Duna: Časť druhá

„KDO MÁ MOC NAD KOŘENÍM, MÁ MOC NAD VŠÍM…“ Možná budu trochu přehánět (ale kdy jindy, když né teď?). Dovedu si představit, že diváci měli stejný pocity v roce 1959, když do kin přišel Ben Hur. Nebo když v roce 1996 nechal vizionář Cameron vyplout Titanic a o 13 let později poslal do kin Avatara? Rovnou ve 3D!… A teď – Duna! Další vyjímečná audiovizuální událost, kterou si budeme navždy pamatovat. Písek je tady stejně atraktivní jako podmořskej svět, Zimmer zní bohovsky a majestátně, Chalamet naplňuje proroctví a Villeneuve se zapisuje do filmový historie. Tohle nestačí vidět, tohle musíte prožít!    . /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Fiktivní jazyk „Chakobsa“ vytvořil (stejně jako ve „Hře o trůny“) conlanger David Peterson. 2.) Austin Butler získal roli Feyd-Rautha bez konkurzu. Stačilo jedno kafe s režisérem. 3.) Za světovou premiéru filmu označila stanice CBS promítání v ústavu paliativní péče v Saguenay v Kanadě. Jeden umírající muž měl přání film vidět a Josée Gagnon, spoluzakladatel společnosti, jejímž cílem je doprovázet lidi na konci života, předal toto přání Villeneuveovi a Lapointovi prostřednictvím virální výzvy na Facebooku. 4.) Thx za titule „…..“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  *  AKCE  ****  NAPĚTÍ  ** (07.03.2024)

10/10. Druhá projekce v Imaxu celkový požitek ještě umocnila a já se nyní už absolutně nebojím říct, že tohle je filmová událost naší generace. Kdo pohlédne za onu očividnou vizuální poetiku, barevně rozprostřené spektra a majestátnost samotného filmového média (za podpory až nadpozemsky znijících a přitom často intimních skladeb) - ten z těchto fascinujících písčitých dun vyhrabe komplexní (sakra epické!) lovestory o jedné fanatické vizi budoucnosti, jenž tématicky rámuje nadčasovost původní předlohy a která strhujícím způsobem sází jednu emocionální ránu za druhou. Z až meditativní kulturní explorace přetéká druhá Duna k cinefilním blockbusterovým vrcholům do temných zákoutí lidských tužeb, přičemž v závěrečné hodině dropne tak všeobjímající atomovku, až to člověka dožene k slzám radosti. Být svědkem něčeho takového... je jednoduše jedinečné. (05.03.2024)

Ako z jednotky, aj z dvojky (možno ešte viac) som mal pocit nadživotnosti, posvätnosti, božskosti. Všetko je veľkolepé, vznešené, ozrutné, hrá (či skôr duní) do toho neskutočná hudba a to, čo stvára kameraman, to je vrchol. Akoby sme sledovali pietne (a draho) sfilmované dejiny, akurát nie v podobe historickej fresky, ale sci-fi veľkofilmu. Kým minule som bol trochu v rozpakoch z Davea Bautistu, Javiera Bardema a Stellana Skarsgårda, tu boli skvelí, hoc podľa očakávaní je najmrazivejší Austin Butler. Za Brolinom mi v jednotke bolo smutno, ale musím skonštatovať, že hoc do toho starý dobrý Josh ide v dvojke naplno, tentoraz je skôr už len smutným štatistom. Ale taký je údel pravých rúk budúcich kráľov, všakže? Najpozitívnejší dojem som mal (okrem diabolského 81-ročného Walkena, ktorý je tu však všehovšudy tak 4 minúty) z Chalameta a Zendaye. Majú medzi sebou skvelú chémiu. Akoby sa na seba zo všetkého najradšej tu a teraz zversky sexuálne vrhli, ale zároveň si jeden druhého veľmi vážia a obdivujú ho. Zaujímavá kombinácia. Villeneuve Dunami stanovil istý štandard, ktorý bude typický pre sci-fi veľkofilmy najbližšie roky tak, ako bol svojho času smerodajný Pán prsteňov pre fantasy. Netreba samozrejme azda dodávať, že len minimum tvorcov dokázalo ponúknuť niečo viac, než netalentovanú, pohodlnú kópiu. Vážim si koniec, ktorý ide proti očakávaniam. Zostal som z neho veľmi smutný, ale v dobrom, teda ak je niečo také možné. Taký je predsa život, nie? Veci niekedy dopadnú presne naopak, než si myslíme. Akože hej, scenár obsahuje pár lacnejších dramaturgických zvratov a sem-tam nechápeme, prečo stále bojujú nožmi a mečmi (a kde majú bezpečnostné kamery), keď majú takú pokročilú techniku, ale dá sa to zvládnuť. Účasť ATJ som každopádne nepochopil. (11.09.2024)

Rok 1977 - Star Wars, 1968 - Vesmírná Odysea, 1962 - Lawrence z Arábie. Teď už vím, co lidé cítili, když v kině poprvé viděli tyto filmy. Duna 2 je se vší svojí komplexností, kvalitou a měřítkem jedním z největších sci-fi děl, co kdy vzniklo. (obsáhlý názor zde) (27.02.2024)

Čekám na každý nový film Denise s velkým očekáváním. Dunu jako knihu zbožnuji, četl jsem i ostatní od Franka. Druhý film je rozhodně velkolepý a nadherna nasnímaný. Po prvním imaxovém shlédnutí nejsem zcela přesvědčen o plném hodnocení, řeknu proč. Je tu pár změny, poměrně dost se tlačí na ženské osazenstvo a ke konci se zvláštně zrychlí... a hlavně je to vlastně dost odtažitý film. Ještě si zopakuji kino a uvidím,kam se moje pocity posunou. I první díl nebyl za plno napoprvé. Přes vše ostatní, tohle je zasloužená adaptace pro slavnou knihu. A je přenesena s velkým citem. (28.02.2024)