Zapomenutí

Sonda do každodenního života dětí a dospívajících patřících k té nejchudší, nejšpinavější vrstvě mexické společnosti. A že se na ni vůbec nedívalo dobře. Hlavní hrdinové tak jako spousta dalších jejich vrstevníků jsou už předem odsouzení k chudobě, neúspěchu, přežívání. A v jejich případě i k náběhu na kriminální dráhu. Ne proto, že by byli ve své podstatě zlí a rodili se již jako zločinci, čistě proto, že mají velmi mizernou naději na lepší život, a žádná odměna za příkladné chování je rozhodně nečeká. Pro takhle demotivované a vlastním společenským statusem izolované, vyděděné jedince pak není nic jednoduššího než krást, ničit či dokonce šáhnout někomu na život. Třeba jako v případě El Jaiba, ukázkového spratka rostoucího pro šibenici. Oproti němu mladší Pedro ještě špetku naděje má, a dokonce dostane i příležitost, jenže okolnosti společně s minulostí mu dají znovu pocítit krutou realitu jeho života...Velmi realisticky působící film, který se mnou dokázal emocionálně hnout, a nepotřeboval k tomu ani žádné speciální filmové serepetičky, silné 4*. (02.08.2022)

Po více než rozporuplné zkušenosti s obsahově neuchopitelným Andaluským psem mi tímhle ostře kritickým dílem Bunuel jasně ukázal, že má řemeslo v malíku a že když chce, umí hovořit globálním a dokonce i generačně rozsáhlým jazykem. Myšlenkově důležitý snímek, který zásluhou své nekompromisní realistické nátury, kde postavy skáčou maximálně z bláta do louže a jejich rodiče jim ještě rádi chrstnou vodu pod nohy, atakuje hranici vrcholného filmového naturalismu a vytváří podnětnou sociální vizi, jejíž aktuálnost neuvadá ani po více jak půl století. Absentuje zde sice jediný šokující moment, který by mě vyloženě překvapil a třísknul po palici, a některé režisérovy nucené umělecké vložky mi do příběhu moc nepasovaly (jakkoli je například snová sekvence obrazově působivá), ale to už filmu na síle a věrohodnosti jeho sdělení nijak moc neubírá... 85% (24.11.2015)

Buňuel, nebuňuel, žiadna sláva to teda nebola. Ani neviem, či mi to pripomínalo viac Mesto bohov alebo diela talianskeho neorealizmu. Podstatné je, že to bolo čierno-biele nielen z hľadiska použitého filmového materiálu, že to bolo extrémne zostarnuté a že ma to nebavilo. Dávam tri hviezdičky, lebo dobrého režiséra tam bolo cítiť, ale pocit, že títo starí uznávaní majstri už patria iba do učebníc histórie filmu, tento film iba prehĺbil. (08.05.2018)

4,5*/5..."Mesto Bohov" spred 60 rokov!!! Nadčasové jak sviňa, miestami dychvyrážajúce a drsné. Miestami mi to celé pripomenulo Jodorowského (mrzáci, freaks), ale toto nebola žiadna filozofia a astrálna prechádzka rôznymi obskurtnými zákutiami- toto bola realita obnažená na kosť, neprikrášlená a odpudzujúca. Čo ešte oceňujem je vykreslenie charakterov- nádhera! Nikto nie je čierny alebo biely - VŠETCI čiernobiely, tak ako každý smrteľník. A snová sekvencia je čerešnička na torte, pri ktorej plne chápem, že tento film je pre "niekoho" (zdravím Flooydena:) majstrovským dielom...A ten symbolický záver- paráda!!! (28.01.2009)

Velmi syrové sociální drama a obvinění rodičů, kteří svým dětem nevěnují dostatečnou pozornost z periférie Mexico City, kde děti a mladiství uvízli v začarovaném kruhu zločinu, ze kterého je těžké se vymanit pryč. Režisér diváky vůbec nešetří a naservíroval hodně hustý vývar beznaděje a zoufalství, kde jen velice těžké narazit na postavu s pozitivními vlastnostmi. Nesmírně se mi film líbil. Viděl jsem ho 73 let po jeho natočení a troufám si říct, že nezestárl. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných jen podtrhly naprosto silnou atmosféru. Kdo má rád happyendy, ten by se měl filmu velkým obloukem vyhnout. [83 %] (10.12.2023)