifer Connelly citující verše. Dívka žije ve vlastním světě pohádek. Cítí se nepochopená vlastními rodiči, protože rodiče věnují veškerou svou pozornost malému Tobymu. Sarah si přeje jedinou věc, aby si skřítkové odnesli Tobyho pryč. Nebyla na své přání opatrná a vyřkla ho na hlas. Přání se vyplnilo. Malého chlapce si skutečně skřítkové odnesli do pohádkové země. Skřítkové začali řádit po celém domě. Řádění skřítků překazil až jejich král Jareth, kterého hrál David Bowie. Toby je ukryt na jeho hradě. Sarah chce Tobyho získat zpět. Má na to však 13 hodin. Čas, jak všichni víme, je velmi neúprosný. Sarah musí projít labyrintem, jinak z jejího malého brášky bude další skřítek. Na své strastiplné cestě se setká s nejrůznějšími bytostmi. Doprovází jí skřítek, kterému dala na oplátku náramek z umělé hmoty. Nezbávalo ji proto nic jiného, než skřítkovi uvěřit, že jí pomůže najít správnou cestu. Málem spadli i do bažiny věčného smradu. Tam se stačí jen z lehka namočit a smrdíte po zbytek svého života. Tobyho nakonec vysvobodila. Při sledování Labyrintu jsem si vzpomněla na další osmdesátkový skvost, mám na mysli Nekonečný příběh. Škoda, že jsem tenhle pohádkový příběh neviděla jako dítě. Určitě bych na něj měla nostalgické vzpomínky, které by mě hřály u srdce. Hudba Davida Bowieho byla příjemná, hodila se sem akorát, stejně jako sám zpěvák, protože on je také bytost z jiného světa, která do takových pohádek patří. (16.11.2009)

Tento snímek jsem viděl asi po dvaácti letech a byl jsem mile překvapen. Příběh vypráví o dívce, která má nevlastního malého bratříčka a nebaví ji se o něj starat, proto vysloví zaklínadlo, které zavolá krále skřítků a ten si malého Tobyho chce nechat. Dívce Sáře dá 13 hodin na to, aby prošla jeho labyrintem, který skýtá hafo potvůrek, skřítků a komářích víl. Při svém dobrodružství si i mezi těmito potvůrkami Sarah získává přátele, kteří ji dopomohou až k vítězství nad králem skřítků Davidem Bowiem. Tento snímek bych doporučil především odrostlejším dětem, avšak i dospělí a děti si přijdou na své. (24.02.2008)

Horší epizoda ze Sesame street. Neskutečně hrůzná hudba...80ky, klávesy, flitry, blejská se to tam, Bowie tomu vládne až bych ho zastřelil. Frank Oz to svejma příšerama fakt nezachrání. A ke konci se vše promění v pitvořivou šarádu, kdy všichni běhají do kola, dělají zvuky a divák se má za břicho popadat. Já se popadal za hlavu. (14.04.2013)

Krásná pohádka. K Labyrintu jsem se sice dostal ve smutný den, ale smutek byl to poslední, co mě napadalo. Úchvatná výprava, nádherné nápadité loutky, děj plný roztomilých absurdit (Terry Jones, no), které pobaví děti i dospělé, snová atmosféra a především Bowieho (je to bůh - ano, JE) fascinující "záporák". Dnes jsem to všechno viděl poprvé a připadám si jako malé okouzlené dítě. (11.01.2016)