Duna: Časť druhá

Všechny linie, kromě té Paula Antreida, tu působí jako malé ostrůvky živé vody. Vizuálně, herecky, hudebně. Hlavní linka je pak sice monumentální, ale dost často pořádně dusivá. Čekal jsem, že mě Denis Villeneuve dostane do kolen, ale po první projekci se tak úplně nestalo. Update: Na poprvé silný akcent na vzestup mesiáše a manipulace s masami. Na podruhé jsem si to už ale užil víc jako válečný film a na potřetí jako čistou romanci. (05.03.2024)

║Rozpočet $190miliónov║ Tržby USA $252,390,027║ Tržby Celosvetovo $626,090,027▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Obsadenie priam luxus. Dejovo mi to pomalšie tempo tento krát ale vadilo, prišlo mi to v niektorých úsekoch dosť zdĺhavé. Dokonca niektoré dejové prechody, skokové bez dobrého plynulejšieho nadpojenia. Technická stránka brilantná. Akcia v pohode, dramatická stránka poväčšinou berie. Villeneuve sa troška nechal uniesť svojou dokonalosťou, začína byť z neho troška zhýrali Nolan. /videl v kine: 85%/ (31.03.2024)

Rok 1977 - Star Wars, 1968 - Vesmírná Odysea, 1962 - Lawrence z Arábie. Teď už vím, co lidé cítili, když v kině poprvé viděli tyto filmy. Duna 2 je se vší svojí komplexností, kvalitou a měřítkem jedním z největších sci-fi děl, co kdy vzniklo. (obsáhlý názor zde) (27.02.2024)

Hypnotičtější, větší, hlučnější, atmosféričtější. Nejprve jsem si uložil drobný domácí úkol, kdo za jaký kmen kope, protože naposledy jsem se krapet ztrácel. A hned od začátku jsem díky tomu naskočil. Rozjíždí se tu několik linií, ale ve výsledku stejně divák (dobře, já, ať mluvím za sebe) vnímá hlavně ten estetický zážitek výše (…větší, hlučnější…), takže kdykoliv to vypadá na nějaké obrazové a zvukové žraso, v sedačce hned zbystří. Prostě forma nad obsahem. Samotný Paul Atreides se ocitá v řadách Fremenů, už to není žádný vyjukaný klučina, a i když má pořád sotva 60 kilo, získává si respekt i vůdcovské manýry. Stejně jako (zase zatraceně sexy) Zendayu. A ano, jsou tu pochopitelně i malé půtky, náboženská přesvědčení, velké imperiální plány a politikaření, ale strhnou zejména adrenalinové jízdy na červech, průjezdy písečnou krajinou, likvidace mohutných strojů a další bitevní lahůdky. Prostě Denis Villeneuve je filmař, který daleko víc preferuje vyprávění vizuálem. Furt je to ale zatraceně vážné, pokusy o humor obstarává snad jen Javier Bardem, emocí je málo, a srovnávat oslizlého Austina Butlera s Ledgerovým Jokerem je samozřejmě na pohlavek. Villeneuve je furt studený a zahleděný do sebe, ale oproti jedničce se klaním. Stejně jako za zvuk, kameru, výpravu, kostýmy, masky a samozřejmě burácejícího Hanse Zimmera (zdravím pražskou O₂ arenu). (18.03.2024)

Moc nad kořením je mocí nad vším. Druhá polovina sci-fi epiky je o trochu delší, o trochu rychlejší a výrazně akčnější. Každý dílčí souboj či velkolepá bitva jsou prezentované trochu jinak a především ve druhé, příběhově trochu zrychlené polovině není o akční výjevy nouze. Ty vedle osvědčené vizuální stránky umocňuje i fakt, že Zimmer dělá Zimmera ještě o trochu dunivěji (heh) než obvykle. Jádrem vyprávění je však hlavně napětí mezi touhou naplnit svůj osud a zároveň se mu vzepřít. Bytí i nebytí mesiášem něco přináší i bere a pro váhavého Paula není snadné se rozhodnout, jak se svou nemalou mocí naložit. Kontrast mezi epickými galaktickými šachy a drobnými osobními dramaty tedy funguje i napodruhé a finální propojení jednotlivých linek je dostatečně působivé. Větší úlohy se oproti jedničce dočkal žoviální strýček Bardem, chemie mezi Chalametem a Zendayou také funguje a černobílé představení nového harkonnenovského arcizlouna v podání zhnusněného Austina Butlera skoro zamaskuje fakt, že nám na něm kvůli pozdnímu objevení se v příběhu v podstatě nezáleží. Villeneuve tedy úkol zvládl a jen těžko si lze představit, že fanoušky jedničky dvojka zklame. (28.02.2024)