Kto to tam spieva

Nesmál jsem se, spíš mi chvílemi šel mráz po zádech. 1) U nás téměř neznámý neobyčejně kultivovaný snímek se stal v Jugoslávii pojmem ihned po uvedení 1. ledna 1980. Dnes je snad nejcitovanějším balkánským filmem. V roce 1996 filmoví akademici Jugoslávie (AFUN) zvolili snímek za nejlepší srbský film za období 1947 - 1995._____ 2) Spoiler. Komentátor gaborovicmario na IMDb zajímavě vykládá smysl filmu (parafrázuji): Autobus představuje hromadu veteše, která se jen stěží prodírá zaostalým Srbskem. Postavy představují různé sociální skupiny a třídy. Hádky mezi nimi jsou běžné a typické, Srbové jsou známí pro neschopnost harmonického soužití a maloměšťáctví. Mlčící babka vzadu v autobuse představuje Smrt. Poslední výstřel padá z jejího úhlu pohledu. Každá postava odhalí své špatné stránky: zpěvák - svůdník, naivní ženich, budoucí zkažená nevěsta, hrdý válečný hrdina, nonšalantní lovec nebo přísný průvodčí, který okrádá cestující. Jen cikáni navzdory své chudobě a společenské marginalizaci nakonec přežijí._____ 3) Zaujal mě 33letý režisér Slobodan Sijan, 30letý scénárista Dušan Kovačevič (narozený, věřte nevěřte, ve vesničce Mrdjenovac - Мрђеновац) a Miodrag Kostič (harmonikář a vynikající cikánský zpěvák, neplést se současným podnikatelem, prý nejbohatším mužem Srbska)._____ 4) Mimořádně informativní stránku o filmu doporučuji prostudovat samozřejmě až po zhlédnutí snímku._____ 5) Snímek byl natáčen v největším evropském pískovém terénu Deliblatske Peščare (poušti) ve Vojvodině, kde je asi 300 km2 písku. _____ 6) Výstižný koment: Marigold._____ 7) Sviće zora u subotu / dan doleće iz daljine / siromasi ovog kraja / čekaju da sunce sine / jooj /_____ Za Beograd, firmom Krstić / upravo se narod sprema / sve razloge za put ima / samo sreće valjda nema / nema joooj /_____ Nesrećnik sam od malena / od sve muke pesme pevam / voleo bih majko mila / da sve ovo samo snevam / jooj /. (30.04.2015)

Jeden z nejpříjemnějších, nejzábavnějších a nejživějších filmů. Nebudu se ohánět slovy podobenství, či metafora. Tento půvabný snímek především odhaluje srbský naturel v jeho celé nahotě. Neústupnost, nepoddajnost a svéhlavost. Hrdost, mužnost a teatrálnost. Jejich pře jsou důmyslné hry mužství, kdy se do slov, gest i pohybů promítá celá krása i smutek života. Vynáší se trumf za trumfem, vyslovují se vzletnější a ohnivější slova, gestem se snaží o zjednání respektu, aby se nakonec dospělo ke společné a vzájemně uspokojivé shodě, vyhovující oběma stranám. Neexistují překážky, vše se dá překonat, zaplatit, či obkroužit. A ta jejich schopnost šmelinaření a rozpoznávání situací, kdy je možné si přivydělat. Samozřejmě má tato zatvrzelá hrdost i své stinné stránky. Například strach nahánějící touha po krevní mstě. A tak cesta necesta starým rozhrkaným autobusem zábavně utíká i představitelům rolí. Celé bandě velí provozovatel autobusové linky Krstič (skvělý Pavle Vujisič), neoblomně drží otěže ve svých rukou a těžce nese náznaky odporu. K ruce má svého synka Miška (Aleksandar Bercek), neúnavného a nadšeného řidiče. Je tu zpěvák (zajímavý Dragan Nikolič), snažící se udělat dojem na jedinou ženu, nevěstu (Neda Arnerič). Je zde provokující chytrák (Danilo 'Bata' Stojkovič), absolvující část cesty vodou. Je zde starý a hrdý veterán (Milivoje Tomič), držící si své zásady. A stále vyhazovaný nebezpečný lovec (Tasko Načič), a chronicky nemocný muž (Boro Stjepanovič), a ženich (Slavko Štimač), toužící po sexu. A vše dokreslují dva cikánští muzikanti (Miodrag Kostič a Nenad Kostič), zažívající stejný přístup, jako kdekoliv jinde. A tak plyne obrázek do země vepřových zabíjaček, pravoslavné pietní úcty, hrdosti, temperamentu a života. Někomu zdá se divoký, alespoň žijí a prožívají celý ten nádherný život. S vášní, s láskou, i s nenávistí a odhodláním. (06.01.2015)

Juhoslovanské filmy majú svoje osobité čaro, iskru a su plné života. Tie Kusturicove sú notoricky známe, ale tento nie tak nápadný filmík má takú živú atmosféru plnú bizarných postavičiek a situácií že natočiť niečo podobné v dnešnej dobe by sa už asi ani nedalo :) Je to svojím spôsobom metafora života kde má svoje miesto láska, chamtivosť, závisť ale aj priatelstvo a vzťah k rodine. Väčšinou mi hudobne vstupy vo filmoch vadia ale tu akosi prirodzene zapadajú, že to vôbec nepôsobí rušivo aj keď sa opakuje ten istý hudobný motív dookola (11.05.2014)

Podle kritiků jeden z nejlepších jugoslávských filmů. Příběh o tom jak se autobus snaží dostat do Bělehradu je velmi příjemný a ti cikáni tomu dodávají neutuchající šmrnc. Hudba je velmi pěkná, svižná a popohání děj do další kapitoly. Atmosféra druhé světové války na Balkáně je ztvárněná velmi pěkně jako například místní venkov, kde se toho i přes nepřízeň osudu mnoho do dneška nezměnilo. I když začátek a průběh filmu je ražen humornější cestičkou konec je spíše tragický a poukáže na život tehdejší doby. (30.08.2006)

Milý to bylo. Příjemný. (V mým případě za předpokladu, že s nimi nesedím v tom autobusu. To by můj žaludek nepřežil.) Jestliže jsem po tom ale sáhnul na základě FB doporučení, že to je taková ještě lepší Černá kočka, bílý kocour (možná naopak), tak tady musím říct, že Kusturicův počin je ještě o několik tříd a galaxií dál a výš. Tento typ zázraku se bohužel nekonal. Ale koukalo se na to hezky, to připouštím. (22.01.2015)