Žid Süss

Ach jo, kdy si konečně drazí kolegové uvědomíte, že tady provádíme reflexi filmů (odtud název Česko-Slovenská filmová databáze) a nikoliv reflexi (jinak ovšem v tomto případě jistě ušlechtilých) politických názorů. Německý film Žid Süß se jmenuje jako román německého spisovatele Liona Feuchtwangera, v obou vystupují postavy totožných či podobných jmen, ale film Žid Süß není román Žid Süß! Po tolika letech života v totalitním Československu, kdy bílé bylo černé a černé bílé (stačí si dnes pustit Televizní noviny po 25 letech a poslechnout si zprávy o dokonalých hospodářských opatřeních Sovětského svazu a naopak ekonomické mizérii Západu), bych čekal přeci jen o špetku víc soudnosti.____ Můj postoj ke kontroverznímu filmu však nic nemění na faktu, že Žid Süß byl "spíchnut pořádně horkou jehlou", což je vidět hlavně na jeho střihu. Některé záběry tak působí spíše jako sestříhané dějství z divadla, kontinuita vázne nebo chybí zcela.___Zajímalo by mě, kdo z hodnotících tento film dokoukal až do konce, kdo z něj viděl aspoň kousek?____Račte si též povšimnout nápadné podobnosti deviantních prvků v chování vévody Karla Alexandera (Heinrich George) a císaře Rudolfa II. (Jan Werich) z filmů Císařův pekař – Pekařův císař. Neinspiroval se tady tak trochu někdo....? (22.11.2008)

Odporná propaganda, ale na druhou stranu ne tak tvrdá, jak jsem původně čekal. Místy nechtěně směšná, ale překvapivě docela napínavá a nenudící, i když konec se dá samozřejmě docela dobře odtušit. A snaha vyjevit Židy jako tu nejodpornější a nejproradnější pakáž se místy vcelku míjelo účinkem. Dohromady mi to dává 2*. (04.08.2013)

Po rôznych peripetiách sa mi film podarilo zohnať a zhliadnúť (mimochodom vyšiel - neviem akým spôsobom - na DVD v USA v roku 2008). Samozrejme mi neprináleží hodnotiť politické aspekty a obdobie vzniku, i keď prepojenie či priamo účel propagandy štátneho zamerania Nemecka na začiatku vojny je viac než jasný. Po technickej stránke je vidieť, že vznikol narýchlo a v niektorých momentoch je toaž príliš citeľné. Predstaviteľ žida Sussa (Ferdinand Marian, v údajoch o titule chýba, spáchal samovraždu v roku 1946) je však úžasný a ozaj som mal z neho zimomriavky na chrbte. Predstaviteľka Dorothey je zase úchvatne krásna... Celkovo by som film zaradil k priemerným snímkam so silnými i slabými momentmi. Filmy z toho obdobia a hlavne historické sa mi zdajú dosť klišovité. Tento je v tomto výnimka... Som presvedčený, že účel protižidovskej propagandy v tej dobe spĺňal dokonale (korupcia, pokles morálky, podvody, vojnové štvanie pripisovanie jednej skupine obyvateľstva) a kedže je v súčasnosti na čiernej listine, nie je vylúčené, že podobné účinky by mal aj dnes. (18.11.2007)

Dívat se na Žida Süße je podivuhodně perverzní zážitek. Při jeho sledování si člověk vzpomene na Orwellovy "dvě minuty hněvu" z románu 1984, tedy na onen každodenní ceremoniál v zemi Oceánia, kdy obyvatelé jsou přinuceni sledovat film, který zobrazuje (imaginární) nepřátele státu, jak páchají zločinné, podvratné skutky - což u diváků zmíněného filmu vede k záchvatům slepé zuřivosti a nepříčetné touze domnělé, avšak nedosažitelné (protože neexistující) nepřátele rozdrtit. Z popisů chování dobového publika několika kin po návštěvě Harlanova Žida Süße (který údajně vidělo přes 20 milionů lidí) je zjevné, že i tento snímek splnil svůj účel: Odvrátil na chvíli pozornost obyvatelstva od skutečných a drásavých problémů válečných časů (a jejich původců) a vytvořil dojem, že za veškerým neštěstím stojí jakási tajemná, nesrozumitelná, zlá síla - židovské spiknutí. Pocit perverze spojený se sledováním tohoto filmu v dnešních dnech spočívá v jeho kompletní převrácenosti vůči aktuálním panujícím standardům politických hodnot - aniž by byly kompletně převráceny standardy scénaristicko-dramaturgické. Žid Süß totiž vypráví perfektně stereotypní příběh známý z mnoha současných mainstreamových produkcí: Dva krásní zamilovaní mladí lidé a všichni ostatní počestní občané musí čelit nástrahám perfidního padoucha, který se neštítí ani největší odpornosti. Drobná obměna vůči současným klišé spočívá v tom, že dva krásní zamilovaní mladí lidé a všichni počestní občané jsou spolek zuřivých rasistů, a vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí je spojeno s (naznačenou) fyzickou likvidací všech židovských obyvatel města. Tedy přesně v duchu citátu z díla šiřitele reformované křesťanské lásky Martina Luthera, který ve filmu také zazní: "Věz, ty bohabojný křesťane, že hned po Ďáblovi nemáš horšího nepřítele, než je pravý žid. V nejlepším případě by měl člověk zapálit jejich školy a synagogy..." (17.02.2010)

Nemyslím si že je Süss Bůh ví jaká štvavá agitka proti židům (kdo chce agitku, si má pustit Věčného Žida). Mnohem víc mi přijde jako předchůdce Stoneova Wall Street v historických kulisách. Süss je pojat jako svině, ale v prvé řadě na proto, že je Žid, ale pro své šmeliny. Například postavy rabína či věštce žida nejsou nijak pejorativně tendenčně zabarvené. Süs je sice pověšen za špinění čisté krve, ale jen proto, že vše co dělal bylo defacto legální. A teď budu doufat, že mne nikdo neudá a nepudu bručet za propagaci fašismu. (09.09.2012)