Duna: Část druhá
Dune: Part Two
Dune: Part Two
Réžia:
Denis VilleneuveKamera:
Greig FraserHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Timothée Chalamet, Zendaya, Rebecca Ferguson, Javier Bardem, Josh Brolin, Austin Butler, Florence Pugh, Dave Bautista, Christopher Walken, Léa Seydoux (viac)Obsahy(2)
V druhom pokračovaní epickej ságy sa Paul Atreides (Timothée Chalamet) spojí s Chani (Zendaya) a Fremenmi, aby sa pomstil sprisahancom, ktorí zničili jeho rodinu, a snaží sa zabrániť hroznej budúcnosti, ktorú môže predpovedať iba on. (Continental Film)
Recenzie (1 207)
Začínalo to celkem nadějně, ovšem jak se stopáž blížila ke konci, všechno se v prach obracelo a na konci pro mě velké zklamání. ()
Jsem v šoku... jednička mě totiž absolutně neoslovila a nevěřila jsem, že to s dvojkou bude jinak (a vážně jsem váhala, jestli se mám vůbec mrknout) ale... možná tomu nakonec ještě přijdu na chuť. Jo, stále mi tam některé pointy asi trochu unikají, ale aspoň se tady konečně něco dělo velkou většinu stopáže (a že ta je teda zatraceně dlouhá). A to obsazení je prostě parádní, tolik známých tváří. Timothée mi konečně sedl i v téhle své přelomové roli a musím říct, že mě tu dost bavil i Josh Brolin, ne že by toho prostoru měl tolik, ale byl tu prostě dost sympaťák. ()
Audiovizuálně je to jednoznačně peak a jedna z nejlepších věcí co kdy vznikla. První je akt je neprostá dokonalost ve všem, nejen audiovizuálně, ale i scénáristicky, herecky, kompozičně a gradačně. Ale zbylé dva akty, tam vidím trochu problém, jsou rozvláčné, tak nějak nedrží a hlavně jim chybí správná gradace. Je to škoda, protože kdyby to celé bylo, jako byla první hodina, je to možná nejlepší filmový počin, co kdy vzniknul. I tak je to ale skvělý kousek a upřímně se modlím, aby ta trilogie byla završena celá, protože by si to zasloužila. 85% ()
Opět bezchybný vizuál, velkolepé bitvy, a navíc excelentně dunivá hudba. Nádherná, podmanivá poušť. Dialogy přesně dávkované, aby neutahaly zbytečnými diskusemi, a přesto dokázaly vystihnout podstatu. Paul je tlačen do role, ke které se necítí povolán. Chani to vnímá pozorně a brojí proti tomu, ale kmenový vůdce Stilgar se upne na myšlenku, že právě Paul je mesiáš. Paulova matka dobře ví, že pro ni, a zvláště nenarozenou dceru, představuje Paulova role mesiáše nejlepší ochranu. A Paul se pomalu proměňuje, což Timothée Chalamet zvládl perfektně. Je to dvojka, na vygradování je třeba počkat, každopádně vybraný úsek obstojí sám o sobě, protože má smysluplný začátek i konec. ()
Všechno je obrovské, monumentální, v daleko větším měřítku než v prvním díle. Znamená to automaticky lepší? Za mě ne. Některé věci by potřebovaly víc času, abych si je dokázal přisvojit (charakter Paula), u některých je zase cítit zbytečná rozvláčnost. Imperátor nemastný neslaný (a to jinak Walkena zbožňuji), baron Harkonnen byl v jedničce taky popsán s mnohem lepším "zázemím". Ta osudovost, tíha rozhodování, padá s chemií mezi Paulem a Chani a i když se herci snaží, tak Chalamet se Zendayou zkrátka netvoří pár, abych byl jejich vztahem sejmut. Možná to vše vypadá jako velký "hejt" z mé strany, je to spíše částečné zklamání, které pramení z toho, že jsem čekal ohromný blockbuster se vším všudy a bohužel se ne úplně dostavil. Velice dobrý film to ale stále je, o tom žádná. ()
Ano, na současné poměry blockbusterů to je nadprůměrně dobrý film a jedna z kino událostí poslední dekády. Ne, ani z daleka to není bezchybný film, který byl měl přepsat žebříčky nejlepších snímků. Villeneuve mých pět hvězd vybojoval velmi na těsno - opravil problematické tempo první části a s týmem zvukařů, zvukových designerů, trikařů, CGI umělců, kostymérů a rekvizitářů a Zimmerovou hudbou stvořil tak monumentální a kolosálně majestátní audiovizuál, že diváka, zatímco cítí pod nohama a sedačkou zlověstné dunění, naprosto rozdrtí jako písečný červ několika set metrovou dunu. Villeneuvův vizuální otisk je tedy skutečně silný (velmi imponující je také jeho typická práce s barvami a geometričnost mizanscény), a tak celý film staví na rule of cool - tedy že to sice všechno hezky vypadá a zní, ale obsahově lehce strádá. Hlavní příběh o pomstě nepřináší mnoho nového a obecně výrazně lépe slouží jako ostrá kritika náboženství, takže nejzábavnějším se stává vstřebávání worldbuildingu (ne až tak skrze expoziční bloky jako prostřednictvím agresivního a tajemného naznačování a nevysvětlování prazvláštních kostýmů nebo schopností). Ústřední hrdina Paul se ocitá v této narativní pasti a stává se kvůli svému utrpení duševně vyprázdněnou schránkou, což možná postupně zpřetrhá emoční vazbu s divákem. A i když se s tím dá pracovat (např. jako v Attack on Titan), u Duny mám jisté pochyby. Film naštěstí/bohužel skončí velmi rychle vyeskalovaným finálem, ve kterém však (obdobně jako ve většině filmu) chybí nějaké větší napětí, takže si na vyvrácení či potvrzení mých obav o rozvíjející se psychologizaci postav budu muset počkat. Snad ne příliš dlouho. ()
Více než samotná Duna, mě vždy fascinovali ti lidé fascinovaní Dunou. Přece k tomu musejí mít důvod! Zvukem jejich hlasitých ód jsem byl opět jak tamější červ přilákán. A zas jsem byl jen lstivě osedlán! Ostatní si užívali cestu, zatímco já byl jen tři hodiny vlečen pouští… Opravdu bych chtěl sdílet hezčí dojmy, ale v mém aktuálním životním období je zdá se nenalézám. Samozřejmě že vnímám tu monumentálnost a naléhavost v každém záběru… Ale zkrátka – celý tento svět, a i ta nejposlednější postava v něm, mě zanechává naprosto chladným. Můžu však potvrdit mírné polepšení od jedničky. ()
Hodně masivní, vlastně k***a masivní. Konečně už bude Denis pro ostatní pořádně známý a patřit k top režisérům, pro mě už tam patří dlouho. K tomuhle asi není ani co vytknout, pouze pár pomalejších scén, ale film si nemůže držet neustále takové rychlé tempo. Jeden herecký výkon lepší než druhý, každá postava byla úžasně napsaná a každý tu měl akorát svého prostoru. Austin Butler mi dal seriózní Jokera vibe z Dark Knighta a Timothée nám hlavně v druhé polovině filmu ukázal, proč je momentálně jeden z nejtalentovanějších herců. Poslední třetina filmu naprosto epická. Snad se Denis na trojku vrhne co nejdříve. Hans za mě v nejlepší formě co ho znám (jsem rád, že se tam, sice na chvilku, vyskytla hudba z prvního dílu). Oscary bych zde přál všem, hlavně Denis a Timothée. Lepší sci-fi už jen tak neuvidíme. ()
Jako jo, je to film, který dává smysl kinům a oči i uši zahltí naprosto maximálně. Ale nestrhne. Do maxima mu něco chybí. ()
Vzhledem k tomu, že jsem tu nedávno komentoval první část, nelze k pokračování říct mnoho. Jde de facto o dva stejné filmy, což v tomto případě není nutně špatné, protože jestli to funguje, nevidím důvod se toho nedržet. Filmy jsou díky tomu konzistentní a skutečně fungují do určité míry jako dvě navazující epizody, dva celky, které musí být viděny k plnému užití příběhu (k čemuž by mohlo pomoci ještě třetí slibované pokračování, ale to se prý jen tak nekoná). Navzdory všem předpokladům tak není Duna Part Two nejzajímavější pro Sofiinu volbu mezi Zendayou a Florence Pugh, což mohlo být silné a nosné téma, ale skutečně stojí na příběhu. Ten je po vzoru prvního dílu jednoduchý a šablonovitý, ale jeho pojetí, vizuál, atmosféra a myšlenka o nebezpečí plynoucím z mesiášským figur tak mohou být výraznější. Přiznejme si totiž, že různých šablon najdeme ve filmech mraky, ale obvykle jim nevěříme, protože nejsou vybudované dostatečně, aby nemohly být rozeznány. V případě Duny, která se pečlivě věnuje světu a atmosféře, se toto neděje. Neposoudím, jak moc je Duna filmová událost roku, netvrdím, že tam nejsou hluchá místa (asi největší zklamání bylo za mě naprosté nevyužití herce Walkenova charakteru, byl tam jako takový nevýrazný děda - což asi koresponduje s předlohou, s mými očekávání o herci ale ne), ale je na ní znát, že se rýsuje nová velká trilogie, kterou si snad budeme ještě dlouho pamatovat. (film viděl v síti kin Yelmo v obchodním středisku Islazul v originálním znění se španělskými titulky. Mimo naši trojici byli v celém sále jen další čtyři lidi, což je děsivé, ale vinu dávám titulkám) ()
Vůbec nebudu srovnávat s knihou nebo řešit, jak je příběh brutálně okleštěný. Protože tohle má být, a úspěsně i je, vizuálně a zvukově podmanivý spektákl, co sleduje osud hlavního hrdiny (zde třeba ze skvělé perspektivy Chani) a mimovolně nám ukazuje různé paralery z naší historie a různých kultur. Doopravdy jsem se někdy spíš cítil jako na vernisáži nejlepšich fotografií z dalekých či katastrofou potkaných koutů světa. I proklínané CGI efekty zde vypadají z větší části naprosto přirozeně a správně nedokonale. A do toho po dlouhé době herecký výkon, co mě bez očekávání praštil do očí a to fenomenální Austin Butler.. Jinak film doopravdy ideální do Imaxu či minimálně do Dolby Atmos sálu. ()
Pokud jste nečetli knihy a líbila se vám jednička, běžte a těšte se na film roku. Já jako hardcore fanda předlohy ale musím trochu rýpat :) Došlo totiž na nevyhnutelné a Villeneuve musel začít škrtat. Knižní Duna se prostě v plném rozsahu zfilmovat nedá. Naštěstí, na rozdíl třeba od Lynche, měl jasnou vizi, a dokázal z Duny udělat komornější a akčnější záležitost, která funguje a příběh přitom příliš netrpí. Absence komplexnějšího world-buildingu ale bohužel zabolela hlavně na konci filmu. Tam, kde knižní Paul Atreides konečně odhalí čtenáři rozsah svojí vize, a spustí promyšlený galaktický šach-mat, filmový Paul doklopýtá do cíle výrazně chaotičtěji. A hlavně, tam kde Frank Herbert majestátně ukončuje své dílo (a později jen neochotně navazuje neplánovaným pokračováním), Villeneuve se ani nezastaví, a hned plynule přechází do budoucího třetího dílu. Škoda, bez výraznějšího zakončení Duna 2 na plné hodnocení bohužel nemá. 80 % ()
Já Vám nevím ... na mě tam byla zima, necítil jsem vedro z pouště, nebylo tam tetelení se vzduchu nad horizontem (v Lawrencovi z Arabie to tam bylo). Fajn podívaná, ale boží to nebylo. ()
Hodnotím stejně jako první díl. Má to i stejné výhody a nevýhody jako první díl - v porovnání s Lynchovou Dunou: místy je to natáhlé, místy se to více drží předlohy, místy zase méně. Vizuál je ale samozřejmě super a hudba ho krásně doplňuje. Co dodat... byl jsem zvědavý na Navigátory, ale nejsou tu (tak snad v dalším filmu). Byl jsem zvědavý na císaře, ale poměrně mě zklamal. Harkonneni jsou ale fajn, hlavně stylová část na Giedi Prime. Tu jsem si užíval. Více v mé audiorecenzi, kde rozebírám různé odchylky od knihy, a též porovnávám s Dunou Davida Lynche. ()
Bravo...Bravo...neskutečné! ()
Spoilery. Duna pôsobí masívne. Nie len rozľahlosť púšte, vtáčie perspektívy a veľké celky, ale aj otrasy a zvuky dopadajúcich mechanických končatín ženúcich obrovské stroje a červo-vábiace zariadenia umocňujú tento pocit. To platí aj pre hudbu. Veľkú časť času však i tak sledujeme fremenov vo fádnych, splývajúcich farbách, ako odvádzajú mravčiu robotu a polemizujú nad ich presvedčeniami ohľadom mesiáša. Na jednej strane ich usilovná robota – likvidovanie prichádzajúcich nepriateľských jednotiek – je striedaná s riešením „interných záležitosti“ kmeňa, a film tak pôsobí dynamickejšie; na druhej strane akčné scény sú väčšinou dramaturgicky nezaujímavé a zameniteľné. Nepriateľské jednotky sa objavia, fremeni sa postavia z piesku a bojuje sa. Jediná zapamätateľnejšia scéna bola pre mňa snaha zničiť „vrtuľník“, pretože mala jasne definovaný, veľmi špecificky cieľ (t.j. zničiť vrtuľník) s niekoľkými jasnými, odlišne náročnými prekážkami, ktoré gradovali (pozemní vojaci, hýbajúce sa rameno stroja, pod ktoré sa skrývajú, ochranný plášť vrtuľníka) + v nej neúčinkovali bezmenní fremeni, ale hlavné postavy. Samozrejme nie všetky akčné scény musia byť nutne takto zaujímavo rozvrhnuté. Napr. jednoduchý záverečný boj Paula a Feyd-Rautha je pomerne uspokojujúci jednoducho preto, že bol očakávaný, a tak uvoľnil budujúce sa napätie. Avšak potenciálne mohol byť ešte dramatickejší, ak by (a) Paul aj Feyd boli dostatočne budovaní ako výnimočne silní bojovníci pre bezprostredný boj a/alebo (b) bol medzi Paulom a Feydom osobný konflikt. Za celý čas však dostaneme len veľmi málo indícií o tom, že Paul a Feyd sú zvlášť dobrý bojovníci. Paul spĺňa hlavne úlohy, ktoré ho majú kvalifikovať ako fremena, nie ako výnimočného vojaka so sečnou zbraňou, avšak aspoň z jednotky vieme, že je veľmi dobrý bojovník. O Feydovi je nám zmnožene (vizuálne aj verbálne) zdeľované, že je krutý, avšak ideu o tom, že je výnimočný bojovník, nemáme z čoho odvodzovať. Najbližšie sa k tomu dostaneme v boji v aréne, kde však, ako sa dozvedáme, vždy bojuje s ochranou, proti otráveným protivníkom; pričom sledujeme prvú výnimku, kedy bojuje bez ochrany, ale to len proti jednému protivníkovi, ktorý nevyzerá byť v úplne ideálnom stave (a i tak je to pomerne rovný boj!). Pritom boj Feyda a Paula mohol byť pomerne jednoducho a úsporne dramaturgicky povýšený na osobný aj vzrušujúcejší, keby napr. Feyd pomerne jednoznačne porazil Gurneyho (pretože Gurney je dobrý bojovník a zároveň je veľmi blízky Paulovi). Anticipácia stretnutia Feyda a Paula by tak bola ešte väčšia, a finálna scéna tak ešte napínavejšia a uspokojivejšia. Ešte horšie je to s Imperátorom, ktorý je počas väčšinu stopáže navrchu, ale ako postava pôsobí veľmi krehko a pasívne. Namiesto toho je veľa dramatickej tenzie budované skrz (a) všetko-alebo-nič situácie, kedy postavy čelia situácii, v ktorej buď výrazne povýšia svoj status (a predsa je to mesiáš!), alebo ho znížia na nehybné telo ovievané pieskom, teda zomrú (Jessica, keď pije vodu života; Paul keď pije vodu života; Paul, keď má úlohu osedlať červa; Paul, keď sa bije s Feydom), alebo (b) odlišné názory týkajúce sa viery, zjavení, či proroctiev. Tieto opozície, čierno-biele zmýšľanie, smrť (zradca, podvodník, nehodný) vs. vyvolený, podľa mňa dobre navodzujú kmeňovú a pradávnu atmosféru a zaujímavo budujú svet Duny ako alternatívny, ale nie tak nepodobný svetu nášmu. K tomu samozrejme dopomáhajú aj kmeňové prvky v hudbe Hansa Zimmera. Aj keď dôvody samotných presvedčení/postojov/motivácie postáv a ich premeny sú v tomto diskurze nie vždy úplne jasné. Duna na filmových plátnach ešte neskončila a prirodzene sa tak nemohlo uzavrieť ani všetko načrtnuté v druhej časti. O to viac by však podľa mňa mal byť dôraz na nenastavovanie zbytočných slepých uličiek: načo s nami Margot zdieľa informácie o slabinách Freyda, toho, ako sa dá ovládať a navodzuje tak očakávania, ktoré sa nenaplnia? Jednak sa za celý čas nijako s tou informáciou nenarába (o čo zaujímavejšie by bolo, keby sa k informácií dostal napr. Paul a zužitkoval ju, namiesto toho, žeby ho len porazil v obyčajnom boji?), a jednak už ani nebude na úžitok v ďalších filmoch, keďže Feyd zomrel. Možno je to kvôli tomu, že tieto charakteristiky zdedí jeho syn v budúcej časti, prečo ale potom tieto informácie zdieľať v polovici druhej časti? Napriek niektorým mojim výčitkám, Duna je dobre režisérsky ukočírovaný kolos a určite sa na ňu nepozerá zle. 75-80% () (menej) (viac)
Krásný dílo. Jen: 1) Rozdělením na vícero částí dvojka znatelně trpí, protože začíná s useknutým začátkem a končí s ještě useknutějším koncem. Samostatně nefunguje až tak dobře. 2) Dialogy jsou fakt slabý, ale Villeneuveovi se tohle lehce promine. 3) Obrovský skok, ve filmu ne uplně vysvětlený, jak se z Paula váhajícího a kapku submisivního stane Paul ultraasertivní, poněkud chladný a agresivní. ()
Part One mě bavila více ... a co trojka - part Three, Four atd. ? ... zase jen natahovaná punčocha. Píseční červy - to nejlepší z Duny - vůbec nevyužiti ve své celé monstrozitě - velká škoda ... utahané, dlouhé a zbytečné ... ()
Jednoduše řečeno master piece. Už dlouho jsem neměl pocit, že jsem byl u nějaké velké kino události a nyní to nastalo. Osobně nemám co vytknout. Hudba, vizuál, kamera, herecké výkony i příběh mě naprosto pohltili od první minuty. Když byl po třech hodinách konec, říkal jsem si, že bych byl vděčný ještě o hodinu navíc. Za mě absolutní pecka, kterou by měl každý fanoušek filmu povinnost shlédnout. Jasně zářících a silných 5* ()
Něco jako když je Afghánistán nejdůležitější země světa a velmoci se střídají v jeho ovládnutí. V galaxii probíhá reálpolitika typu Hra o trůny a vše se řeší na planetě ručníkářů, kteří za proroka nejdou vyhladit. Dunu už jsem četla dávno, ale mám pocit, že autor některé věci zamýšlel jinak než tvůrce filmu. Velkofilm jak se patří si nezadá se svými sci-fi a fantasy předchůdci SW, LOTR, Avatar apod. Efekty na jedničku a díky stopáži se tam vejde víc z děje a rozvíjení postav než třeba v Lynchově adaptaci. Zvuk mi občas přišel přepálený. V Hobitovi byli všichni z gumy, tady zase je prostředí z plechu a i pírko spadne s pořádnou řachou. V Duně to holt duní. :) ()
Súvisiace novinky
Twisters přináší smršť do kinosálů
Katastrofický dobrodružný snímek Twisters, volné pokračování legendárního blockbusteru Twister z roku 1996, má nyní za sebou první víkend od svého nasazení do amerických kin, a jak se zdá, hlavy u… (viac)
V hlavě 2 má miliardu
Filmový rok 2024 zná svůj první miliardový hit. Nestala se jím Duna: Část druhá, ačkoliv se svými 711 miliony měla docela dobře nakročeno, ale dosáhlo toho jiné pokračování dalšího populárního snímku… (viac)
Druhé V hlavě je obrovský hit
Rozjuchané emoce nejsou pouze předmětem nového animáku V hlavě 2, neboť neskrývanou radost v současnosti jistě prožívají i u studia Pixar, potažmo u Disneyho. Film, v němž sledujeme myšlenkové a… (viac)
George Lucas dostane čestné ocenění v Cannes
Legendární americký režisér, scenárista a producent George Lucas letos bude jedním z recipientů čestné Zlaté palmy Filmového festivalu v Cannes. Stane se tak 25. května během zakončovacího… (viac)
Reklama