James Bond: Zajtrajšok nikdy nezomiera

Velice dobrá součást bondovské série, Brosnan prostě vrátil postavě agenta Jejího Veličenstva to, co jí sebral tragický Timothy Dalton. Ale Connery je zkrátka Connery, i když, ruku na srdce, staré bondovky jsou už přece jen trochu přešlé dobou, a tak je nám třeba "moderního" Bonda, nové krve. A tu představují především čím dál rovnocennější partnerky, ať už na té správné či špatné straně. Tou nejemancipovanější, nepočítám-li Jinx z Die Another Day, je bezpochyby Wai Lin, kterou hraje skvělá Michelle Yeoh. Jonathan Pryce jako Eliott Carver je ve své roli megalomanského mediálního magnáta přímo mistrovský, dočkáme se samozřejmě i super vychytaného BMW a konečně po půl století James Bond vymění věrného Walthera PPK za "zbraň 21. století" (jak tvrdí její výrobce) - Walther P99. A pokud nevíte jak se dá jet na motocyklu s partnerkou, se kterou vás spojuje opravdu silné pouto, mrkněte se na Tomorrow Never Dies. Nebudete litovat. A málem bych zapomněl - titulní píseň, která bohužel poněkud propadla, nazpívala Sheryl Crow. (24.01.2003)

Vida, když jsem Zítřek komentoval poprvé, nebyl jsem zrovna příliš "sečtělý" bondovský fanda, čili jsem ho docela slušně utřel. Dnes však není včera, čili opravuji. Roger Spottiswoode natočil opravdu perfektního Bonda s aktuálním přesahem k manipulativní moci médií, ale jinak s typicky bezstarostným (v Brosnanově podání až klukovským) šarmem a stylem, který se v mnohém (hudební doprovod, starý dobrý Aston Martin, citace starších bondovek) dovolává 007 klasik. Jonathan Pryce je jako záporák opravdu výtečný, má v sobě ten typický mix prohnanosti, nebezpečnosti a slizké zbabělosti. Götz Otto alias Mr. Stamper není sice nic extra, ale pár světlejších chvilek má. Zcela ho však svým štěkem zastínil výtečný Vincent Schiavelli vulgo Dr. Kaufmann. Jinak je to Bond se vším všudy – vynálezů víc než kdy jindy, akční scény velkolepé přesně dle modelu Brosnan pro konec 20. století, ženy krásné, martini s vodkou protřepané, nemíchané. Jen dvě věci mi kazí radost – velmi nevtipný konec (kde jsou geniální štěky Rogera Moorea?) a titulní píseň Sheryl Crow, která se absolutně nemůže měřit se závěrečnou Surrender. Edit 2012: I v kontextu rapidně stárnoucího GoldenEye tahle bondovka pořád působí velmi svěže. Má mnohem vyváženější tempo, které sice některými postupy (rychlé jízdy kamer, obracení perspektivy) připomene módu 90. let, ale v zásadě se svým přehledným a od detailů oproštěným stylem odvolává ke klasickým filmům z počátku série. Konec je ale přeci jen slabší, statičtější a prkennější. Mimochodem, dobře, že Brosnan vzdal pokusy Bonda polidštit emocemi (romantická selanka s Teri Hatcher se skutečně do této kategorie nedá počítat) a vede ho před tím zpochybňovanou cestou "boy with toy". Přesně tady se mu celkem daří být přesvědčivý. (11.02.2004)

-- 18. -- V pořadí druhá bondovka s Piercem Brosnanem, kterého jsem si za tu dobu nedokázal oblíbit, i když v historii filmové postavy s názvem James Bond je zapsán písmem zlatým, stejně jako má barvu oko, které jeho život zasáhlo relativně nedávno a proto ho musím brát stejnou měrou jako ostatní představitelé. Ale zpět k příběhu. Osmnáctka je číslo, které se rozhodně neztratí i když...akce je požehnaně, prakticky od začátku až do konce. Nebýt, ale tak neuvěřitelných, splácaných a chvílemi až vtipných scén stálo by rozhodně za to, udržet se v křesle po celý příběh, ale není tomu tak. Nebo tedy, mně se ony akční scény příliš nelíbili. Originální jistě jsou, obrovské také, ale ta nesmyslnost, ta nesmyslnost, která k Bondovi v podání Pierce Brosnana prostě patří. Koneckonců dá se to vydržet a samotná bondgirl Michelle Yeoh příjemně potěší nejedno oko diváka, když už ne ty akčněji založené záběry, tak pohled na ní rozhodně. A proti komu, že to tentokrát Bond bojuje? No, proti muži, který chce vyhlásit válku kvůli sledovanosti, jak řiká samotný James? Sláva a bezmezná moc, to je oč tu běží. Jonathan Pryce ho zahrál relativně dobře, ale už jenom fakt koho hraje docela zarazí, stejně jako celý tento film. Koneckonců, ale také potěší chvilkovými záchvaty suchého humoru, který Pierce Brosnan umí podat s nádechem šarmu, který v sérii byl neméně potřeba a tak rozhodně stojí za to tento film vidět. -- Bonde, Vy jste jak dítě ! (28.07.2007)

Jedna z nejslabších Bondovek, co jsem zatím viděl, která mě definitivně utvrdila v tom, že Bondi jsou pro mě jen dva, Connery a Graig. Pak je ještě snad jeden srandovní Moore. Navíc tenhle film zestárl mnohonásobně víc, než věci ze 60. let, které kromě retro nádechu bodují díky návratu tehdejší módy a designu. Zatímco pozdní devadesátky se vrací možná tak ve zvrácených remixech na dekadentních večírcích (už jen ty cyberpunkové titulky, achich ouvej). Další věc, která trochu naštve, že jediným opravdu dobrým hercem široko daleko je Michelle Yeoh, přičemž za adresáta jejího přezíravého úsměvu jsem záhy přestal považovat západního agenta, ale spíše celý film. Pryce a Schiavelli připomínají spíše nějaké postavy z Powerse, Lundgrenův klon to těžko zachrání a Judi Dench v úpletové šatovce na to zase nemá čas. Brosnan je namydlený panák, kterej sice možná akcentuje britské gentlemanství, ale dusí jakoukoliv věrohodnost mašiny na zabíjení a internacionálního playboye. (10.03.2013)

Tak jak globalizace postupuje, zaplavuje nejen datovou a informační síť, ale i herecké obsazení. Místo ruska a orientu tu ted máme čínskou představitelku, která se mi ze všech agentek líbí nejvíc, protože nestaví na vzhledu, ale na schopnostech a jí jediné jsem sto uvěřit že je, byla a vůbec může být agentkou. A zase jsem si našla oblíbence - toho fešáckého blondýna. Ptám se sama sebe, kam na to chodím. (16.10.2011)