Čtyři roční období

Není to ani pronikavá nemilosrdná analýza typu Bergmanových Scén z manželského života, a ani tu nenajdete komické etudy jako ve filmech od jistého newyorského neurotika. Alda je spíše předchůdce "svěrákovštiny", protože čaruje s obrazovou kompozicí (někdy až na hranici kyče - jarní rozhovor Aldy s manželkou za oknem při dešti či malebnost univerzitního městečka) stejně jako Svěrák syn, a píše jednotlivé dialogy jako Svěrák starší, tj. i když se dotkne často nečeho bolavého, ihned nasadí smířlivější tón (občas se nenávidíme, občas si vjedeme do vlasů, ale přesto se máme moc a moc rádi). Ale zatímco firma Svěrák otec a syn s.r.o. se rozhodla přinášet čechům moudrá poselství, Alda "jen tak" sleduje své tři páry, aniž by chtěl dojít k nějakému velkému životnímu moudru / "Vždycky když si vzpomenu, že chci jet do Československa, rozbrečím se" - tak pro newyorskou střední třídu bylo Československo exotickou destinací, jako je pro nás třeba Thajsko? (27.08.2009)

Díky a poklona Aldovi, který sem vnesl velkou špetku citu. Málokdy natrefíte na americký film, který by nebyl odtažitý od reality, který by pohladil, pobavil, který by byl ze života. Dovču na jachtě jsem díky těm lokacím upřímně záviděl. Dabing moc dobrý, akorát pan Čapka na Aldu ne, to prosím raději Skopala nebo Pavla T. (07.12.2015)

Alan Alda mě svojí režisérskou prvotinou dostal. Přiblížil přátelství tří manželských párů takovým způsobem, že v půlce filmu jsem měl pocit, jako bych je znal celý život. Možná mi rozmanitost jejich charakterů připoměla někoho z mých známých. Pocity štěstí, zamilovanosti, manželských krizí či hádek - ovšem vše bez jakéhokoli nádechu morality či stranění tomu nebo tomu. A jeden z mála filmů ukazující fakt, že někteří lidé se hádají a nemohou si přijít na jméno, ale v nesnázích si dokáží vyjít vstříc a navzájem si pomáhat. 100%. (11.04.2010)

Alan Alda coby režisér, scenárista a samozřejmě i jako herec 103 minut obdivuhodně balancuje na hraně komedie a dramatu a je radost se na to balancování dívat. Hlavní postava není jedna, nejsou ani dvě, je jich rovnou šest, a přitom jsou všechny tak napsané, že ani jedna není opomenuta. Situace, do nichž se dostávají, snad musel Alda odkoukat přímo ze života (pokud ne z vlastního, tak z cizích), jak uvěřitelně působí, a díky ději chytře rozdělenému do čtyř kapitol zakončených pointou je všechno ještě zajímavější. Z hereckého obsazení se mi líbili snad úplně všichni, ale vyzdvihnout musím Aldovu dceru Beatrice v menší roli kouzelně zachmuřené studentky ze třetí podzimní kapitoly. Ta byla skvělá. (19.08.2014)

Benjamin Hawkey Pearce (tuhle nalepku mu uz nikdo neodlepi) je dobry reziser a scenarista, vzdyt to dokazoval v nemalem poctu dilu, jednoho z nejuspesnejsich serialu. V tomto snimku si vzal na musku partnerske vztahy trech paru, dobrych kamaradu. Nepatrna vyhybka jednoho z nich, dokazala rozdmychat ohen u ostatnich. Alan nezabredaval moc do hloubky (tam nechal zabrednout akorat vypulirovanej mercedes), jakmile slo do tuheho, okamzite z toho vyjel a jenom nakousaval z dortu dramatickych vypjatych scen. Nehyri zde prehrsli moudra, jen nechava pribeh volne plynout. Me zaujala predevsim (jak uz napsal Mortak) ta jeho pestra obrazova kompozice (jako z ladovskych obrazku) malovana. Ale jako by to vsechno bylo malo, jako kdyby zabrzdil prilis brzy a neodvazil se jet jeste o kousek dal, pak by mohl byt i tento nenapadny snimek o kousek dal. (28.08.2009)