Rosetta

To tú kameru držala v ruke tá ožratá matka, keď práve sama nebola v zábere? Len vďaka "istej ruke" kameramana je ten film miestami takmer nepozerateľný. Nejaký génius na prelome tisícročí "objavil" roztrasenú kameru a všetci filmoví tvorcovia sa potom išli zblázniť, aby aj oni tento skvelý "vynález" zaradili do svojich filmov. Má ta kamera budiť dojem väčšej realistickosti? To akože keď chcem vidieť skutočnú realitu, tak musím silne triasť hlavou? Je to velká škoda, lebo tento film je inak veľmi dobrý (nebyť tej kamery, možno aj hviezdičku prihodím). Rosetta je tvrdá bojovníčka, ktorá sa musí obracať v bezútešných podmienkach a všetko jej zúfalé úsilie smeruje k tomu, aby si našla stále zamestnanie. Je tu pekne zobrazené, ako dokáže takéto prostredie narušiť charakter človeka a vyrobiť z neho skoro až sociopata. V úlohe Rosetty sa predstavila mladučká Émilie Dequenne, ktorej prejav je na neherečku nadmieru vierohodný. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (28.08.2022)

Naturalisticky natočené drama z prostředí lidí na okraji společnosti. Téměř dokumentární styl (hlavní hrdinka má neustále v patách ruční kameru) se soustřeďuje na obyčejné detaily a každodenní namáhavou rutinu. Pro vykonstruovanost tu není místo. Pokud patříte k příznivcům sociálně-kritického filmu, dovoluji si doporučit další dva snímky: "Můj bratr Tom" a "Ahoj Terezko" - jedná se o obdobně realistické sondy se shodným tématem (dospívání v těžkých podmínkách). 8/10 (22.06.2010)

Fuj, já na ty evropský arty snad nebudu radši koukat vůbec. Deprese, deprese, beznaděj, deprese, v Evropě jsou cáklí filmaři prostě, nebýt Hollywoodu, tak tu už všichni spácháme sebevraždu. Sedmý kontinent od Hanekeho se ještě dal rozdýchat,ale tohle fakt ne, absolutní psychické peklo, které udolá i ty největší optimisty. A je to natočeno tak hyperrealisticky, že si nedokážete říct "je to jen film." Máme svý vlastní problémy a pak se ještě dobrovolně díváme na takovéhle filmy... budete trpět, to zaručuju. Film, který už nikdy v životě nechci vidět znova. A jdu na meruňkovici od Rentona... (11.07.2007)

Od Émilie Dequenne v roli Rosetty se kamera ani na moment nehnula a za to tedy klobouk dolů, když vezmu v úvahu i to, že jsem měla pocit jako kdyby to snad ani nehrála. Role to byla svým způsobem nevděčná, protože jednu chvíli jsem jí strašně litovala a pak přišly momenty, kdy jsem měla chuť jí pořádně proplesknout, jakou jsem na ní měla zlost. Ale je to asi tak, že zoufalost dokáže člověka někdy hodně zlomit a pak dělá věci, které by za příznivějších okolností nikdy neudělal. Přemýšlela jsem, jestli jsem na její tváři postřehla úsměv a mám takový dojem, že ani jednou. A celá ta depresivní atmosféra byla navíc podtržená nevlídným počasím s neustále zataženou oblohou. Celkově to působilo téměř jako neutěšený dokument o jedné dívce, která úpěnlivě hledá svoje místo na zemi a ten konec byl na moje gusto možná až moc otevřený.. (26.06.2016)

Překvapuje mě, že tolik diváků vnímá Rosettu jako depresivní film (nebo vlastně nepřekvapuje?). Viděl jsem od Dardennů většinu jejich (hraných) filmů a nikdy ve mě - navzdory složitým osudům jejich hrdinů - nazanechaly sklíčenost, spíš naopak. Dardennové svoje postavy milují, mají pro ně pochopení i ve chvílích, kdy se chovají amorálně a zbaběle, odpouštějí jim, aniž by relativizovali jejich viny, nahlížejí s respektem na jejich utrpení, aniž by je zahrnovali soucitem, vedou je k sebereflexi a pokání. Dardennovské utrpení neprobouzí depresi ani beznaděj, neskličuje, ale zušlechťuje. Dardennové diváka - na rozdíl od řady jiných evropských "artových" režisérů - netrápí, ale směřují ho ke kráse a polepšení. Rosetta je ve všech těchto ohledech jedním z vrcholů jejich tvorby. (29.07.2018)